Ostrůvek Velká Británie

Reklama






Červen 27, 2010


Pokud byste se zepatali Marťana, odkud přišel jazyk, který se stal na Zemi mezinárodním, bez zaváhání ukáže na mlhavý Albion. Jeho plocha přitom zaujímá méně než jedno procento plochy souše a její obyvatelstvo jen malou část lidstva. Anglie, zadní dvorek Říše římské, neznala nádheru Arabského chalifátu, neměla zkušnosti s karolinskou renesancí a její zapadlé končiny byly arénou střetů vnějších nájezdníků, Norů, Dánů a Vikingů. V době, kdy Asie čelila Timurovým a osmanským hordám, vedla Anglie stoletou občanskou válku a neměla sílu ani pokořit hrstku horalů.

Rozmach Anglie, k němuž došlo za vlády Jindřicha VIII. a Alžběty, připadl na období velkých zeměpisných objevů. Británie však i v této době hrála druhé housle a musela přenechat palmu vítězství mořeplavcům z Pyrenejí. Postup španělské "Neporazitelné armady" byl trestnou expedicí, spravedlivou pomstou za neustálé drancování královských galeon. Kaperský list, vydaný anglickou vládou, ve skutečnosti legalizoval pirátství. Všichni ti piráti, kteří tak dravě vyplouvali z britského území, se stali admirály a národními hrdiny. Můžeme si jen představovat, jaký freneticky dobrodružný duch tlačil Brity k pokoření světa. Kolik bylo v jejich činech tvrdosti, agrese, zrady, aby se mohli stát vítězi ve válce všech proti všem, a usadit se ve vzdálených koutech země po vytěsnění svých konkurentů.

Anglie ve skutečnosti provozovala po staletí státní terorismus s následnou politickou okupací. Úspěšně soupeřila s Francií, přestože měla jen desetinu jejího obyvatelstva, i s Německem, známým svou bojovností. Na rozdíl od Němců, vedených Habsburky, a Ruska, vedeného Rurikovci, neměla Anglie zásluhy v evropském měřítku. Nehájila kontinent před nájezdy Mongolů a Turků. I malé Portugalsko se střetlo s Maury, a dokonce malé Maďarsko tupilo čepele janičářů. Těžíc maximální výhodu ze své zeměpisné polohy a nemajíc žádný kontakt s nepřátelskými státy, mohla Anglie neustále intrikovat, přičemž bezostyšně využívala toho, že ostatní evropské státy byly ve stálých válkách s nepřáteli křesťanské Evropy.  Anglická diplomacie předala své dovednosti Americe. Její teritorium je rovněž oddělené mořem a ona rovněž obratně využívala evropské roztržky.

Je známo, že literatura dává představu o charakteru myšlení mas. Téměř všechny Shakespearovy tragédie  (jeho život spadá do alžbětinské doby) hovoří o jednom – boji o vládu. Pro autora v tomto tématu neexistují žádná tajemství, zná veškerá zákoutí doby a doslova jakoby si liboval v anatomii zla. To souzní: poptávka vytváří nabídku. Boj o vládu existoval vždycky – od imperiálního Říma až po Nebeskou říši, ale nikdo jej nepopisoval s takovým smyslným potěšením.

Tím, že se Anglie vyčlenila z římskokatolické církve, vyvinul se u Angličanů rychleji postoj "tady a teď" a stále častěji měnili "proč" na "jak", tedy hloubku metafyziky na povrchnst přírodní filozofie. Jejich aktivita byla druhou stránkou zjednodušení, kdy spolu s hudbou, která je nejcitovějším druhem umění, zavrhl anglický protestantismus intuitivní vnímání světa, které podřídil suchopárnému intelektu. Tato změna podpořila technickou dokonalost – britské zbraně střílely lépe.

Jaký to musí být pocit nadřazenosti a přezírání k cizím kulturám, jestliže se hledí na svět jako na zvěřinec, v němž existuje jen jediný člověk s bičem – Angličan s přílbou! Kam se hrabe Čingischán nebo Saddám Husajn! V Austrálii pronesl jeden z britských politiků: „Každý z publika má pocit hrdosti, že patří do anglické rasy,“ za což sklidil od publika aplaus. „Německo nade vše!“,  zní heslo v Norimberku odsouzené Třetí říše.

Anglosasové ochotně poukazují na zločiny druhých, přičemž zapomínají, jak jejich bota drtila indické Sipáhíje, šlapala po Burech a pochodovala v Číně v období opiových válek. Před šachy upřednostnili box, ragby a fotbal, vnesli do světa hrubé násilí, které maskovali mýtem o anglickém gentlemanství. Asiaté nepřipluli do La Manche, ale anglický nos slídil po březích Jang-tse, Indu a v předhůří Fudžijamy. Převaha Západu je v posledních čtyřech stoletích založena na několika technických vynálezech a postupně se snižuje. Ať je to, jak je, ale zatímco lidstvo dosud přivyká jiným světadílům – čtyři pětiny populace je soustředěno v kolébce civilizace – Eurasii. Současná "globální" role Ameriky je dočasná. Kosmická stanice přece nemůže být střediskem řízení letu. Gigantická Asie, která rozvíjí evropskou kulturu na nové úrovni, už vyráží vpřed.

Ukazuje se, že fanatismus a licoměrnost, ospravedlňující agresi, se staly u Anglosasů národní vlastností. Zdá se, že jim uvízlo v těle viktoriánské pokrytectví, jestliže jsou přesvědčeni, že přinášejí dobro, když bombardují Afghánistán, trhají na kusy Jugoslavii a nastolují svoje pořádky v Iráku. Každý jejich krok je demonstrací dvojího metru. Jakému snobství musí podléhat, když nedokáží rozeznat, jak jsou oslepování svým šovinismem! Britové ve světě projevují svoji aroganci i pragmatismus. Dokáží provádět dlouhodobé kalkulace, ale reflexe je jejich slabou stránkou. Mají-li možnost sebezpytování, potom dělají dojem, že využívají zrcadlo jen účelově – pro holení nebo zkoušení nových šatů.

Ostatně ve světových jatkách každý národ, jakož i člověk, za sebou zanechává stopy hříchů. Jak se však zdá, Anglosasové v tom předčili ostatní. Peklo, stejně jako současný svět, tedy musí být anglojazyčné.

 

Převzato z Fondu stratěgičeskoj kultury

 

Překlad: zajoch

Přejít do diskuze k článku