Titulek mého článku se samozřejmě netýká českého, nýbrž amerického prezidenta. Jeho zvolení (ve které jsem se vůbec neodvažoval doufat) mě neobyčejně potěšilo a jeho první kroky, zvláště v zahraničně-politické oblasti, taktéž.
Mezi tyto potěšující a nadějné záměry Baracka Husseina Obamy podle mého názoru patří:
1) V první řadě – vrátit se k respektování mezinárodních smluv, konzultovat intenzivně se spojenci, posílit roli OSN a opustit doktrínu „preventivních úderů“, která pošlapává mezinárodní právo.
2) Vyjednat s Ruskem neslýchané snížení jaderného potenciálu (na tisíc hlavic na každé straně – což by samozřejmě pořád ještě mnohonásobně stačilo ke zničení celé Země…) a pokud možno přátelsky spolupracovat s touto zemí.
3) Zastavit nebo odložit problematické a nefunkční vojenské projekty včetně toho, jehož součástí by měl být brdský radar.
4) Zahájit přímá jednání s dosud až absurdně démonizovaným Íránem.
5) Stáhnout americká vojska v poměrně krátké době z Iráku.
6) Zásadně změnit dosavadní neúčinnou a kontraproduktivní politiku blokády vůči Kubě.
Prezident a jeho vláda budou mít samozřejmě situaci velice ztíženou tím, že se v první řadě budou muset snažit vyřešit současné ekonomické problémy.
Musím se přiznat, že sleduji s určitou škodolibostí nervózní a rozpačité reakce mnohých našich politiků a komentátorů, kteří byli dosud oddanými podporovateli předchozího amerického prezidenta a jeho katastrofální politiky. Připomínají mi tak trochu československé komunisty poté, kdy se v SSSR dostal k moci M.Gorbačov. Náhle ztratili svoji spolehlivou oporu a nevěděli, jak se zachovat – vždyť přece najednou nemohli být „antisovětští“!
Je vskutku komické sledovat, jak nyní čeští bushovci žadoní, aby se projekt brdského radaru neopouštěl – vždyť do něj investovali tolik svého politického kapitálu…
Řada mých „pravicových“ (a současně více či méně rasistických) známých se netají svým zklamáním a je na nich vidět, jak moc by si přáli, aby se Obamovi nedařilo. Prostě – karta se najednou obrátila: ti, kteří označovali kritiky Bushovy politiky za „antiamerické“, se najednou dostávají do podobné situace sami.
A ti dosavadní kritici americké politiky (včetně mě) najednou s úlevou zase drží Americe palce. To jsou ale paradoxy, jak by řekl klasik… Mimochodem – docela bych rád věděl, co si o Obamovi myslí onen klasik, který v uplynulých letech celkem jednoznačně (a v naprostém rozporu se svými předlistopadovými postoji) podporoval Bushovu politiku.
Je ale dobře, že se mezi našimi politiky našel alespoň jeden, který napsal pozoruhodný článek o některých nových aspektech americké politiky. Je to ministr Ondřej Liška, který např. o onom démonizovaném Íránu velmi správně říká:
„Pokud jsem nabádal ke snaze nazírat problémy očima protistrany, vidí iránské oči zhruba toto: historii vlastní země plnou invazí a vměšování cizími silami (Británie, Rusko, USA aj.), Američany připravený převrat demokraticky zvoleného iránského premiéra v roce 1953 za účelem získání kontroly nad ropným bohatstvím země, Američany od té doby podporovanou šáhovu despotickou vládu a v 80. letech Američany podporovanou invazi Iráku do Iránu. Iránské oči vidí svoji zemi téměř ze všech světových stran obklopenou armádou státu, který posledních 50 let zasahuje do iránské suverenity a otevřeně mluví o „vojenské možnosti“ řešení iránské nukleární otázky. Iránci vidí sami sebe v klínu nukleárních mocností (Izrael, Indie, Pákistán nebo Rusko) a cítí se znevýhodněni. Iránský pohled na věc by se neměl podceňovat a možná v mnohém napoví, proč Irán pravděpodobně usiluje o získání jaderné zbraně jako odstrašujícího prostředku. Iránskou perspektivu je nutné zohlednit, pokud se máme vyhnout nekontrolované nebo selektivní nukleární proliferaci.
