Pokud mají Arabové takový názor, je Obama zralý na mediálního poradce

Reklama






Srpen 10, 2010

Před rokem v Káhiře Barack Obama vášnivě apeloval na dobrou vůli a důvěru Arabů. V podstatě jim řekl: „Uvědomte si, že jsem nový druh Američana, který rozumí vaší bolesti a hněvu, a respektuje vaši kulturu i víru. Islám je součástí Ameriky. A v projevu dále řekl: „Situace Palesitnců  je bezpochyby nesnesitelná … Snášejí denně ponižování, malé i velké, které je spojeno s okupací.“ A pak, v působivé větě, kterou poté opakoval i v řeči na Valném shromáždění OSN, řekl: „Amerika neuznává zákonnost pokračujícího izraelského osidlování".

Není divu, že Arabové byli nadšeni, píše Jonathan Steele v deníku Guardian. Jistě, Obama však neslíbil nic ohledně amerických sankcí, ani omezení finanční podpory, ani žádnou jinou akci, která by Izrael odvrátila od jeho osadnických aktivit, ale Arabové byli ochotni dát mu čas, aby ukázal, že to, co říká, myslí vážně.

Uběhl rok a jejich zklamání je obrovské. Z průzkumu veřejného mínění, provedeného v šesti arabských zemích v červnu až červenci 2010 vyplývá, že Arabové Obamovi už nevěří. Procento Arabů s pozitivním pohledem na Spojené státy pokleslo od loňského léta ze 45 na 20 procent, zatímco počet Arabů se záporným pohledem na USA stoupl z 23 procent na 67 procent. Pouze 16 procent z nich dává zahraniční politice Spojených států naději.

Průzkum je prováděn každý rok firmou Zogby International a Shibley Telhami na univerzitě v Marylandu. Egypt, Jordánsko, Libanon, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty – tedy země, kterých se to týká, patří mezi ty nejméně radikální a představují tu modernější část arabského světa se 40 procenty respondentů, kteří používají internet každý den.

Tazatelé se v průzkumu neptali, proč lidé změnili tak rychle názor. Ale jakýsi náznak vysvětluje jedno pozoruhodné zjištění. Co se týče Iránu, většina dotazovaných se nenechala přesvědčit Teheránem, který popírá, že by vyráběl jadernou bombu. Obamova administrativa by byla podle všeho potěšena zjištěním, že 57 procent Arabů je přesvědčeno, že Írán se snaží jadernou bombu vyrobit. Pro Bílý dům může být však naopak znepokojivé další zjištění, a to že pouhých 20 procent dotazovaných zastává názor, že mají cizí země právo vyvíjet na Írán nátlak, aby zastavil svůj jaderný program. Ještě pozoruhodnější však je, že 57 procent dotazovaných zastává názor, že by bylo pro celou oblast pozitivní, kdyby Írán jadernou bombu měl.

To je velmi překvapivé, alespoň pro každého, kdo veřil washingtonským proklamacím, že Írán je největším nebezpečím v této oblasti. Bush a Cheney se léta snažili přesvědčit všechny arabské státy, aby se postavily proti Íránu, když se dokonce snažili z rozdílu mezi sunnitskými a šiitskými muslimy udělat klíčovou politickou otázku. Jistě, Írán je šiitská země. Obama pokračoval ve stejné zahraniční politice, a to se teď proti němu obrátilo. S výjimkou Libanonu jsou ostatní země, v nichž žijí respondenti z tohoto průzkumu, země s velkými sunnitskými většinami, jsou to tedy země, které se Washington léta usilovně snaží zařadit do své protiíránské aliance. Vládci těchto zemí možná praktikují proamerickou politiku, jejich občané ji ale nepodporují.

Je pravda, že arabská podpora pro Írán jako jadernou velmoc prostě může znamenat pouze "Nechte Írán na pokoji". Je to možná také signál pro Obamu, aby nepřijímal izraelský trik, kdy Netanjahu tvrdí, že konflikt mezi Izraelem a Palestinci je ve srovnání s íránskou jadernou hrozbou zcela bezvýznamný. Většina Arabů odmítá přijmout tuto hierarchii priorit, a proto také 88 procent respondentů označilo Izrael jako největší světovou hrozbu, 77 procent označilo jako největší světovou hrozbu Spojené státy a jen 10 procent označilo za největší světovou hrozbu Írán.

Od doby Obamova káhirského proslovu je jeho selhání na Blízkém východě do očí bijící. Spojené státy vyvinuly nátlak na Mahmouda Abbase, aby ignoroval Goldstonovu zprávu o možných válečných zločinech, spáchaných v Gaze, kterou následovalo také Obamovo odmítnutí odsoudit pirátskou akci Izraele proti flotile, jež se pokusila proniknout do Gazy přes izraelskou blokádu. Chvilka hněvu s Netenjahuem kvůli dalšímu oznámení ilegální výstavby v arabské části východního Jeruzaléma byla úplně zapomenuta o několik měsíců později, kdy byl izraelský předseda vlády vřele přivítán v Bílém domě – nelibost byla nahrazena látáním vzajemných vztahů, místo aby byla zahájena kampaň proti neustálému izraelskému porušování mezinárodního práva a citelné škrty v celoročním programu výpomoci, který byl předložen Kongresu.

Je snadné obviňovat Obamu, jako kdyby on jediný měl moc zasáhnout proti izraelské politické elitě. Je také snadné obviňovat AIPAC, který lobbuje proti všem k Izraeli kritickým americkým politikům. Stejně tak důležitý je tlak, který proizraelští příznivci vyvíjejí na mainstreamová americká média. Varují lidi, že slovo sionista je používáno pouze antisemity, a požadují, aby Izrael byl pokládán za výjimečnou zemi, jejíž politika si zaslouží více sympatií než politika jakéhokoliv jiného státu.  

Američtí publicisté, redaktoři a reportéři nesou ve skutečnosti hlavní odpovědnost za mizernou americkou politiku vůči Blízkému východu. Proizraelští lobbisti jsou mocní a Obama slabý především z toho důvodu, že Američané mají málokdy přístup k alternativnímu pohledu na věc. Při těch zřídkavých příležitostech, kdy Obama kritizuje vládu Izraele, občas pozvou někoho, kdo jej podporuje. Jak často ho odsoudí v těch daleko častějších případech, kdy Obama izraelskou vládu nekritizuje, ač by měl?

Bylo by úžasné, kdyby se Obama postavil na zadní, ale k tomu jsou zapotřebí radikální média, která odstartují skutečnou debatu.

Je zapotřebí radikálních médií, aby v Americe zahájily skutečnou debatu o Blízkém východě. Zásadní změna amerických postojů, kterou Blízký východ tak naléhavě potřebuje, nemůže přijít z Bílého domu samotného.

Převzato z Guardianu

Překlad: Clair

Přejít do diskuze k článku