Policejní stát byl již nastolen

Reklama


Únor 08, 2013

Reakce Bushova režimu na 11. září 2001 a potvrzení této reakce Obamovým režimem zničily odpovědné demokratické vládnutí ve Spojených státech. Vláda soustředila tolik neodůvodnitelné moci, že se tím z americké ústavy stal neúčinný dokument. Ať už věříte, či nevěříte oficiální verzi toho, co se stalo 11. září, výsledek je stejný – 9/11 bylo použito k rozpoutání časově neomezené „války proti teroru” a zavedení policejního státu. Je pozoruhodné, že tak velké množství Američanů stále věří, že „tohle se tady stát nemůže” i v době, kdy se to již skutečně stalo.

Máme za sebou deset let nanejvýš zřejmých důkazů o zavádění policejního státu:

  • Vlastenecký zákon (Patriot Act)

  • Nezákonné špehování Američanů v rozporu s Foreign Intelligence Surveillance Act (Zákon o sledování zahraničních tajných služeb)

  • Zahájení agresivních válek – válečné zločiny porušující Norimberské zákony – to vše založené na základě záměrných lží

  • Ministerstvem spravedlnosti vymyšlená právní zdůvodnění pro porušování amerického i mezinárodního práva proti mučení ze strany exekutivy

  • Věznění amerických občanů na dobu neurčitou bez řádného procesu – v rozporu s ústavně chráněnými právy (habeas corpus)

  • Používání tajných důkazů a tajných "znalců", kteří nemohou být podrobeni křížovému výslechu ze strany obhajoby

  • Vytvoření vojenských soudů s cílem obejít federální soudy

  • Tajná právní doporučení, která dávají prezidentovi pravomoc zahájit preventivní kybernetické útoky proti kterékoli zemi, aniž by musel prokázat, že tato země představuje hrozbu

  • Vraždění amerických občanů Obamovým režimem bez důkazů a řádného procesu

A jako by toho nebylo dost, Obamův režim v současnosti vytváří nové prezidentské pravomoci tvorbou tajných zákonů a odmítá zveřejnit právní odůvodnění, na nichž zakládá uplatňování těchto pravomocí. Jinými slovy, zákony teď vznikají na základě tajných vládních zdůvodnění, nikoli jako výsledek jednání Kongresu. Kongres? Nepotřebujeme žádný páchnoucí Kongres.

Navzdory zákonům na ochranu informátorů (whistleblowers) a médií i navzdory americkému vojenského zákoníku, který od vojáků vyžaduje, aby hlásili válečné zločiny, jsou lidé, kteří o nich informují (jako bývalý agent CIA John Kiriakou), média (jako je Julian Assange) i vojáci (jako Bradley Manning) pronásledováni a stíháni za odhalování vládních amerických zločinů. Pachatelé těchto zločinů jsou pouštěni na svobodu, ti, kteří o nich informují, jsou trestáni.

Zdůvodněním amerického policejního státu je „válka proti teroru”, podvod, který je udržován v chodu pomocí provokačních akcí (sting operations) FBI. Policejní „sting operation” je lidově řečeno případ, kdy policistka vystupuje jako prostitutka, aby někoho dostala do vězení, nebo když se policista vydává za drogového dealera nebo uživatele drog, aby polapil nějaké skutečné uživatele drog či drogové dealery. Tzv. „sting operations” FBI jsou daleko za rámcem těchto trestných činů bez obětí, které plní vězení ve Spojených státech. Jsou zvláštním druhem operací, i když jsou zrovna tak bez obětí, protože žádné skutečné spiknutí se nikdy nekoná, ale FBI nevystupují jako výrobci bomb nebo teroristé, kteří chystají komplot, ale chybějí jim zbraně. Místo toho je záměrem FBI najít nešťastnou či dementní osobu, případně skupinu osob, anebo přívržence muslimů rozzuřených nějakým nedávným příkořím, při němž Washington zaútočil na muslimy nebo urazil jejich víru. Jakmile FBI najde svoji oběť, její agenti se obrátí na předem určeného pachatele, předstírají, že jsou z al-Kájdy nebo něčeho podobného a vnutí mu peníze, slibují slávu, nebo mu vyhrožují, dokud se oběť nepřidá k tomuto záměru FBI. Poté je zatčena.

