Otázka, zda půjde vláda od válu, je zodpovězena: jde. Neuvěřitelné se stalo skutkem – Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru. Došlo tak na slova přísloví, že čím kdo zachází, tím také schází. S pomocí „zrádců" vláda vznikla a s pomocí „zrádců" teď vzala konec. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mne to netěší. Těší, už jenom proto, že se jedná o jasný signál, že si nikdo nemůže dovolit vše a že vláda musí brát ohled na veřejnost, kdyby jen proto, že jinak je opozice na koni.
Ale to neznamená, že bych propadal euforii. To by bylo velmi krátkozraké. Příští vláda nemusí být automaticky lepší, i když překonat tu odstupující nebude nijak těžké. To, že padla vláda, má především symbolický význam. Ústava totiž předepisuje další postup jen velmi volně, neurčuje žádné termíny, a tak záleží jen na odstupujícím premiérovi a posléze prezidentovi, jak dlouho bude vláda vládnoutv demisi. Je to čistě otázka slušnosti a dobré vůle. Pokud bude vůle zlá, může to vláda v demisi doklepat až do voleb.
Vyslovená nedůvěry vládě by v rozvinuté demokracie měl být sice výjimečný, ale přesto standardní krok, který by měl být prost všech emocí a patetických prohlášení a boji „dobra" se „zlem." Ne tak u nás, kde se politici vládních stran namísto věcných vyjádření na téma co bude dál, předhánějí ve strašení komunisty. Je dvacet let po Listopadu, ale politici se nás stále pokouší zmanipulovat apokalyptickými vizemi o tom, že se komunisté vrací k moci… bu bu bu… že se komunistům otevírá cesta do vlády…. bu bu bu…. komunisté…. bu bu bu. Svědčí to jedině o tom, že naši politici ještě nejsou tak úplně dospělí, a považují posty a funkce za svoje bábovičky, na které jim nesmí nikdo šáhnout.
Politikům se nyní nabízí možnost začít znova a napravit si reputaci. A měli by se setsakramentsky snažit, aby ji využili, protože důvěra mezi občany a voliči je, nejenom v důsledku úřadování odcházející vlády, silně otřesena, a mnoho dalších příležitostí na reparát nebude, protože i ta největší ovce s sebou nechá orat jen do určité míry.
Od těch čtyř, kteří vládu potopili (Tlustý, Swippel, Zubová, Jakubková), to ovšem chtělo kus kuráže, protože tak hloupí, aby si nedokázali představit, jakou štvanici na ně nyní rozpoutají média a zejména militantní pravicová blogosféra, určitě nejsou. V tomto směru klobouk dolů, ale tím to končí. Žádní rytíři bez bázně a hany to nejsou, protože tak se politika nedělá.
Teprve další vývoj situace ukáže, kdo v této hře tahal za který provázek a jaké byly vlastně motivace zúčastněných, zejména těch čtyř poslanců, kteří se přidali k opozici a vládu „sestřelili." Uvidíme, jaké tahy zvolí prezident a zda se na scéně objeví pražský primátor Bém, a s ním na obzoru velká koalice, zda se Jakubková se Zubovou „náhodou" neobjeví někde na kandidátce ČSSD, protože se SZ by se do Sněmovny už nikdy nedostaly, či jak vysoko stoupne cena Tlustého a Swippela za to, že příští vládu pro změnu podpoří. Dá se totiž očekávat, že prezident opět pověří sestavením vlády někoho z ODS, a možná samotného Topolánka (i když pro toho může být současná situace naopak vysvobozením). Pro ODS by se tak mnoho nezměnilo (občané rychle zapomenou na takovou prkotinu, jako je vyslovení nedůvěry) a ještě by nádavkem uvařila ČSSD ve vlastní šťávně.
Je to jako ve správném hollywoodském béčkovém filmu – příběh s otevřeným koncem.
Převzato z blogu Tribun
