Antonín Raizl z poradenské společnosti Ernst & Young se v článku „Voda od soukromníka může být levnější než od komunální firmy“ zveřejněném na portálu www.novinky.cz zamyslel nad tím, proč jsou ceny vody v jednotlivých regionech velmi rozdílné. Uvedl řadu závěrů, ve kterých se mýlí. Mýlí se, když tvrdí:
a) Kalkulace cen vody je přesně popsána v zákonech, regulují ji cenové výměry
b) Rozhodně nelze přijmout tvrzení, že naše vodárenství bylo vytunelováno a proto dnes platíme takto vysoké ceny vody
c) Zisk provozovatele totiž neovlivňuje cenu vody tak, jak si lidé myslí. Dosahuje se ho především hospodárností a úsporami
Ad a) Kalkulace cen vody není přesně popsaná
Kalkulace ceny vody popsaná v zákonech definuje a „tím reguluje“ pouze náklady, které lze do kalkulace zahrnout, nikoliv jejich výši. Nikde v zákoně navíc nebyla stanovena přesná regulace zisku, který je prodejcem vody kalkulována do ceny vody procentem z úplných vlastních nákladů (ÚVN). Výše tohoto procenta nebyla nikde zákonem stanovena. Zahraniční koncerny si s ní hrají dle své potřeby. Stačí napsat na ministerstvo zemědělství a zjistit si přehled zisků kalkulovaných k ÚVN za období 2002 – 2012 u soukromých a městských vodáren a porovnat je mezi sebou. Máte v rukou jasný důkaz o tom, jak reálná regulace "efektivně a pro občany" funguje.
Pokud by regulace cen v České republice skutečně efektivně fungovala, nebyl by problém s dotacemi z EU. "Privatizované" (vytunelované) vodárny, by stejně jako ty neprivatizované, bez problému čerpaly dotace z EU. Právě nedostatečná cenová regulace vodárenství vedla Evropskou komisi k odmítavému stanovisku k poskytnutí dotací.
Ad b) Řada vodáren byla vytunelována
Co znamená vytunelována vodárny? Já pod tím chápu ztrátu monopolní obchodní pozice městské vodárny jako dominantního správce vodárenského monopolu v regionu za nevýhodných podmínek pro městskou vodárnu a občany daného regionu, a to bez jakéhokoliv odpovídajícího protiplnění. Navíc často realizovaná na základě nepravdivých informací, které "přesvědčily" zastupitele, aby pro nový systém hlasovali.
Městské vodárny před vytunelováním, vlastnily infrastrukturu a současně „prodávaly vodu“ = infrastrukturu provozovaly. Byly v postavení regionálních správců vodárenského monopolu. Měly proto vše potřebné. Dominantní postavení, portfolio smluvních partnerů, infrastrukturu a nutnou provozní techniku pro její správu, v oboru školený personál, možnost žádat úspěšně o dotace z EU, přímou kontrolu peněžních toků – voda vs. spotřebitel, určovaly cenu vody.
Městské vodárny po vytunelování, mají z výše uvedeného pouze infrastrukturu a povinnost financovat její obnovu. Městské vodárny zamotané v provozních modelech, jsou často pouze formální slupky, s ohromným majetkem, které financují z vlastních odpisů, což nestačí v budoucnu na prostou reprodukci majetku. Na svém majetku nepodnikají, často nemají zaměstnance nebo jich mají minimum. Jsou zcela závislé na nadnárodním koncernu, který městské vodárně dokonce vede účetnictví. Když chce politik nebo občan něco kolem vody zjistit, musí požádá o informace městskou vodárnu, ale žádost ve skutečnosti skončí u nadnárodního koncernu, který podle toho, zda mu to vyhovuje nebo ne, informaci poskytne nebo neposkytne. Koncern kompletně ovládá a řídí tok peněz z vody i tok informací.
