Srpen 14, 2011
Kamarádi v Liberci zavolali, ať jdu ochutnávat různé druhy piva, abych se konečně v Čechách naturalizoval. Pro neschopnost jsem byl záhy diskvalifikován. Ostatní nadšenci po koštování anonymních lahví bodováním zjistili, že nejhorší pivo je Budvar. Jenže druhé kolo koštování s etiketami ukázalo, že ostatní piva obsahují přidaný cukr, pouze Budvar nikoliv. Jeho vodová chuť byla autentická. Toto pivo se exportuje do Německa, kde je od roku 1487 přísný recept na výrobu piva jen tradičním způsobem: chmel, slad, voda, a nic k tomu. Díky základnímu předpisu EU známe jako spotřebitelé složení výrobku. Pak již víme, že nepijeme pivo, protože pančování cukrem je povinně uvedeno na etiketě. A kdo chce pít opravdové pivo, ten si cestu vždy najde. To dokazují naši sousedi přísným předpisem zvaným Reinheitsgebot. Vyhrál tedy Budvar. Sice vaří břečku skoro bez chmele, ale jde o skutečné pivo, dále už nijak nepančované. Soudcující pivaři zdrceni kontradiktorním výsledkem začali debatu o tom, že pivní náhražky vlastně nejsou tak špatné, protože si na ně již dávno zvykli.
Poslouchal jsem pivní řeči a myslel na dnešek. Zvykli jsme si žít s náhražkami skoro ve všem, protože realita nám připadá tak nějak mdlá. V politice potřebujeme vládu fašistické silné ruky; v ekonomice nám zachutnal zmatek, strašení a rozkrádání veřejné věci; v mezilidských vztazích potřebujeme řvát a mluvit sprostě. V náboženství propagovaném současnou ideologií nenávisti a sociálního sobectví jsme vsadili na Boha, s nímž bych se po smrti nechtěl setkat, protože by mi z něj bylo špatně. Zkrátka, realita bez autorizovaných "éček" či přidaného sladidla nám nějak nechutná. K naší obrovské škodě, protože nic jiného než realitu nemáme. Zbytek jsou lži, sny a iluze.
Převzato z Umlaufovin
