|
Proč potřebujeme družstevní a etické bankovnictví a co to vlastně je. |
Ekonomika nemůže fungovat bez důvěry. Postavit na nohy ekonomiky evropských zemí nelze bez ovládnutí peněz ve smyslu zdravé směnné ekonomiky. Peníze jako prostředek směny mohou fungovat pouze tehdy, pokud k nim lidé budou mít důvěru. Nový úděl pro Evropu, který navrhují někteří ekonomové jako Stephan Schulmeister (viz tento článek) vyžaduje odpovídající politické prostředí. A to není možné realizovat bez posílení pravomocí nyní zkorumpovaných politických elit.
Světová krize důvěry ve finance
Současná politická reprezentace v podstatě neřeší systémový problém nefungování peněz, hlavně těch virtuálních. Jejich exponenciální a ničím neblokovaný růst v počítačích je konfrontovaný s přírodním a lidským růstem, který je v nejlepším případě lineární. Virtuální peníze jsou navázané na chamtivost jednoho procenta světové oligarchie, která si koupila politiky států. V této ničivé konstelaci posilují nezdravé tendence na ekologicky a sociálně neudržitelný patologický růst. Ten je tažen prostřednictvím úroku a zejména úroku složeného. Emoce, které se vždy zvednou, jakmile se začne hovořit o potřebě bezúročné ekonomiky – ty nejsou opravdu na místě.
Myšlenkové a ideologické skleróze bohužel rozumí spíš matematici nebo fyzikové, než dnešní ekonomové. Již kvantový teoretik Max Planck říkal, že nové poznatky se prosadí v průměrně až za dvě generace. Takže v ekonomice si zřejmě budeme muset počkat, až vymřou nejen dnešní neoliberální profesoři ekonomie, nýbrž i jejich studenti. Naděje ale umírá jako poslední.
Princip družstevních bank
Bude-li naplněn současný scénář, kdy dojde k převzetí Evropy několika málo finančními korporacemi, pak to bude znamenat i konec družstevního a etického bankovnictví. To jako jediné v době hluboké finanční krize osvědčilo svou životaschopnost a zaznamenalo nárůst klientely a posílení důvěry v tento segment finančního trhu. Viz náš dvojdílný článek o hospodaření švédské družstevní banky JAK (zde a zde). Proto věnujeme na e-republice celé tematické číslo družstevnímu bankovnictví, protože jde o velmi důležitou otázku budoucnosti (2013-10).
Družstevní banky fungují úplně jinak než "ty systémově relevantní". K popisu velké bankovní čtyřky si můžete kliknout na tento starší článek a příslušná klíčová slova k jednotlivým ekonomickým pojmům. Tématu virtuálních peněz, zápornému úroku, ekonomickému fašismu, aféře "Offshore-Leaks" atd. se totiž věnujeme trvale.
Podívejme se v kostce na základní rozdíly mezi bankami a záložnami.
-
Podle právní formy podnikání se nejedná o akciové společnosti, ale většinou o družstva.
-
Pokud chcete využít finančních služeb nějaké záložny, musíte se nejprve stát jejím členem.
-
Primárně nejde o zhodnocení vkladů jako u běžných bank, ale o vzájemnou finanční výpomoc jejich členů. Členové družstevních záložen vkládají do družstva své úspory a snaží se je zhodnotí mimo jiné tím, že jiným členům dávají úvěry z nastřádaných prostředků.
-
K získání členství v záložně je nutné uhradit tzv. zápisné a vložit požadovaný členský vklad, který se může hodně lišit.
-
Družstevní banky a záložny nespekulují, jsou transparentní, takže každý člen banky ví přesně, do jakých projektů jeho banka investuje.
Je pravda, že u nás po sametu nemají tzv. "kampeličky" pojmenované ke cti Františka Cyrila Kampelíka
dobrý zvuk. V roce 1999 bylo u nás registrovaných 127 družstevních záložen. Celkem 100 tisíc lidí v nich mělo uloženo kolem deseti miliard korun. Po jejich vytunelování vinou jednak komunistického a jednak klausovského managementu se jich v roce 2007 udrželo na trhu pouze 19. Ale banky zkrachovaly stejně a za vykradené vklady se nakonec musel zaručit stát. Jenže pachuť zůstala a s ní i nedůvěra v družstevní bankovnictví.
Převzato z e-republiky
