*
V roce 1484 vydal papež Inocenc VIII. bulu, která dala požehnání honům na čarodějnice. V této bule se tvrdí, že v různých oblastech Německa, mnoho lidí odvrhlo křesťanství a poddalo se démonům. Na podnět Nepřítele pak páchali ohavnosti všeho druhu. K zákroku proti této kacířské zkaženosti byli zplnomocněni dva dominikáni, Jakob Sprenger a Heinrich Kramer, známí rovněž jako Institoris. Společně sepsali slavnou knihu Malleus maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice.
*
„V době, kdy pečlivě volenými slovy popíral, že by Amerika kohokoliv mučila, prezident Bush věděl, že v roce 2002 jeho ministerstvo spravedlnosti vydalo zákonnou směrnici – označenou slovem Tajné, která určovala, jak je možné teroristy vyslýchat. Tento stále tajný dokument, do něhož měl autor možnost nahlédnout, stanovoval tzv. „důraznější výslechové metody“ a mimo jiné povoloval i rány do břicha vyslýchaného. Nijak se přitom nezmiňoval o tom, že v závislosti na síle úderu může taková rána způsobit i poškození sleziny a dalších vnitřních orgánů.
Další výslechová technika, kterou ministerské směrnice bez omezení povolovaly, byla popsána jako „dlouhodobé stání“, při němž je vězně „možno přinutit, aby stál až čtyřicet hodin s želízky na rukou a s nohama připoutanýma k podlaze.“ Povolené bylo i simulované tonutí „water boarding“, při němž je vězeň připoutám k rovné ploše a držen pod vodou, aby se u něj navodil pocit tonutí. Směrnice povolovaly rovněž spánkovou deprivaci, slovní zastrašování a hrozby fyzickým násilím.
Tyto výslechové metody vycházejí ze dvou manuálů CIA. Jeden nese název „Nátlakový výslech“ a druhý „Využívání lidských zdrojů“. Ve druhém zmíněném dokumentu mimo jiné stojí, že je „při výstavbě výslechové místnosti třeba vědět, kudy jsou vedeny rozvody elektřiny, aby byly po ruce transformátory a další podobná zařízení při dávání elektrických šoků.“
*
Kniha Malleus Maleficarum se skládala ze tří částí. V první se autoři snažili rozptýlit pochybnosti o existenci čar a kouzel. Seznamují zde čtenáře s tím, co všechno mohou čarodějnice svým dočiněním napáchat. Ve druhé části jsou zobrazeny podrobnosti o ďáblově působení, o tom, jak dovede zneužívat symbolů a obřadů posvátných všem katolíkům.Třetí část je věnována spíše samotným inkvizitorům. Ukazují jim, jak správně zacházet a postupovat při vedení inkvizičního procesu. Je tu podrobně vysvětleno, jak přesně postupovat při mučení a jak snadno a rychle vinu prokázat.
*
Na 104. straně manuálu Nátlakový výslech najdeme podrobný návod na vyvolávání strachu. „Hrozba z působení bolesti může vyvolat strach, který je účinnější, než samotná okamžitá bolest. Chladnokrevně pronesené hrozby jsou efektivnější než ty vyřčené při výbuchu zlosti.“Část věnovaná bolesti varuje, že způsobením „intenzivní bolesti získáme se značnou pravděpodobností falešné přiznání, protože vyslýchaný se tak pokusí bolesti uniknout …Má-li být způsobena bolest, mělo by se tak stát v počátečních fázích výslechu a její intenzita by měla být pečlivě vypočítána.“
Podobně konkrétní je příručka i v metodách útoků na mysl vyslýchaných, „Hypnóza poskytuje oproti jiným výslechovým technikám a postupům jednu výhodu – posthypnotický příkaz. Odolnému zdroji by mělo být možno podat drogu v jídle nebo pití a přimět jej, jakmile začne droga působit a on začne upadat do hypnotického tranzu, změnit pohled na svět natolik, aby se z jeho důvodů k odporu staly důvody ke spolupráci. Vyslechněte ho a výslech zakončete příkazem, že si po opuštění hypnotického stavu nebude pamatovat, co se stalo.“
*
Až do vydání knihy Malleus maleficarum zůstávala nevyjasněná otázka: Mohou čarodějnice za asistence ďábla ovlivňovat též osoby soudců? Autoři vyřešili tento rébus následovně: ,,Čarodějnice nemohou zničit všechny své nepřátele, neboť jim v tom zabraňuje anděl strážný. Nemohou škodit ani inkvizitorům a jiným úředním osobám, protože tito vykonávají funkce ve veřejném soudnictví…“
*
Příručka CIA říká: „Drogy mohou účinně odstranit odpor, který se nepodařilo překonat jinými technikami. Při uvážlivém využití, v závislosti na osobnosti subjektu,při pečlivém stanovení dávky a správném načasování jejího podání může být droga nedostižným pomocníkem vyšetřovatele…“
Oba manuály připravili dva významní psychiatři: doktor Louis Molton „Jolly“ West, bývalý ředitel katedry psychiatrie Losangeleské univerzity a doktor William Sargant, zakladatel a ředitel Oddělení lékařské psychologie nemocnice sv. Tomáše v Londýně. Oba muži až do smrti úzce spolupracovali s CIA a britskou rozvědkou MI6…
Znovu a znovu porušovali lékařský slib, že neublíží žádnému člověku. A ještě víc šokující je zjištění, že metody, které vytvořili, se změnily jen v jediném ohledu – drogy ovládající mysl a přístroje způsobující bolest jsou dnes ještě sofistikovanější.