Trevor Aaronson ve své knize The Terror Factory: Inside the FBI’s War on Terrorism, popisuje, že FBI takto vymyslela 150 „teroristických spiknutí”, a že téměř všechny ostatní „teroristické kauzy” jsou případy, které nesouvisejí s terorismem, ale například s přistěhovalectvím, k nimž byl teroristický náboj přidán následně. Američtí mediální prestituti se neptají proč, když existuje tolik skutečného terorismu, který vyžaduje, aby proti němu Amerika válčila, musí FBI vymýšlet a osnovat teroristická spiknutí. Média také nepátrají po tom, jak Talibán, který bojuje proti americké invazi a pokusům o okupaci Afghánistánu ze strany supervelmoci bez ustání po celých 11 let, přišel ke své teroristické nálepce. A dokonce tyto americké prestitutky nechtějí ani vědět, jak ke stejné teroristické nálepce přišly kmeny žijící v odlehlých oblastech Pákistánu. Vysloužily si tím útoky amerických dronů na občany, školy a nemocnice v zemi, s níž Spojené státy nejsou ve válce. Média místo toho chrání a rozšiřují podvod, který Ameriku změnil v policejní stát. Americká média se stala Leni Riefenstahlovou, stejně jako Hollywood s protimuslimským propagandistickým filmem Zero Dark Thirty. Tento propagandistický film je zločinem šířícím nenávist a islamofobii. Přesto se zdá, že tento film získá ocenění a potopí Američany hlouběji do tyranie a stoleté války ve jménu boje proti muslimské hrozbě. Jako profesor jsem před mnoha lety zjistil, že takové filmy jsou důležité pro vytváření postojů Američanů. Jednou, když jsem se snažil vysvětlit ruskou revoluci, která vedla k vládě komunistů, přihlásil se jeden ze studentů a řekl: „Ale to není tak, jak to bylo ve filmu.” Zpočátku jsem si myslel, že se jedná o povedený žert, ale poté jsem si uvědomil, že on byl přesvědčen, že pravdu měl ten film, ne jeho profesor, který se v té věci velmi dobře orientoval.

I proto jsem trochu zmatený z toho, jak Spojené státy mohly tak dlouho přežít, zvážíme-li hloupost jejich obyvatel. Američané přežili kvůli síle amerického národního hospodářství. Ale teď tato síla mizí, Američané se budou dříve či později muset vyrovnat s realitou. Je to realita, se kterou se dosud nesetkali. Někteří Američané tvrdí, že jsme měli policejní stát v průběhu jiných válek, a že jakmile zvítězíme ve válce proti teroru, policejní stát bude odstraněn. Jiní tvrdí, že vláda bude rozumná v užívání své moci, a že pokud neděláte nic špatného, nemáte se čeho bát. To jsou ujišťování od pošetilých lidí. Policejní stát zřízený za Bushe a Obamy je mnohem komplexnější než byl ten za Lincolna, Wilsona nebo Roosevelta, a válka proti teroru je časově neomezená a již v tuto chvíli trvá třikrát déle než 2. světová válka. Policejní stát na sebe nabaluje stále více „nezákonných oprávnění”. Vláda navíc potřebuje policejní stát, aby se ochránila od odpovědnosti za své zločiny, lži a plýtvání penězi daňových poplatníků.

Nové precedenty pro vládní moc byly vytvořeny ve spolupráci s Federalist Society (Společností federalistů), která nezávisle na válce proti teroru obhajuje teorii „unitary executive” (sjednocené vlády), jež hlásá, že president má pravomoci, které nejsou předmětem kontroly ze strany Kongresu nebo justice. Jinými slovy – pokud president dává přednost tomu být diktátorem, pak jím prostě je. Obamův režim tuto republikánskou teorii s radostí využívá. Tento režim využil touhu Republikánů po silné výkonné moci mimo tradičního systému kontroly a rovnováhy společně s faktorem strachu, aby dokončil projekt Bushova a Cheneyho policejního státu. Společně s Lawrence M. Strattonem jsme v naší knize The Tyranny Of Good Intentions (Tyranie dobrých úmyslů) popsali, že právo se po 9/11 místo štítu na obranu lidu stalo zbraní v rukou vlády. Pokud vás vláda chce dostat, existují už jen stěží nějaké překážky pro to, aby byl obviněný falešně obžalován a odsouzen, a nejméně jich je v porotách, které mají vymyté mozky hrůzou ze zločinů. Nevím, zda americký soudní systém vůbec někdy sloužil spravedlnosti lépe, než slouží ambicím státních zástupců. Již ve 30. a 40. letech minulého století varovali soudce Nejvyššího soudu George Sutherland a generální prokurátor Robert Jackson před státními zástupci, kteří obětují „poctivé jednání příznivým statistikám úspěšnosti”. Je jistě obtížné najít v řadách federálních státních zástupců dnešní Jacksonem zmiňované „prokurátory, kteří zmírňují svů zápal laskavostí k lidem, kteří hledají pravdu a ne oběť, kteří slouží právu a ne úzce stranickým účelům a kteří přistupují ke svému úkolu s pokorou.”

