Skeptik se při pohledu na kauzu Rath nutně musí ptát čím to, že už když je chycena nějaká větší ryba, tak jedině štika z opozice, zatímco žraloci z vlády mohou být v klidu (přitom aby byl boj proti korupci účinný a věrohodný, nestačí chytit velkou rybu, musí to být ryba, která patří k vládě; to nemám ze sebe, ale vřele s tím souhlasím), a diví se, jaká je to „náhoda“, že policie „zrealizuje“ (to je nádherný eufemismus) takovou figuru s očekávatelnou mediální odezvou, jako je dr. Rath, zrovna v okamžiku, kdy je potřeba odvést pozornost od faktu, že vláda není schopna vyčerpat miliardy evropských dotací, respektive že je EU nechce z důvodu netransparentnosti a korupce na české straně vyplácet.
A pak se skeptik začne ptát, jestli třeba policie nepracuje na zakázku, ale otázku už nedokončí, protože je státotvornou pozicí (pozice je opak opozice, právě jsem to vymyslel) přerušen, protože něco takového je nemyslitelné a nepředstavitelné, policie a soudy jsou nezávislé a vláda je v žádném případě neúkoluje.
A víte co? Ona ani nemusí.
Ono totiž úplně stačí, když vláda přestane házet policii klacky pod nohy a nechá ji dělat její práci. Stačí vybrat vhodnou kauzu, které se nechá nerušený (v podstatě normální, zákonný průběh) a úspěch je zaručen.
Znechucení policistů nad obtížemi, s jakými vykonávají svoji práci, nad úniky informací, korupcí a klientelismem ve vlastních řadách, je přece dostatečně známé. Snad každý už četl rozhovor s některým z vyšetřovatelů, který ventiloval svoji frustraci z toho, jak je bez ohledu na důkazy nemožné dostat se na kobylku někomu s „politickým krytím“.
V takové situaci stačí jen trochu povolit a dějí se věci.
Převzato z blogu Tribun
