Topolánkova vláda, ač v demisi, pokračuje ve své destruktivní činnosti. Postrach českého zdravotnictví Tomáš Julínek tak míří do dozorčí rady VZP, další věrní míří do jiných dozorčích rad, vláda zamítla návrh Středočeského kraje na převod jeho nemocnic na neziskové organizace, hodlá na poslední chvíli jmenovat nové policejní generály, projednat kontroverzní nákup nových transportních letounů, rozprodávat státní majetek. Za rozdávání zlatých padáků si vysloužila ostrou kritiku od sociální demokracie. Navíc vyšlo najevo, že při summitu EU-USA v Praze unikly osobní údaje o některých jeho účastnících.
Voliči to ČSSD spočítají, prohlásil Václav Havel v jinak velmi zajímavém rozhovoru pro LN, po němž následovaly námluvy mezi exprezidentem a ODS. „Tonoucí se stébla chytá,“ řekla by teta Kateřina, a v podobném kritickém duchu zazněly i komentáře z obou stran politického spektra. Václav Havel jako symbol ODS, to je jak vystřižené z absurdního dramatu, ovšem pro „druhou mobilizaci“ proti návratu bolševika je každá pomocná ruka dobrá. Negativní volební kampaní ovšem kontruje i sociální demokracie a navíc přidává sliby vyšších sociálních dávek. A zatím úspěšně.
Přes všechnu tuto předvolební rétoriku to však vypadá, že se Jiří Paroubek a Mirek Topolánek dohodli na spolupráci v přechodném období. Nejviditelnějším výsledkem je shoda o šrotovném, z mého pohledu nejkontroverznějším „protikrizovým“ opatřením. Obě strany se také dohodly také na tom, že budou držet „překlenovací vládu“ na uzdě a noví ministři nebudou moci měnit náměstky, ani dělat další personální změny. Tato dohoda vyšachovala ze hry obě menší strany, Jiří Čunek vyhlásil, že lidovci přecházejí do opozice. Vypadá to však, že voliči se budou držet hesla „Spolu chyceni, spolu pověšeni“, a KDU-ČSL se v průzkumu veřejného mínění dostala pod hranici volitelnosti.
Ohlášená fúze Chrenkova Agelu a Hutnické zaměstnanecké pojišťovny je interpretováno jako posilování jeho zdravotnického impéria na straně jedné, i jako jeho kolaps na straně druhé. Vzhledem k potížím dalších Chrenkových firem, pádu vlády a odkladu zdravotnických „deforem“ to vypadá spíše na tu druhou variantu, ale nechme se překvapit.
Český průmysl v březnu padl téměř o čtvrtinu a jeho potíže již trvají pátý měsíc. Z toho celkem logicky vyplývá, že klesají i ceny průmyslových výrobců. Ohlášen byl únorový pokles maloobchodních tržeb o takřka osm procent a zostřuje se cenová konkurence mezi obchodními řetězci, propadly se i investice do realit. Lidé mohutně vybírají peníze z podílových fondů, ale podle dostupných analýz je neinvestují nikam jinam. Začalo se šetřit na knihách, ale už i na jídle. Kam se ty vybrané a ušetřené peníze poděly? Do slamníků? Do zahraničí? Jen ty velikonoční nákupy byly jako obvykle. Změny lze čekat i na trhu práce, roste počet lidí, které firmy zaměstnávají načerno, roste také ochota lidí vzít méně kvalifikovanou práci.
Stal se zázrak – Česko vyhrálo arbitráž nad izraelskou firmou. Biskupové kritizovali nový překlad Bible, prý je neúplný a nepřesný. Ministr Petr Nečas si chválí tři dny neplacené nemocenské – prý státu šetří stamiliony na výplatách nemocenského pojištění. Ústím prošel pochod neonacistů, policie zasáhla proti lidem, kteří mu chtěli zabránit. Velikonoce na silnicích nepřežilo patnáct lidí. Iveta Bartošová vyhrála televizní anketu Týtý.
