Ministr kultury pan Jehlička udělal rozumnou věc – rozhodl, aby na 102 českých hradech a zámcích bylo zavedeno rodinné vstupné, obnášející polovinu vstupného dosavadního. Jako důvod byly označeny příliš vysoké náklady, spojené v návštěvami těchto kulturních památek. Těžko soudit, zda pana ministra k tomuto opatření vedlo sociální cítění či ekonomické důvody, tedy klesající návštěvnost, ale na rozdíl od jiných resortů záležitost vyřešil elegantně.
Dnes se také objevila zprávička, že u nás je průměrná hodinová mzda 117 korun, ale v Dánsku pětinásobná. Pokud provozovatel návštěvní trasy hradu a zámku argumentoval tím, že jinde je vstupné 10 Euro, zatímco u nás pouhých 150 korun, výšeuvedená relace jeho tvrzení uvede na pravou míru. Dán na vstupné pracoval půl hodiny, tuzemec třikrát déle. Jsem přesvědčen (a doufám, že nejsem sám), že vstupné do našich kulturních památek by se mělo odvíjet od možností české klientely. Bylo by velmi smutné, pokud by český důchodce nemohl vnoučatům ukázat Chrám svatého Víta či Karlštejn, protože by neměl na lístek. Zatím k tomuto cíli všechno směřovalo…
Navzdory občasnému plácnutí do vody typu, že jsme se nikdy neměli tak dobře jako nyní (po prohlášení ministra Nečase, že finanční reforma nikoho nepostihla jsem se zeptal jeho tiskového mluvčího, jak to pan ministr myslel. Už jsou to dva měsíce a ještě neodpověděl) všechny známky svědčí o tom, že podstatná část českého obyvatelstva pomalu ale jistě chudne, resp. že se sociální nůžky neustále rozevírají. Minulý týden jsme se z médií dozvěděli, že maloobchodní obrat se snížil, protože Češi jsou schopní méně utrácet. Cestovní kanceláře prodaly mnohem méně zájezdů a třetina domácností na dovolené nebyla, protože si to nemůže dovolit. Kina zejí prázdnotou. Developeři přestávají stavět nové domy a v už postavených nemohou byty prodat. Pokud je zájem, pak o nejmenší a tudíž nejlevnější prostory. Ošidné je i číslo 117 korun průměrné hodinové mzdy. Stačí ke 13 lidem, kteří mají 50 korun na hodinu přiřadit jednoho, který bere 1000 korun, aby se dosáhlo právě tohoto průměru. Všichni nemohou mít stejně, což je pochopitelné, společnost vždycky bude diferencovaná podle intelektu, vzdělání, ale i průbojnosti až drzosti. Ale jako zcela legitimní požadavek mi připadá, aby jednou dosažená životní úroveň neklesala. Vývoj tohoto roku bohužel svědčí o něčem jiném.
Ostatně jako je srovnání padesáti a tisíce korun hodinové mzdy, stejné je i složení české společnosti. Méně než 10 % na finanční reformě vydělalo, ostatní prodělali a prodělávají i nadále – a podle všech příznaků to pod vládou ODS tak již zůstane.