*
Novátorství obou mnichů, autorů Kladiva na čarodějnice, se projevilo i v otázkách užití mučení, neboť spis zcela popíral do té doby platnou zásadu, že mučení se nesmí opakovat, absolvoval-li vyšetřovaný všechny předepsané stupně a nedoznal se. Zkušený inkviziční soudce Institoris proti tomu namítl, že …,,výjimečnost těchto procesů vyžaduje výjimečné mučení…“
*
„Osoby podezřelé z terorismu, které dokázaly vzdorovat technikám obsaženým v obou manuálech i v pokynech amerického ministerstva spravedlnosti, posadila CIA do letadel a dopravila je na jedno z četných míst, kde, jak tvrdil prezident Goerge W. Bush, ve jménu Spojených států rozhodně nedocházelo k žádnému mučení. Prezident mučící praktiky popřel krátce poté, co Amnesty Intenational zveřejnila zprávu, podle níž se v současné době zcela běžně používá v devadesáti zemích. O měsíc dřív, 5. prosince 2005 přistálo na základě v Guantánamu dopravní letadlo U.S. Air Force. Přivezlo pět speciálních kurtovacích židlí v ceně po 1150 dolarech. Během pár dní po prezidentově projevu přibylo dalších dvacet takových židlí. Tyto židle vyvinul odbor výzkumu a vývoje CIA pro jeden konkrétní účel: ukončit hladovky zajatců na Guantánamu i v dalších výslechových centrech CIA. Vězně k tomu křeslu připoutali a poté mu do nosu, úst a žil zavedli hadičky, kterými ho začali vyživovat. Hadičky bývaly často odstraněny tak prudce, že vězni krváceli nebo omdlívali…“
*
Postupy mučení i mučící nástroje se lišily podle okolností a míst výskytu, avšak v zásadě tortura obsahovala čtyři stupně. Prvním bylo psychické působení na obžalovaného. Ten byl za doprovodu soudců, kata a jeho pacholků odveden do mučírny, kde mu věznitelé ukázali jednotlivé mučicí nástroje a pečlivě popsali jejich funkci. Cílem bylo bez dalších průtahů dosáhnout přiznání. Z 16. a 17. stol. však známe řadu případů, že i po spontánní výpovědi následoval stupeň další, protože podle mínění soudců teprve fyzické útrapy zajišťovaly úplnost doznání. Druhý stupeň znamenal vyvolávání fyzické bolesti za použití speciálních nástrojů. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku zpravidla palečnic. Byly to železné desky, opatřené na vnitřních stranách tupými hroty, které se šroubem přitahovaly k sobě a drtily palce vložené dovnitř. Třetí stupeň představovala španělská bota. Železné formy s nerovným vnitřním povrchem svíraly na stejném principu jako palečnice vyšetřovancovy holeně a lýtka. Pod tyto desky se ještě někdy v případech tzv. zostřeného výslechu zatloukaly kladivem železné klíny, čímž se mučivý efekt znásobil. Čtvrtým stupněm byl skřipec. Obvykle jím byl žebřík s bubnovým válcem a provazem. Dotazovaný byl na žebřík položen s rukama svázanýma za zády. Jeden konec provazu se přivázal k rukám, druhý k nohám. Pohybem bubnu se provaz navíjel, čímž došlo k vykloubení horních a dolních končetin. Zostřením bylo v tomto případě pálení boků pomocí loučí či svazků svící.