Vzpomeňte si jen na neoprávněné odsouzení demokratického guvernéra Alabamy Dona Siegelmana za to, co bylo zřejmým spiknutím Karla Rovea s cílem zbavit se demokratických guvernéru na jihu USA. „Demokratický” Obamův režim nenechal vyšetřit toto falešné stíhání, ani neudělil milost nevinným z vlastní strany. Vzpomínáte si, jak rychle Bush zrušil trest odnětí svobody Scooteru Libbymu, podřízenému Cheneyho, který odhalil jméno tajné agentky CIA Valerie Plameové? Demokraté jsou vyděšená a zbabělá politická strana, která má hrůzu z justice, a je stejně tak součástí prohnilého policejního státu jako Republikání.

Dnes je cílem trestního stíhání posloužit kariéře státního zástupce a straně, která ho jmenovala. Kariéře prokurátora dobře slouží vysoký podíl odsouzených, což vyžaduje dohody s obhajobou, u nichž důkazy proti obžalovanému nejsou zkoumány u soudu nebo před porotou, a úzkoprofilové kauzy, jež mohou odstartovat politickou kariéru státního zástupce, jako se tomu stalo u Rudy Giuliana, který zinscenoval své obvinění proti Michaelu Milkenovi. Glenn Greenwald vysvětlil, jak byl obhájce svobody Aaron Schwartz uštván k smrti kvůli ambicím dvou federálních prokurátorů Carmen Ortizovou a Stephenem Heymannem, kteří bezostyšně zničili život nevinného člověka pomocí absurdních a falešných obvinění jenom proto, aby pomohli své kariéře. Nestává se, aby nějaký prokurátor nesl nějaké následky za podání falešné obžaloby, za to, že vědomě využívá, či dokonce platí falešná svědectví, či za lhaní soudcí nebo porotě. A protože jsou státní zástupci jen zřídka pohnáni k odpovědnosti, používají nelegální a neetické metody a zneužívání jejich moci se jim stalo rutinou. Protože soudci se převážně starají o to, aby se jim nehromadily spisy, justice v USA jen zřídka slouží tak, jak má, což vysvětluje, proč mají Spojené státy ve světovém srovnání nejen nejvyšší procento svých občanů ve vězení, ale i největší absolutní počet vězňů. Spojené státy mají ve skutečnosti ve vězení více svých občanů než „autoritářská” Čína, která má čtyřikrát více obyvatel než USA. Spojené státy, možná největší porušovatel lidských práv v dějinách, vznáší stále nová a nová obvinění z porušování lidských práv proti Číně. Kde jsou obvinění za porušování lidských práv proti Washingtonu?

Kolaps práva v Americe překročil hranice zkorumpovaných státních zástupců a jejich vymyšlených a zfalšovaných procesů. Policejní stát, pokud to potřebuje či dychtí po monstrprocesu, nepotřebuje státní zástupce a soudy. Výrobou právních stanovisek, která prezidentovi umožňují uvrhnout lidi do vězení či popravit je bez soudu prostě jenom proto, že nějaký představitel výkonné moci si myslí, že tato osoba má možné či potenciální spojení s terorismem, se stoupenci tyranie na ministerstvu spravedlnosti (sic!) vypořádali s potřebností soudů, prokurátorů a soudních procesů. Bushův i Obamův režim učinil z výkonné moci soudce, porotce i kata. Vše, co je k tomu potřebné, je neprokázané tvrzení nějakého představitele výkonné moci. Takhle vypadá ztělesněné zlo. Po prezidentu Spojených států už nejsou požadovány žádné důkazy pro to, aby je mohl doživotně uvěznit, nebo připravit o život. Tajná stanoviska amerického ministerstva spravedlnosti unikla do NBC News, které odhalily tyranské zdůvodnění, které opravňuje výkonnou moc k popravování amerických občanů na základě pouhé domněnky bez požadování důkazů, že jsou teroristé, nebo že jsou ve spojení s teroristy. Ve „svobodné a demokratické” Americe už není zásada presumpce neviny funkčním právním principem. Pokud vláda řekne, že jste vinen, jste vinen. Pro popravu není požadován žádný důkaz. Dokonce i Stalin předstíral, že má nějaké důkazy.