Současně bychom si měli uvědomit, že Ahmadínežád není skutečným vládcem Iránu, jakkoli jsou jeho politické výroky hrozivé. Irán je podle blízkovýchodního měřítka demokratickým státem se složitým, ale nikoli čistě autoritářským politickým systémem. Vyhrožování vojenskou intervencí nebo démonizace této země nikam nevedou, naopak posilují vnitropolitické postavení iránského prezidenta. Začarovaný kruh animozit mezi USA a Iránem se musí přetrhnout. V tomto směru přináší Obamova administrativa také příslib opatrné změny. Právě důraz na světové jaderné odzbrojování (kterého by Obama mohl za pomoci Ruska dosáhnout při obětování protiraketové obrany) a ochota k novému začátku v iránsko-amerických vztazích, by iránským jestřábům sebrala výmluvu o dvojitém metru (indický a izraelský nukleární program) a donutila ukázat karty.“
Doufám jen, že Obama nedopadne podobně, jako před šestačtyřiceti lety jiný nadějný a mladý americký prezident… Ten současný má zřejmě ještě větší ambice věci měnit, a tedy také zřejmě bude mít mnohem více nepřátel.
A krom toho má v očích mnoha ještě jednu zcela neodpustitelnou a doslova „očividnou“ vadu…
Takže doufám, že prezident Obama má nějakého hodně dobrého anděla (či raději rovnou archanděla) strážného, a těším se, co dokáže za rok, dva, tři…. osm let.
*********************************
Dodatek (děkuji p. Tupelovi za upozornění):
Zapomněl jsem na další velmi důležitou věc, kterou prezident Obama vlastně ohlásil jako první – likvidaci ostudného vězení na Guantánamu, spravedlivé a řádné civilní soudy s tam vězněnými "nepřátelskými bojovníky" a propuštění všech, kteří tam byli neoprávněně a bez řádného obvinění zadržováni.
Spravedlivého potrestání (např. v Haagu) těch, kteří jsou zodpovědni za (zlo)činy předchozí Bushovy (a Blairovy) administrativy proti mezinárodnímu i americkému právu, se ale asi dočkáme těžko…
Převzato z blogu autora na www.aktualne.cz
Mezi tyto potěšující a nadějné záměry Baracka Husseina Obamy podle mého názoru patří:
1) V první řadě – vrátit se k respektování mezinárodních smluv, konzultovat intenzivně se spojenci, posílit roli OSN a opustit doktrínu „preventivních úderů“, která pošlapává mezinárodní právo.
2) Vyjednat s Ruskem neslýchané snížení jaderného potenciálu (na tisíc hlavic na každé straně – což by samozřejmě pořád ještě mnohonásobně stačilo ke zničení celé Země…) a pokud možno přátelsky spolupracovat s touto zemí.
3) Zastavit nebo odložit problematické a nefunkční vojenské projekty včetně toho, jehož součástí by měl být brdský radar.
4) Zahájit přímá jednání s dosud až absurdně démonizovaným Íránem.
5) Stáhnout americká vojska v poměrně krátké době z Iráku.
6) Zásadně změnit dosavadní neúčinnou a kontraproduktivní politiku blokády vůči Kubě.
Prezident a jeho vláda budou mít samozřejmě situaci velice ztíženou tím, že se v první řadě budou muset snažit vyřešit současné ekonomické problémy.
Musím se přiznat, že sleduji s určitou škodolibostí nervózní a rozpačité reakce mnohých našich politiků a komentátorů, kteří byli dosud oddanými podporovateli předchozího amerického prezidenta a jeho katastrofální politiky. Připomínají mi tak trochu československé komunisty poté, kdy se v SSSR dostal k moci M.Gorbačov. Náhle ztratili svoji spolehlivou oporu a nevěděli, jak se zachovat – vždyť přece najednou nemohli být „antisovětští“!
Je vskutku komické sledovat, jak nyní čeští bushovci žadoní, aby se projekt brdského radaru neopouštěl – vždyť do něj investovali tolik svého politického kapitálu…
Řada mých „pravicových“ (a současně více či méně rasistických) známých se netají svým zklamáním a je na nich vidět, jak moc by si přáli, aby se Obamovi nedařilo. Prostě – karta se najednou obrátila: ti, kteří označovali kritiky Bushovy politiky za „antiamerické“, se najednou dostávají do podobné situace sami.