*
Mnoho vězňů na Guantánamu skončilo poté, co byli v podstatě náhodou chyceni při amerických zátazích na podezřelé v Afgánistánu a Pákistánu. Občas je dokonce do amerických rukou předali jejich protivníci z důvodů, které více souvisely s vypsanou odměnou než s válkou proti teroru. Ochránci lidských práv tvrdí, že jen 8% vězňů na Guantánamu nese označení bojovníků al-Káidy. A podle dokumentů Pentagonu, do nichž měl autor možnost nahlédnout, se navíc jen polovina z nich dopustila „nepřátelského činu“ proti Spojeným státům. Ale propuštěni být nemohou, prohlašoval mluvčí Pentagonu, „protože by se hned zase zapojili do zlých skutků proti Americe“.
*
Malleus maleficarum: „Za hlavní úkol svůj považujte docílené vyznání, jakými prostředky je na obžalovaném vymůžete, na tom nezáleží, …soudcové, musíte za hanbu sobě pokládati někoho propustiti.“ Tato a další podobná ustanovení Kladiva však mnohým soudcům nepostačovala, a proto je rozšířili o vlastní zásady. Příkladem je práce Jeana Bodina, který ve svém díle Le démonomanie des sorciers (Démonománie čarodějnic) z roku 1580 píše: ,,…Kdyby musel soudce přitom nějakého právního řádu šetřiti, převrátil by božský a lidský zákon. Spíše přísluší soudci, aby všemi prostředky, jaké jen vymysliti může, pravdu vylákal.“
*
Úmluva OSN z roku 1984 zakazuje „jakékoli jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho, nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba, nebo z něhož jsou podezřelí, nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu, nebo z jakéhokoliv jiného důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoli druhu, když takováto bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným činitelem, nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo jejich podnětu, či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem.“
*
Další druhy mučidel používaných v Evropě při výsleších osob podezřelých z čarodějnictví: Ježek, někdy také uváděn jako ,,špikovaný zajíc“ – válec, opatřený železnými bodci, přes který bylo spoutané tělo mučeného potahováno nahoru-dolů (Německo, Flandry). Španělský kozel, zařízení podobné palečnicím a španělské botě, do něhož byly křížem vkládány palce rukou a nohou (Španělsko). Stolice, dřevěná konstrukce ve tvaru židle, kde byly sedadlo, lenoch i opěradla osázeny špičatými hřeby (Britské ostrovy, Itálie a Uhry). Pomořská čepice, systém železných řetězů či uzlovaných žíněných šňůr, které se určitým způsobem utahovaly kolem hlavy vyslýchaného tak, aby nedocházelo k nežádoucímu poškození lebky (Durynsko, Meklenbursko a Polsko). Šroub na kotníky, také ,,drtič kloubů“, fungoval na stejném principu jako palečnice (Rakousko, Švýcarsko a Savojsko). Žíněné šňůry sloužily k ovíjení rukou, nohou, výjimečně i celého těla. Mučivý efekt způsobovaly zařezáváním se do kůža a masa (Francie, Rakousko).
*
Tajné repatriační lety s vězni CIA mířily do různých zemí. Bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu Craig Murray, jemuž nebylo umožněno vstoupit do výslechových center, citoval slova šéfa uzbecké expozitury: Ten mu líčil, jak byl přinejmenším jeden vězeň „uvařen za živa“, když výslech nepřinášel žádné informace. Než se Murraymu v roce 2007 po mnoha hrozbách podařilo vydat své paměti, musel se vypořádat s mnoha hrozbami soudem od britské vlády.
*
Podle dochovaných pramenů bylo počátkem 14. stol kacířství v Čechách natolik rozbujelé, že inkvizitor pro pražskou diecézi Havel z Kosořic, jmenovaný v roce 1335 papežem Benediktem XII., vyšetřoval během patnácti let téměř 4500 podezřelých, z nichž více než 200 skončilo na hranicích.
