Jednou jsem si jenom tak ze zvědavosti prohlížel všechny své profily na různých sociálních sítích, blogy a historii vyhledávání na Googlu, neboť právě tam jsou informace, které po sobě nesmazatelně zanecháváme. Uvědomil jsem si při tom, že nepotřebuju, aby každý internetový čmuchal věděl o mé osobě více, než moji nejbližší přátelé. Každý, kdo používá internet, má však svůj specifický profil o tom, kam chodí, co ho zajímá, co poslouchá, všechny intimní záležitosti, které kdy hledal, svoje fotky, videa, názory a další informace o své osobě. Toto vše se dá o každém z nás zjistit pouze se základními znalostmi programování a hackingu.
Co je však ještě horší, je to, že společnosti jako Google, Facebook, Twitter a další o nás mají obrovské množství informací, a je jen otázkou, jak s nimi skutečně nakládají. Prodávají je soukromým firmám, může se k nim dostat vláda nebo samostatné subjekty? Běžně jsou tyto informace dostupné i široké veřejnosti, protože je často naivně zveřejníme bez ohledu na nějaké zabezpečení, a pod vlivem mladické nerozvážnosti si ani neuvědomujeme, že ani smazaný blog nebo článek na internetu ještě neznamená, že jsou tyto informace definitivně smazány.
To, že personalisté při výběru zaměstnanců používají informace ze sociálních sítí, už snad ani nikoho moc nepřekvapí, ale to, že reklamní agentury dostávají od Googlu naše údaje o vyhledávání k prodeji svých výrobků (přesně podle našich informačních potřeb), je už trochu na pováženou. Oni nás sledují. Ne, že by nás sledovala přímo vláda, ale různé společnosti používají kamerové systémy, detektivní agentury mají zase své kamery, v obchodě můžeme koupit různé sledovací zařízení na svůj pozemek, nebo štěnice na odposlouchávání, které jsou tak malé, že je možné je schovat prakticky kamkoliv. Po 11. září se velmi zvýšila poptávka po těchto zařízeních, které sledují každý náš krok, ať už jdeme po ulici, do obchodu, banky, tramvaje, státní budovy, obchodního centra, na parkoviště, do benzínové pumpy, přes křižovatky, dálnice, silničky, dokonce i autobusy mají už svoje kamery. Čekám jen na to, kdy se půjdu projít po lese sbírat houby a nahoře pod smrčkem na mě bude civět kamera s otočnou hlavicí.
Jak se všechno točí jen kolem peněz, nějak se v tom šíleném koloběhu zapomíná na takové skoro už dnes zastaralé pojmy, jako blaho společnosti, občané, vláda lidu, národní folklór, nebo rodina, sociálně slabší, důchodci, atd. Ta všeobecná privatizace všeho vede akorát k tomu, že už nemáme jako občané vliv skoro na nic. Zdravotnictví se úspěšně formuje na farmaceutický byznys, školství na budoucí líheň poslušných zadlužených otroků, stát se k rodině a sociálně slabým plně otáčí zády s mottem: „Pomozte si sami, neboť nejste výdělečně činní a tudíž zajímaví pro byznys.“ Všechno je jen byznys, politika prorůstá s obchodem, takže politici vesele přihrávají zakázky firmám a ty jim zase na oplátku dávají kufry plné peněz.
Nejhorší na tom je, že oni už ani nepředstírají, že to tak není, jen řeknou: „Néé, to já už v tom nedělám, celou firmu jsem přepsal na manželku, teď už s tím nemám vůbec nic společného.“ Banky nás mají jako na háku, stačí si vzít jednu, dvě hypotéky a jsme otroky na příštích několik desetiletí, možná i po zbytek života, jenže tím pádem se stáváme dobrovolnými otroky našich zaměstnavatelů, protože z něčeho ty úroky platit musíme. K tomu si ještě můžeme přičíst nějakou hezkou nemoc, která je teď v módě, třeba jako syndrom vyhoření, přepracování, stres, nebo nějakou pěknou z nezdravého životního stylu, jako třeba žaludeční vředy, nadváha, obezita nebo dokonce rakovina, a můžeme se stát do třetice ještě otrokem nějaké farmaceutické firmy, aby toho nebylo málo. Bude mít potom takový s prominutím trojnásobný otrok mít čas fungovat v občanské společnosti, psát kritické články nebo chodit na demonstrace? To sotva, takový člověk bude rád, že ještě sotva dýchá, platí složenky, dluhy a netyká si s exekutorem.
Média dnes vládnou světu, oni vytvářejí obraz světa, přinášejí informace, jaké chtějí. Tyto informace mohou a asi většinou i jsou pravdivé, ale stačí zatajit nějaký detail, vytrhnout větu z kontextu, emotivně zabarvit obsah, něco neříct, něco jiného naznačit, a z pravdy se stává plánovaná lež. Je přímo podivuhodné, jak moc se liší oficiální televizní zprávy a informace na nezávislých internetových serverech, je děsivé, jak zprávy toho dokonale vybroušeného světa zapadají do mozaiky obrazu, který nám malují ke spokojenosti pasáků stáda. Všechno musí zapadat, nemoci jsou děsivé, kupujte vakcíny, krize je drtivá, volte vládu rozpočtové odpovědnosti, šetřit se musí, zavedeme školné, šetřit se musí, zdravotní péče bude placená, byty zdražují, vezměte si hypotéku, teroristi zabíjejí, bude více kamer, pedofilové unášejí, budou identifikační čipy, atd. To opravdu není nějaký můj výmysl nebo situace vyhrocené do extrému, takto spousta lidí skutečně žije, v tomto státě už není nic nikomu svaté a nezdá se mi, že by se to nějak zlepšovalo, naopak.
Stát už pomalu přestává existovat, místo něho máme korporace, koncerny, Evropskou unii, NATO a další organizace, na které můžeme maximálně tak nadávat, ale vliv na ně nemáme žádný. Nejsem zastánce nějakých nacionalistických revolucí odtržení, nebo izolace od okolních států, ale proč se máme zaprodávat někomu nebo něčemu, co sídlí stovky kilometrů od naší země, a ani pořádně nevíme, co tam vlastně dělají? Musím uznat, že když si dnes znova čtu ten Orwellův román, tak už mi to vůbec nepřijde zvláštní, ne o nic víc, než když si čtu noviny nebo koukám na televizní zprávy.
Publikováno také na: http://freddy-alternativa.blogspot.com/2012/01/orwelluv-svet-bledne-zavisti.html
