Bylo tady na stránkách OM již povícero hodnocení volebních výsledků. Občas byl přítomen i velmi poctivý pokus o hledání souvislostí a jejich příčin. Hledat však důvody rozpačitého stavu, který opět a opakovaně nastal, jen v technologii provádění předvolební kampaně, není to skutečné jádro pravdy. Také i ti nejjednodušší voliči to už nakonec poznali – a třeba jen podvědomým citem – zda je ten který nabízený kandidát buď jen "uchazečem o zaměstnání" ve výnosné profesi politika, anebo člověkem pravdy, který to své poslání pracovat pro sebe i pro ostatní, myslí poctivě. Člověkem, který je zcela vážně rozhodnut současný nedobrý stav trpělivě a systémově měnit ke stavu lepšímu.
Pravda, vždy před volbami by se mělo voličům zcela vážně, jasně a srozumitelně říci, jak si to ten který kandidát představuje a nikoliv jen planě slibovat. Právě tak žádný rozumný kandidát nemůže jen bohorovně přijít, ukázat se a udělit milostivý pokyn: Lidi, jsem tu, tak mi koukejte dát svůj hlas! (.. a že i takoví jsou). A tak si lze – jako obvykle – položit obligátní otázku: Jak dlouho ještě bude trvat, než naše stranická grémia pochopí, že pouhé billboardy za peníze daňových poplatníků a pak už jen neuvěřitelná hloupost, drzost, vlezlost a arogance nestačí. Že tak to prostě nefunguje, aby volič uvěřil. Že občan nemůže do nekonečna jen volit "menší zlo" pro budoucnost svou i svých dětí – a to i přes veškeré agitační ujišťování, snahy a rady všech těch žurnalistů, poradců a dalších podržtašků, motajících se okolo politických kandidátů.
Jedno je už dnes jasné. I přes veškeré mediální masáže normální volič nakonec dřív či později z vlastní zkušenosti pozná: Míra falše, prolhanosti, rodinkaření, klientelismu a zkorumpovanosti "lidí v politice" je i po těch dvaceti letech od plyše stále neúnosně vysoká. Právě tak volič již velmi dlouho vidí, že špatně skrývaná nadutost a arogance na všech úrovních a zároveň všudypřítomné profesní diletantství na úrovni poslanecké, senátorské a zejména ministerské – to vše již přesahuje také únosnou mez. Vlivové mafiánství vesele kvete a páni politici se soustřeďují jen na to, aby každý z nich na kohokoliv z protivníků věděl co nejvíce špíny z jejich minulosti, kterou by mohl v příhodné chvíli vytáhnout na světlo, bude-li to třeba.
Situace je dnes taková, že přijde-li do politiky někdo čistý, ti druzí zkušenější se ze všeho nejdřív snaží – jej zkorumpovat. Zkorumpovat stejně, jako jsou zkorumpováni oni sami. A nedělají to proto, aby si jejich konkurent také užil prebend a výhod politika, ale aby byl stejně napadnutelným a stejně postižitelným. A důvod je nabíledni: Dokud i on zkorumpovaný nebude, bude pro ty ostatní "kolegou" velmi nebezpečným. V komunální politice to volič již poznal. Pozná to i na úrovni kandidátů do Senátu?
A nyní si položme další otázku: Která z politických stran s tím nedobrým stavem ve svých řadách opravdu a ihned chce něco dělat? Která ze stran vůbec ani trochu nehraje to divadlo pro plebs? Která z politických stran má v důležitých stranických a státních funkcích jen opravdové a poctivé odborníky a nikoliv též i mnoho dobře placených alkoholiků, vyžírků, intrikánů, parazitů, mluvků, neumětelů a teatrálních lhářů? A která z politických stran korupčníky a nepoctivce vždy, ihned a důsledně trestá okamžitým vyhazovem ze svých řad?
Občanská nedůvěra plodí občanskou nespokojenost. Občanská nespokojenost plodí občanskou neposlušnost. Na tu už pravicové strašení černou budoucností neplatí. Pravice lidi naučila sobectví, bezohlednosti a hrabivosti – a teď to po zásluze má. Také mnozí levicoví politici velmi často zklamávali své příznivce nesplněnými sliby – a nyní za to sklízí "z vlastních řad" opatrnou nedůvěru. Takže: Opravdu si všichni "páni a dámy v politice" myslí, že jim to musí vydržet až do příštích řádných voleb? Copak již zapomněli, že když je režim morálně prohnilý, že se může sám hospodářsky – a tedy i politicky – svalit na lopatky i mimo volební termín? Myslím, že to se pak ještě nasmějeme, až "ti nahoře" s překvapením zjistí, že nejen pády vlád Topolánka a Klause, nejen Samet 1989, ale i Leden 1968, Duben 1969, ba dokonce i Únor 1948 byly naprosto přirozené procesy. Prostě politická změna přišla vždy, když to politické okolnosti způsobily. A že ty okolnosti vždy "někdo v politice" nějak zavinil? To je přece jasné.
Nic netrvá věčně, ani občanova láska k jedné politické slečně. Možná se dočkáme dne, kdy mnozí čeští nepřátelé Evropské Unie ještě rádi polezou do Bruselu ke křížku, aby se jejich přečinů i požitků třeba i ten Brusel zastal a oni nemuseli nedejbože snad i opravdu poctivě pracovat a platit spravedlivé daně. Ještě se možná i trpce ušklíbneme – své vlastní důvěřivosti a naivitě – nebudeme-li před víkendem volit vskutku zodpovědně. Ve svém vlastním, občanském zájmu. Česká levice má nyní šanci na určitou komunální i senátní rehabilitaci. Nuže tedy – uvidíme.