*
Jedna z instruktážních příruček CIA nese označení „Metody likvidace“: „Výraz assasination (úkladná vražda) … je zde používán pro popsání plánovaného zabití osoby, která nespadá do právní jurisdikce, která není fyzicky v rukách zabijáka, která byla organizací určena k zabití a jejíž smrt poskytne organizaci určitou výhodu. Příkaz k zavraždění by nikdy neměl být zapsán ani jinak zaznamenán.“
*
Všeobecně inkvizice prohlašovala, že člověk, je-li mučen, v bolestech nedokáže lhát. Tento názor samozřejmě podporovala, neboť oběti v většinou přiznaly, i když s tím, kvůli čemu byly mučeny, neměly nic společného. Než začalo mučení za účelem přiznání povolené, počítalo se někdy s tzv. ordáliemi. V praxi to znamenalo, že Bůh sám měl posoudit a rozhodnout, zda obžalovaný má s ďáblem něco společného. Tak například – žena obviněná z čarodějnictví byla tedy svázána a položena na vodu. Pokud klesla ke dnu a utopila se, potom byla nevinná. Pokud zůstala plavat na hladině (věřilo se totiž, že voda nepřijme nic duchovně nečistého), vylovili ji a šli rovnou ke hranici, kde ji upálili.
*
„Doktor Sydney Gottlieb, vědec CIA, vedl oddělení CIA, které se specializovalo na výrobu smrtících toxinů a drog deformujících lidskou mysl. Mimo to vyvinuli vybuchující náramkové hodiny, které dokázaly člověku utrhnout ruku, speciální vzduchovou pistoli, která zabíjela beze stopy, a jedy, které ochromovaly svalovou tkáň a navozovaly „nedobrovolný spánek“. Jeho tým vyvíjel plnící pera s inkoustem kontaminovaným mikroby, krocaní pera plná antraxu a blechy, vši a komáry infikované dýmějovým morem a žlutou zimnicí… Občas měl doktor Gottlieb z pracovních úspěchů svého týmu takovou radost, že si cestou z jedné laboratoře do druhé i zatančil.“
*
Znamení, na základě kterých mohly být údajné čarodějnice usvědčeny, byla následující: Nebyla-li podezřelá schopna na požádání zaplakat, byla usvědčena, protože vládlo přesvědčení, že čarodějnice nejsou schopny ronit slzy. Stejně obvyklé bylo hledání čarodějnických znamének (signum diaboli) – zvláštní bradavky, jimiž čarodějnice vysávala své bližní, necitlivá místa na kůži, zanechaná údajně ďáblovými zuby a drápy. Podezřelá byla svlečena, oholena od hlavy až k patě a pečlivě prohlédnuta, zda má na kůži skvrny, mateřská znaménka nebo jizvy, které by mohly být označeny jako ďábelské. Aby našli i známky očím neviditelné, probodali zkoušející každou píď těla obžalované jehlou, až našli místo, které nekrvácelo ani nebylo citlivé na bolest. Dnešní vědci tvrdí, že emocionální šok z veřejného svlékání a hledání mohl u některých obětí vést ke vzniku dočasně anestetických míst a tím poskytnou lovců čarodějnic "důkaz", který hledali.
*
Australská televizní stanice SBS odvysílala šokující a dosud nezveřejněné fotografie a video, které zachycují týrání iráckých vězňů… Chálid Šejk Mohamed byl podle nedávno zveřejněných dokumentů amerického ministerstva spravedlnosti prokazatelně podroben waterboardingu, což je simulované tonutí…
*
Malleus maleficarum: Pravým původce je ďábel, který veškeré nepravosti provozuje „cum permissu Dei“ – z božího dopuštění.
*
Antony Romeo, ředitel americké unie pro občanské svobody: „Vojenské tribunály,(které se Barack Obama rozhodl zachovat) jsou založeny na neústavních premisách a jsou určené k tomu, aby zajistily usvědčení, nikoliv spravedlivý soud.“
*
Definitivní tečkou za téměř osm set let trvající historií inkvizice jako vrcholného orgánu pronásledování kacířů a čarodějnic se stal dekret Integrae Servandae papeže Pavla VI. ze 7. prosince 1965.
*
Podle zprávy Amnesty International z roku 2006 se na výzkumu ovládnutí lidské mysli podílejí na světě stovky lékařů. Mučení se dnes provádí údajně v 90 zemích světa.
Citace:
Gordon Thomas: Tajnosti a lži (Práh, 2009), český tisk, různé materiály o inkvizičních procesech
Převzato z blogu autora na www.aktualne.cz
Foto: zdroj
