O Miloši Zemanovi, t.č. prezidentovi České republiky, bylo v českém tisku napsáno mnoho dehonestujících a často nepravdivých urážek. Tzv. nezávislí komentátoři denně na jeho adresu za veřejné peníze(!) předvádějí svoji „nezávislost“ pomocí veletoků žluči a špíny. Určitě na něm je co kritizovat, žádný anděl to není, ale i kritika má své meze. Zvolením Miloše Zemana prezidentem České republiky byl uzavřen další z cyklů vývoje naší společnosti a podpásové excesy využívané ve volebních kampaních musí zmizet ze stránek času. Novinářská obec by se měla konečně umravnit, akceptovat vůli občanů vyjádřenou prezidentskou přímou volbou a přestat s podpásovými mediálními prasárnami vůči svému legitimně zvolenému prezidentovi, kterými uráží nejen prezidenta, ale i všechny občany České republiky.
Že miláček médíí a klerofašistické pravice, pan kníže Schwarzenberg, jaksi nerozdýchal svoji volební porážku a naši zemi pomlouvá, kudy chodí, je politováníhodné, ale dnes naštěstí je to už jen jeho soukromý problém. Naštěstí. Nicméně jeho zhrzení příznivci, tzv. pravdoláskaři alias havloidé, by si měli uvědomit, že život jde dál a pliváním špíny na současného legitimního prezidenta škodí nejen sobě, ale i své zemi, pokud ji za svoji zemi opravdu považují. Občané, navzdory předvolební mohutné mediální propagandě dědka s čírem, nezpochybnitelně demokraticky rozhodli, že prvním prezidentem voleným ze svobodné vůle občanů, nikoliv pletichami politiků, se stal Miloš Zeman, ať se to komu líbí, nebo ne. Nastává nový cyklus vývoje české společnosti reprezentovaný přímo voleným prezidentem se silným mandátem a stávající upelešené elity se budou muset dané realitě, chtě-nechtě buď demokraticky podrobit, nebo se pakovat.
Jako voda na mlýn prodejných českých novinářů jsou sprosté protizemanovské komentáře ze zahraničních novin, zejména německojazyčných. Moralistické kecy německého prezidenta Gaucka a následná mediální smršť na adresu našeho prezidenta Zemana byly nejen netaktní a urážlivé, ale dokládají paternalisticky přezíravý postoj německé politické reprezentace k České republice. Tak trochu připomínaly návštěvu prezidenta Háchy u Hitlera den před okupací Československa, tentokrát v ekonomickém gardu. Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, v důsledku čehož by adekvátní odpovědí na nesmyslné Gauckovy starosti o ohrožení demokracie v České republice mělo být ze strany prezidenta Zemana ostré odmítnutí výtek a předčasné ukončení státní návštěvy, jako výraz nesouhlasu s kritikou. To se nestalo, německé ekonomické tlaky byly silnější, než důstojnost představitele naší „suverénní“ země. Čeští novináři a pravicoví politici, jinak čísi pátá kolona, místo aby se za svého prezidenta vlastenecky postavili, si naopak ještě s gustem mediálně přisadili, že pes by od Zemana kůrku nevzal. Přestože je legitimní s mnoha kroky prezidenta Zemana nesouhlasit, je trapné akceptovat neopodstatněné urážení prezidenta své země od vlastních, tím spíše od cizích.
V České republice je studentským folklórem protestovat proti svým vlastním zájmům. V rámci této stupidity protestovalo několik studentů na Hradě proti prezidentovi, který odmítl ceremoniálně jmenovat katolickou buznu Putnu profesorem sociální a kulturní antropologie. Pro neznalé, „důležitý“ vědecký obor, bez kterého by většina občanů neuměla žít, zejména homosexuálové a feministky. Jmenovací dekret Putnovi údajně na nátlak homosexuální lobby později diskrétně předal ministr Fiala. Současně studenti protestovali i proti záměru prezidenta jmenovat novou vládu, přestože problému vůbec nerozumí a nechápou vo co go. I blbí studenti mají právo protestovat a demonstrovat proti čemu chtějí díky demokracii, proti níž paradoxně protestují. Jako je nezpochybnitelné právo studentů na protesty proti prezidentovi, je stejně nezpochybnitelný i mandát prezidenta Zemana k jeho politickým úkonům.
Co je však neméně pozoruhodné, přestože Miloše Zemana v prezidentských volbách podpořilo 55% voličů, nikdo prezidenta nepřišel na Hrad podpořit v jeho protivládních (anebo provládních?) krocích. Prezident Zeman při uplatňování svých pravomocí vyplývajících z jeho prezidentského mandátu a Ústavy zůstává sám proti prohnaným politickým podvodníkům provázaných s byznysem a korupcí, prostituujícím novinářům i hloupým studentům. A občané, jeho voliči, ho zatím v ničem nepodpořili. Kde je 55 % jeho voličů? Kam se podělo 2 717 405 občanů, kteří v přímé volbě zvolili Miloše Zemana svým prezidentem? Přímá volba prezidenta byla prvním nesmělým krůčkem k přímé demokracii. Občané si zvolili prezidenta, tím to pro ně skončilo a do boje za jejich zájmy ho proti parazitům společnosti poslali samotného. Sám voják v poli? Blbá situace, nebo blbí občané? Jsou občané zralí na přímou demokracii, nebo přímá demokracie dřív skončí ve slepé uličce apatických neobčanů?
Proti přesile bezcharakterních darebáků se jen těžko bojuje a dosavadní politika prezidenta Zemana stylem Judge Roy Bean, likvidací škodné ze zálohy, je dlouhodobě neudržitelná. Političtí gangsteři typu Kalouska a ekonomické pijavice typu Janouška jsou jako nezmaři hnědí, vyskytující ve stojatých a líně tekoucích vodách, svoji potravu omráčí žahavými buňkami, potravu přijímají i vyvrhují jedním otvorem, množí se geometrickou řadou pučením, ale pozor, mají obrovskou schopnost regenerace. Pokud se prezidentovi Zemanovi nedostane demonstrativní podpory občanů, hrozí mu od těchto parazitů velké nebezpečí. Parazité společnosti se ho nějakým způsobem pokusí zlikvidovat třeba nějakou mediální diskreditací nebo pučem. Pokud to nevyjde, tak třeba i fyzicky, něco mu nasypou do kafe a přivodí mu infarkt, nebo ho prostě nechají odstřelit jako psa a hodí to třeba na Pavla Vondrouše.
Přímá demokracie je permanentní projevování občanské statečnosti, angažovanosti a aktivismu ve věcech veřejných. Prezident Zeman potřebuje viditelnou podporu občanů, potřebuje vidět, že jeho voliči ho nezradili, že za ním stojí, že jeho práce má smysl. Mottem úžasného roku svornosti a probuzení občanů 1968 bylo: jsme s vámi, buďte s námi.
Stejně tak parazité společnosti včetně novinářů musí vidět, že občané svého prezidenta nedají. Je v zájmu naší země a jejích občanů podpořit svého prezidenta demonstrativně, a v prvních řadách by měly stát odbory. Někdo musí začít. Co vy na to odboráři? Vzbuďte se!
