Oživení ekonomiky po emericku

Mluvící hlavy globalizovaných médií hovoří již čtyři roky o příznacích oživení US ekonomiky, jak je Evropa z nejhorší krize venku, jak nám rostou ceny na burzách a jak to zcela určitě znamená, že se těch 99% neprivilegovaných má stále lépe a lépe. Jak žijeme v tom nejlepším z možných světů. Jak cesta prosperity parazita je cestou i pro jeho živitele.

Letmý pohled na oficiální sdělení statistiků z minulého týdne vzbuzuje nadšení prosystémových propagandistů – motor světové poptávky vykázal snížení nezaměstnanosti v USA. Hurá, člověk by řekl: „No snad už se těch cca 16 bilionů USD, co US elity nacpaly do bohem vyvolených bank z kapes daňových poplatníků od roku 2008, začíná „reaganovsky prokapávat“ i na US ulici!“ Je tedy asi na místě, aby se frenetický potlesk neozýval jen z mainstreamové televize. Nebo ne?

Chyba lávky! Čarchry s čísly. Reálná ekonomika nemá se show na zfetovaných finančních trzích nic společného. Debakl. Příklad toho, jak lze udělat optimismus z úplného marasmu. Je sice pravda, že percentuálně podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle v USA poklesl, avšak média politicky-korektně opomněla říci i druhou část pravdy. Z té skvělé statistiky a její interpretace vypadlo, že celkový počet práceschopných skokově poklesl o 516 000 človíčků, kteří vypadli z evidence amerických úřadů práce, protože přesáhli dobu, po kterou mohou dostávat příspěvky v nezaměstnanosti.

Těch dalších 516 tisíc lidí bez příjmu je rekord. Pro představivost, tímto již vypadlo z evidence práceschopných občanů USA celých 90,47 milionu osob. Nevypadli z evidence proto, že by si našli práci, protože práce není. Vypadli z evidence proto, že ztratili naději i vůli hledat něco, co pro ně prostě není. Práci.

Výrobní firmy nabízející obvykle smlouvy na dobu neurčitou, či alespoň na dobu delší než jeden rok, firmy nabízející slušné platy – ty propouštějí, „zeštíhlují“, aby měly více pro akcionáře, vyžadující stále vyšší výnosy (a ti si uvědomují, že reálná inflace v USA se nyní pohybuje kolem 9,6% ročně), aby uspokojily kapitál na úkor „firemních lidských zdrojů“ v době, kdy klesá poptávka ve společnosti i ve světě a výnosy z podnikání se o většiny amerických „neprivilegovaných“ firem ženou do červených čísel ztrát.

Ony propouštějí i banky a finanční instituce, jako hedgeové fondy, a statisíce lidí, kteří si zvykli na silně nadstandardní příjmy v tomto sektoru, zjišťují, že nenaleznou stabilní a dobře placené místo ani s diplomem z Ivy League.

Amerika poznává, že všichni ti nepotřební a uvolnění nenaleznou důstojnou budoucnost ani u pultu či hadru v McDonaldu. Amerika ulice poslouchá optimisty v médiích a s rostoucí zlobou stojí ve frontách – nikoli na banány, ale na státní podpory a toužebně čeká, až jí „dobijí“ penězi konto/kreditku sociální podpory. Optimismus je na americké ulici po 5 letech krize výjimečným jevem. V provizoriu lze přežít rok, dva, nelze však v něm žít nekonečně, po celý zbytek života.

Není divu, že ani třetí publikovaný ukazatel nevzbuzuje žádné uspokojení, žádnou naději na lepší zítřek v USA. Stupeň zapojení práceschopného obyvatelstva do pracovního procesu (podíl zaměstnaných na počtu lidí v pracovním věku) poklesl na 63,2%. To je nejhorší situace od konce 70. let. Přičemž u mužů je tento stupeň zapojení do pracovního procesu 69,5%. To je nejhorší výsledek za celou dobu vedení této statistiky v USA, tedy od roku 1948.

Přidejte si k tomu 59 milionů Američanů závislých na potravinových lístcích.

Přidejme k tomu i koření nefalšovaných, politicky-nekorektních statistik, vedených dle metodiky z 80. let minulého století ShadowStats.com:

Reálná inflace:   9,62% Oficiální inflace : 1,36%

Reálná nezaměstnanost: 23,2% Oficiální nezaměstnanost: 7,3%

Reálný růst HDP:   -1,75% Oficiální růst HDP: 1,62%

Pro připomínku: nejhorší nezaměstnanost v době velké hospodářské krize 30. let minulého století dosáhla hodnoty 25,1 % práceschopného obyvatelstva USA.

Hospodářské oživení a naděje na lepší budoucnost vypadají jinak. A bude hůře. Jde-li reálná, užitné hodnoty vytvářející ekonomika do kytek, nemohou objektivně růst ani ceny aktiv na burzách. Pokud však ceny na finančních trzích rostou do neuvěřitelných výšin, jakoby se finance světa odtrhly od reality, sledujeme další bublinu, která dříve nebo později praskne a ceny těchto aktiv skokově padnou až na či dokonce pod úroveň reálných tržních cen.

Padnou-li tato aktiva o více než 4 %, je hra u konce. Průměrné pákování amerických bank je 26:1, přičemž tzv. systémové banky jako je třeba Bank of America, JP Morgan a další jsou zapákovány až 80:1. Čili na 1 dolar jejich vlastního kapitálu připadá rozpůjčovaných 80 dolarů. Kdyby financializace nebyla kolosálním ztělesněním podvodu, stačil by těmto „superbankám s totální imunitou“ pověstný závan motýlích křídel v Amazonii, a kleknou.

V elitní banksterské „troubě“ se ale peče černá labuť s minimálně 30% pádem cen aktiv.

Přejít do diskuze k článku