V Praze dne 17.srpna 2011
Vážený pane ministře, milý Sašo,
dožíváš se dnes padesáti let. Do těch dalších Ti přeji kromě pevného zdraví též schopnost navazovat na to, co se Ti v životě povedlo a nenechat se zavléct do postojů a činů, které by to dobré popřely.
Když ses stal na počátku roku 1989 mluvčím Charty 77, radoval jsem se, že chartistické ideály přejímá a po svém rozvíjí generace mladší, kreativní a odvážná. Bylo krásné sledovat, jak dobře si rozumíš s otcem zakladatelem Charty, politickým vězněm Václavem Havlem, s nímž jsi sepisoval také pověstných „Několik vět “, za něž jsi i Ty byl vězněn. Když ses v roce 1990 stal zahraničně-politickým poradcem prezidenta Václava Havla, opět jsem se zaradoval, že dobrá věc se podařila.
Dnes jsem ale zdrcen zprávou, že jako čelný představitel republiky, jejímž i já jsem občanem, máš jet do USA na pohřeb pana Ctirada Mašína vyjádřit za nás občany zesnulému úctu a snad udělit i jakési vyznamenání. Nechci teď hodnotit, co víc než před půlstoletím pan Mašín páchal, však dostatečně výmluvně to zhodnotil sám: “Na co potřebujeme zbraně? Ty jsou od toho, aby se s nima stříleli lidi, tak můžeme začít hned s těma, komu ty zbraně bereme.“ (rozhovor uveřejněný v MFDnes 15. 8. 2011).
Tvého někdejšího přítele, spolupracovníka a posléze šéfa Václava Havla ohodnotil pan Mašín slovy „To byl kréten pěstovanej estébákama“. Autoru tohoto výroku o prezidentu mé republiky má nyní ministr vlády téže republiky vzdávat hold a předávat vyznamenání. Prosím, vážený pane ministře, vzepři se tomu, předveď, že i politik si může uchovat kontinuitu osobního směřování a nerozcupovat svůj život v nespojitelné útržky.
V úctě
Miloš Rejchrt, evangelický farář
