Poprvé jsem ho vypnul

Reklama


Myslím tím Václava Moravce v nedělním pořadu Otázky VM na ČT1.


Jako prvního si pozval Jiřího Rusnoka pověřeného prezidentem republiky sestavit novou vládu – a ve studiu ho přijal jako člověka odsouzeného za ty nejtěžší zločiny k smrti. Ani slovo gratulace k hostově politickému zadání, ani náznak zaběhlé žoviálnosti, ale namísto toho nezvykle nepřátelsky pohled doprovázený otázkami, vypalovanými na hosta jako šípy, po jejichž zásazích se snad měl pozvaný host sesout pod kofereční stolek jako mrtvý misionář:


Uvědomujete si, že svým přijetím úkolu sestavit novou vládu jste fatálně ohrozil jednotu levice?

Víte o tom, že nemáte žádnou naději získat důvěru parlamentu?

Přiznejte se, že víte o tom, že po prvním neúspěšném pokusu získat důvěru parlamentu dostanete také pokus druhý?

Prohlašte zde, že po prvním neúspěšném pokusu získat důvěru parlamentu, druhý pokus už odmínete! a tak podobně.


Jiří Rusnok tu spršku šípů s otrávenými hroty kupodivu odrážel jako člen indické sekty vychovávané od mala k umění absolutní schopnosti snášet násilí, ale já už další veřejnoprání torturu živého člověka nesnesl – a snad poprvé v životě jsem televizor v okamžiku vysílání tohoto pořadu vypnul a odešel.


Zhruba po hodině jsem se vrátil, znovu televizor zapnul – a to v okamžiku, kdy Václav Moravec sděloval Kalouskovi onu všeobecně známou novinu, že je nejnenáviděnějším politikem v Česku. Tím samozřejmě hodně ostnů z mé nevraživosti vůči moderátorovi ČT vypadalo – ale přece jenom si říkám: kdyby takto pravdivě, věcně a bez spekulací jednal i s Jiřím Rusnokem, vyzněla by tahle neděle přece jen kapánek přívětivěji.

Přejít do diskuze k článku