Pohádka o Jošuovi

Reklama


Květen 13, 2012


Milé děti,

byl jednou nejednou nějaký Jošua z Nazareta a ten si po třicítce vyšel do světa, aby spasil lidi kolem. Zdálo se mu to jako dobrý nápad. Pocházel totiž ze slušné rodiny stavebního podnikatele, která byla nábožensky založená a pomáhala druhým. Záhy zjistil, že lidi mají úplně jiné starosti, protože jim nebylo nejlépe. Okrádali je místní rozmařilí vládci. A na daních je obírala také římská vláda, kterou tehdy nikdo nevolil a nikdo ji neměl rád. Jošua brzo zjistil, že faráři se hádají o úplné blbosti a že žijí ve vysněném světě. Nikdo nevěděl, co je vlastně na náboženství důležité. Protože Jošuovi se to zdálo důležité, začal na tom dělat na vlastní pěst. Sebral se a šel nejprve mezi normální lidi. To faráři většinu nedělali, protože museli hlídat kostely a fary. A navíc šel i mezi vyděděnce všeho druhu, kterými zbožní pohrdali. Tam zjistil, jak věci doopravdy jsou, protože lidi mu to brzo řekli sami od sebe. Oni viděli, že o to má zájem a že je hodný.

Pak si sedl na jeden kopec a těm chudým a ničeným lidem vysvětlil, že je má Bůh rád. On, Jošua, to může dosvědčit tím, že pro ně dělá pořád něco dobrého. Jednou jim rozmnoží chleby, jindy víno, pak zase někoho uzdraví nebo vzkřísí z mrtvých. Zbožní mu za to nadávali, protože prý přitom vždycky porušil nějaký náboženský předpis. A někdy tu botu dokonce udělal schválně, aby ty zbožné naštval. Přitom jim vysvětlil, jak to s náboženstvím vlastně je. On už to milé děti mezitím věděl docela dobře a i jiní lidi věděli, že on to ví. Normální lidi vůbec nevytáčel, naopak. V klidu jim vykládal příběhy o tom, co je vlastně na náboženství důležité. Chodila s ním taková malá tlupa nezaměstnaných a bezdomovců, kteří odešli z domu od svých manželek a od dětí, aby ho poslouchali.

Nakonec se začal navážet do náboženských šéfů v hlavním městě. Že okrádají přes desátky chudé lidi, kteří přijdou do hlavního kostelíka. Bohatým prý chytře poradili, aby dali peníze do hlavní kostelní kasy. Pak už prý nemusí dávat nic na sociální zabezpečení. A dokonce prý nemusí nechat důchod ani vlastním rodičům. Navíc prý ti vyšší faráři žijí v luxusu a o Boha se moc nestarají. A to se náboženským šéfům moc nelíbilo, milé děti. Tak toho Jošuu ukřižovali. Tehdy se to tak dělalo, když se chtěli někoho zbavit. A dnes chodí lidi a tvrdí, že ten Jošua žije. Prý to říkají faráři v kostelích, kteří tam pracují pod jeho jménem. Taky občas někdo prohlašuje, že se s ním nějak potkal. Což o to, dneska je možné úplně všechno.

Tož tak, milé děti.


Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku