Píseň o životě
Já zpívám jak labuť svou poslední píseň, tu laděnou v moll.
Má zlomená křídla mě po větru nesou, když vadne můj stvol.
Už červánky hoří a slunce se sklání tam za druhý břeh.
Mně cikády hrají, když znavený večer sed’ na štíty střech.
Já odcházím po cestě do noční říše
a nikdo mě nevítá u její brány.
Já padám jak spálený Ikarus z výše,
však není tu, kdo by mi vyzváněl hrany.
Můj život mě opouští v náručí smrti,
už boří se do vln jak děravý kýl.
Já zpívám mu sbohem svou labutí píseň,
já vzdávám mu díky všech minulých chvil,
které chutnaly sladce, když ještě jsem žil.
Za každé ráno, které mě probouzelo
v rozmarném tanci zlatavých paprsků.
Za zlatou kůrku křupavých pecnů chleba,
za každé sousto, které se dotklo rtů.
Za každou vůni, která mě omámila,
za každou bolest, která mě posilnila.
Za každý dotek, za každé pohlazení,
za každý uzel, za jeho rozuzlení.
Za každý pohled, který mě obohatil,
za všechny dary, i za to, co jsem ztratil.
Za všechna jara, která mě rozkvétala,
za každý podzim, v kterém jsem neuvadl.
Za každou hudbu, jež do srdce mi hrála.
Dík za plod zrání, byť nikdy nezesládl.
Já zpívám jak labuť svou poslední píseň a odlétám sám.
Ach, těžko je loučit se, těžko jak víře, když ztrácí svůj chrám.
Už tělo mé chladne a píseň má slábne, už došel mi dech.
Už naposled chutnám svůj natrpklý život na žíznivých rtech.
Song of life
I’m singing my swansong in a minor key,
my broken wings beat against the wind,
the red clouds burn at the sun’s decree,
my sky turns black as the dusk sets in.
I’m on my way to a better place.
Will anyone meet me at its gate?
If I fell from the sky, would a warning bell
toll from above and avert my fate?
I sail through the clouds with a steady prow,
my swansong and this sad goodbye,
I bless my fleeting time on earth,
so bittersweet while I was still alive.
I bless the light of each summer’s morn,
the dance of sunbeams above my bed,
for the breakfast smells, the wheat, the corn,
the golden crusts of still-warm bread.
The soil in which the flowers bloomed,
the autumn rain in which I stood,
the simple sound of a whistled tune,
the ripened fruit that tasted good.
I bless the pain that has made me grow,
for every knot, tied and untied,
the sting of fire, the chill of snow,
the tears of joy and sorrow, cried.
I sing my swansong and alone I fly,
my wings are cold, my sky is gray,
so hard it is to say goodbye,
to close these eyes and walk away.
© Dominika Dery, New York, 1999