Vláda Spojených států krok za krokem pracuje na vymezení, že jakýkoli kritik vlády je vinen poskytováním „pomoci a posilování teroristickým nepřátelům Washingtonu”, mezi které se počítá i zvolená vláda Hamásu v Gaze. Jediní kritici, kteří jsou z tohoto pravidla vyloučeni, jsou neokonzervativci, kteří kritizují americkou vládu za to, že je příliš liknavá ve věci svých kritiků a „antisemitů”, jako je bývalý americký president Jimmy Carter, který kritizuje izraelskou vládu za ilegální zabírání palestinské půdy. Většina Palestiny byla uloupena Izraelem se souhlasem a pomocí Washingtonu, a proto už nci nezbývá pro „dvoustátní řešení. Je nepochybné, že uloupení Palestiny izraelskou vládou je protizákonné, přesto s tím Washington, na němž je Izrael totálně závislý, nic nedělá. Jaké zákony, my přece nepotřebujeme žádné páchnoucí zákony. Washington má moc. Moc je právo. Zvykněte si na to.

Právo na existenci zaniklo nejen pro Palestince, ale také pro Američany a pro washingtonské loutky z NATO ve Spojeném království a Evropě, žalostné zbytky kdysi velkých zemí, nyní kompliců washingtonských zločinů proti lidskosti. Open Society Justice Initiative (Iniciativa pro spravedlnost v otevřené společnosti), nevládní organizace se sídlem v New Yorku, vydala zprávu, která informuje o tom, že na americkém programu únosů a mučení se podílelo 54 vlád. Pětadvacet z nich, jež pomáhaly Washingtonu unášet, nechávat zmizet a mučit, je evropských.

První desetiletí 21. století je svědkem destrukce všech zákonů, které byly vytvořeny na ochranu nevinných a zranitelných od vzniku až po současný zánik západní morálky. Tato morálka nikdy nebyla aplikována zvenčí. To, co se dělo lidem v evropských koloniích a původním obyvatelům Ameriky a Austrálie je úplně jiný příběh. Když však pomineme nedostatečnou ochranu bezmocných, je princip právního státu velmi slibný. Amerika pod Bushem a Obamou, dvou vajec ze stejné ošatky, tuto zásadu opustila.

Obamův policejní stát bude horší než Bushův a Cheneyho policejní stát. Na rozdíl od konzervativců, kteří v minulosti byli velmi podezřívaví k moci vlády, věří Obamovi nekritičtí příznivci, že vládní moc je silou dobra, pokud je ve správných rukou. A protože považují Obamu za člena utiskované menšiny, jsou přesvědčeni, že Obama svoji moc zneužívat nebude. Toto přesvědčení se podobá tomu, že když Židé tolik vytrpěli od Hitlera, bude se Izrael chovat férově k Palestnicům

Glenn Greenwald píše, že „ta nejkrajnější pravomoc, kterou může jakýkoli politický vůdce uplatnit, je pravomoc, která jim umožňuje nařídit popravu svých spoluobčanů bez jakýchkoli obvinění a procesu, aniž by v dohledu bylo nějaké bojiště. Obamova vláda nejen že prosadila přesně tuto pravomoc v teorii, ale uplatňuje ji i v praxi.” To je diktátorská pravomoc. To, že se tvrdilo, že Saddám Husajn a Muammar Kaddáfí měli tuto pravomoc, bylo součástí jejich démonizace jako „brutálních diktátorů” a sloužilo jako zdůvodnění pro svržení jejich vlády a zabití těchto diktátorů i těch, kteří je podporovali.

Není ironií, že president Spojených států teď vraždí své politické odpůrce úplně stejně jako Saddám Husajn? Jak dlouho ještě bude trvat, než se jeho kritici přemístí z černých listin leteckých společností na seznamy lidí určených k likvidiaci?

Paul Craig Roberts je bývalý náměstek ministra financí a zástupce šéfredaktora deníku Wall Street Journal. Právě vyšla jeho nejnovější kniha Wirtschaft am Abgrund (Kolabující ekonomika).

Převzato z Counter Punch

Překlad: Clair

Přejít do diskuze k článku