Politici působící v takové městské vodárně nejsou schopni, ani na to nemají prostředky, trvale omezit zisky koncernů, které koncern tvoří z vody na majetku městské vodárny. Často to dokonce ani není v jejich zájmu, protože sedí v orgánech soukromé společnosti a „dohlíží“ na to, aby zavedený systém co nejdéle fungoval.
ad c) Zisk provozovatele zcela zásadně ovlivňuje cenu vody a lidé to chápou velmi dobře
„Zisk z vody“ se tvoří výhradně z dodávky vody a jejího čištění, zaplatí ho spotřebitelé ve vodném a stočném. Mimo odpisy, jde o jediný, zcela zásadní vlastní zdroj vodárny na financování infrastruktury. Jeho výši a jeho užití městské vodárny kompletně ovládaly, kontrolovaly a využívaly. Pokud tento zisky vytvoří městská vodárna, tak po přidělení jeho části do zákonem stanovených fondů použije zbytek ve vodárně, nejčastěji na financování infrastruktury. Řada městských vodáren pod správou měst a obcí tak velmi úspěšně funguje – VaK Pardubice, Náchod, Nymburk, M.Boleslav, Vyškov, Kroměříž, Přerov, Vsetín, Hodonín, Břeclav atd.
Celý fígl nebo lumpárna provozních systémů, jak se to nazve, záleží na úhlu pohledu, je v tom, kde končí zisky z vody po zavedení tzv. provozního systému a co se s ním stane?
"Zisk z vody" končí u nadnárodního koncernu, který si infrastrukturu pouze pronajímá, nikoliv vlastní a nemusí tudíž infrastrukturu financovat. Zde je to pro koncerny nastaveno geniálně. Zisky z vody mají zcela k dispozici a nemusí financovat nákladnou infrastrukturu, kterou nechaly městům a obcím, jež mu infrastrukturu financují.
Zde je potřeba říct důležitou informaci. Koncerny za tento systém nemohou, mohou za něj výhradně politici. To, že přijde koncern do České republiky a nabízí systém, který je pro něj výhodný, je logické. Nic to neznamená, pokud na zavedení daného systému nekývne politik, který do té doby celý systém plně kontroluje a o všem rozhoduje. Žádný koncern by nikdy nebyl v pozici správce vodárenského monopolu, kdyby politici v České republice nešli koncernům na ruku.
Příklad práce politiků ve Zlíně
Na příkladu společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a.s. a Moravské vodárenské z koncernu Veolia (Veolia) lze snadno doložit, jak a pro koho je daný smluvní systém výhodný a pro koho politici pracují.
Díky provozní smlouvě mezi Vakem Zlín a Veolií vytvořila Veolia jen v roce 2012 na vodném a stočném zisk 90 mil. Kč. Vak Zlín na základě stejné provozní smlouvy vytvořil na pronájmu své infrastruktury zisky pouhých 5,7 mil.Kč !!!!!
Za zisky tvořící provozní část podniku Vaku Zlín a právo inkasovat zisky z vody dalších 30 let zaplatila Veolia v roce 2004 Vaku Zlín cca 83 mil. Kč.
JEN ZA ROK 2012 MÁ VEOLIA CELOU INVESTICI DO INSTALACE PROVOZNÍHO SYSTÉMU ZPĚT A VAK ZTRATIL NA 30 LET SVÉ MONOPOLNÍ OBCHODNÍ POSTAVENÍ. DLE MÉHO NÁZORU JDE O NEMRAVNÝ SYSTÉM, ZNAMENAJÍCÍ VYTUNELOVÁNÍ VAKU ZLÍN, KTERÝ SE PROMÍTL V ZBYTEČNÉM ZATÍŽENÍ PENĚŽENEK OBČANŮ ZLÍNSKA.
Provozní systém byl na Zlínsku zaveden v roce 2004 a výše uvedené dělení zisků probíhá každý rok a tak tomu má být 30 let. Politici ve vedení Vaku Zlín odmítají léta zveřejňovat kalkulace ceny vody. Na stránkách společnosti VaK Zlín najdete pouze rok 2012 a 2013. Tento systém byl nejen ve Zlíně zaveden na základě nepravdivých informací a falešných slibů, které nikdo neplní (investice, dotace z EU, inflační růst cen vodného a stočného atd.).
Na tento systém doplácejí občané Zlínska v ceně vody, v nutnosti dotovat Vak z městského rozpočtu a peníze potom městům jinde schází. Pro koho tito politici pracují, lze odvodit právě z toho, jak rozdělují zisky mezi Veolii a VaK, který města vlastní. Více ZDE.
Závěr
Je dobře, že pan Raizl svým příspěvkem umožnil začít diskusi na téma privatizace vodáren. Určitě se k němu ještě vrátím z jiného úhlu pohledu.