A ti dosavadní kritici americké politiky (včetně mě) najednou s úlevou zase drží Americe palce. To jsou ale paradoxy, jak by řekl klasik… Mimochodem – docela bych rád věděl, co si o Obamovi myslí onen klasik, který v uplynulých letech celkem jednoznačně (a v naprostém rozporu se svými předlistopadovými postoji) podporoval Bushovu politiku.
Je ale dobře, že se mezi našimi politiky našel alespoň jeden, který napsal pozoruhodný článek o některých nových aspektech americké politiky. Je to ministr Ondřej Liška, který např. o onom démonizovaném Íránu velmi správně říká:
„Pokud jsem nabádal ke snaze nazírat problémy očima protistrany, vidí iránské oči zhruba toto: historii vlastní země plnou invazí a vměšování cizími silami (Británie, Rusko, USA aj.), Američany připravený převrat demokraticky zvoleného iránského premiéra v roce 1953 za účelem získání kontroly nad ropným bohatstvím země, Američany od té doby podporovanou šáhovu despotickou vládu a v 80. letech Američany podporovanou invazi Iráku do Iránu. Iránské oči vidí svoji zemi téměř ze všech světových stran obklopenou armádou státu, který posledních 50 let zasahuje do iránské suverenity a otevřeně mluví o „vojenské možnosti“ řešení iránské nukleární otázky. Iránci vidí sami sebe v klínu nukleárních mocností (Izrael, Indie, Pákistán nebo Rusko) a cítí se znevýhodněni. Iránský pohled na věc by se neměl podceňovat a možná v mnohém napoví, proč Irán pravděpodobně usiluje o získání jaderné zbraně jako odstrašujícího prostředku. Iránskou perspektivu je nutné zohlednit, pokud se máme vyhnout nekontrolované nebo selektivní nukleární proliferaci.
Současně bychom si měli uvědomit, že Ahmadínežád není skutečným vládcem Iránu, jakkoli jsou jeho politické výroky hrozivé. Irán je podle blízkovýchodního měřítka demokratickým státem se složitým, ale nikoli čistě autoritářským politickým systémem. Vyhrožování vojenskou intervencí nebo démonizace této země nikam nevedou, naopak posilují vnitropolitické postavení iránského prezidenta. Začarovaný kruh animozit mezi USA a Iránem se musí přetrhnout. V tomto směru přináší Obamova administrativa také příslib opatrné změny. Právě důraz na světové jaderné odzbrojování (kterého by Obama mohl za pomoci Ruska dosáhnout při obětování protiraketové obrany) a ochota k novému začátku v iránsko-amerických vztazích, by iránským jestřábům sebrala výmluvu o dvojitém metru (indický a izraelský nukleární program) a donutila ukázat karty.“
Doufám jen, že Obama nedopadne podobně, jako před šestačtyřiceti lety jiný nadějný a mladý americký prezident… Ten současný má zřejmě ještě větší ambice věci měnit, a tedy také zřejmě bude mít mnohem více nepřátel.
A krom toho má v očích mnoha ještě jednu zcela neodpustitelnou a doslova „očividnou“ vadu…
Takže doufám, že prezident Obama má nějakého hodně dobrého anděla (či raději rovnou archanděla) strážného, a těším se, co dokáže za rok, dva, tři…. osm let.
*********************************
Dodatek (děkuji p. Tupelovi za upozornění):
Zapomněl jsem na další velmi důležitou věc, kterou prezident Obama vlastně ohlásil jako první – likvidaci ostudného vězení na Guantánamu, spravedlivé a řádné civilní soudy s tam vězněnými "nepřátelskými bojovníky" a propuštění všech, kteří tam byli neoprávněně a bez řádného obvinění zadržováni.
Spravedlivého potrestání (např. v Haagu) těch, kteří jsou zodpovědni za (zlo)činy předchozí Bushovy (a Blairovy) administrativy proti mezinárodnímu i americkému právu, se ale asi dočkáme těžko…
Převzato z blogu autora na www.aktualne.cz
