Dále pan poslanec Huml mimo jiné podotýká: "Kdybych nebyl politikem, tak (ten můj trestní) spis by se ani nenarodil … Státní moc si nesmí uzurpovat více práv, než jí dává zákon. Pokud to připustíme, jsme na cestě do pekel. … Takhle totiž začínaly všechny totalitní režimy." (konec citátů)
Když se člověk pečlivěji zamyslí nad činností české policie, některých státních zástupců a soudců v posledních letech, začíná se mu postupně na mysl vkrádat podivný pocit opakujících se charakteristických dějových znaků činnosti těchto složek v boji s kriminalitou. Co si z toho všeho například můžeme vybavit a vydedukovat při vzpomínání na dosud nevyjasněné metody a výsledky "stíhací a vyšetřovací" činnosti policejních a prokurátorských orgánů? Uveďme si namátkou několik takových případů:
Zprvu jakoby tak jasný Líznerův případ, v němž zřejmě klíčovou roli hrál policejní provokatér se špinavou minulostí. Případ Lízner, který dnes nikdo z justice už nechce otvírat a u něhož přitom nelze vyloučit, že jednou v budoucnu bude možná i rehabilitován. Totéž v podobném provedení bylo u případu údajné korupce jakéhosi policisty Mareše. Následovaly nikdy nevyšetřené vraždy údajně obrovského množství podnikatelů a některých osob, stojících na hranici mezi kriminálním podsvětím a policií za posledních dvacet let. Kdysi tak teatrální zatčení příbramského bosse Starky kdesi na dobříšské silnici – a nyní jeho požadavky na stamiliony odškodného za tu samou věc. Rozporná role části policie (nejen) v kauze tzv. Berdychova gangu, dokonce i zčásti popsaná v seriálu Expozitura.
Spousta dalších kriminálních afér a rozkrádaček hospodářských, které nikdy nebyly do jasného konce vyšetřeny, natož odsouzeny. Stačí připomenout kauzy Kožený a Vostrý, nafta vers. topné oleje, Gripeny, pandury, Kalouskovy padáky, Lájos Bács, mrtvý živý Rádžív Sinhg, "odkloněný" ministr Kocourek a kauza Drobil, letadla CASA, SETUZA a Pitr, Krejčířové jeden zřejmě zavražděný, druhý někde na Seychelách, případy MUS a peníze ve Švýcarsku, kauza Oraprint a Radek John, kauzy OKD, Promopro a ministr Vondra, SW na úřadech práce, pokus o zabití Vietnamky údajně ožralým, či snad dokonce zfetovaným Janouškem, kolibřík Bém, Opencard a DP Praha, podvodný IZIP a VZP atd. atd. …
Lze se rovněž domnívat, že kdyby David Rath byl stále ještě členem ODS a nikoliv už ČSSD a skutečně nějaké ty miliony v krabici od vína měl a následně pak "zasahujícím" policajtům tvrdil, že ty peníze jsou od Pepy z Hongkongu juniora na předvolební billboardy ODS, pak by možná bylo všechno v pořádku a policisté se stejným ministrem v čele by mu ty peníze na nejbližší sekretariát ODS ještě pomohli vrtulníkem doručit.
A přitom – naopak pohled na tyto věci z druhé strany: Mediální běsnění a prokurátorské předávací tanečky kolem velmi nejasného případu politika Čunka, trapné následné ticho kolem stejně tak trapných případů jako byl biolíh, Budišov a Jourová a jakoby náhodná a přece tak těsně předvolební PíÁr akce s ryze politickou Kubiceho zprávou, zaměřenou na pošpinění Jiřího Paroubka. Zprávou, která se nakonec ukázala jako vysoce nevěrohodná. Nejsou potom proti tomu všemu korupční aféry s kupovanými a falešnými akademickými tituly a plzeňskou právnickou fakultou či vyhozené miliardy na ministerstvu školství už jen úsměvnými maličkostmí?
Mediální a žurnalistické vši se nyní opět vracejí k až dosud – na první pohled – tak transparentní kauze pražského městského policejního ředitele Kotrouše. A co člověka přitom musí napadnout? Není zajímavé, jak policejní realizace kauzy Kotrouš je přímo zázračně dějově a modelově podobná kauze zatčení Davida Ratha? Jak v obou těchto případech došlo k zadržení vysoce postavených lidí s nějakými a údajně velkými penězi v hotovosti v krabici či tašce – a v momentálně jejich osobním držení? Od koho a pro koho vlastně byly ty peníze u Kotrouše a Ratha? Proč v obou těchto případech vyšlo najevo tak obrovské předchozí nasazení odposlechů a další "operativní techniky"?
A protože to samo o sobě u obou soudů s nimi jistě nepostačí, pak nepochybně při projednávání budou muset na světlo vystoupit jako "korunní" svědci také nějací lidé. Proč se ale o nich dosud stále ještě nic neví? A proč tu je takový politický tlak na honem honem uzákonění právního institutu "seriozně" svědčícího napraveného darebáka, spolupachatele či provokatéra, alias "korunního svědka"? Proč nám ho vlastně vnucuje pan Pospíšil? Že by proto, že je to "in" a podle amerického mustru? A vůbec, proč musíme mít už i v českém právu zrovna tuto amorální metodu dokazování? A pane Pospíšile, co takhle k tomu ještě do stejného zákona přidat z pilnosti i waterboarding?
Jenže: Kotrouš je mediálně nezajímavý a tak ve vazbě trčel zřejmě celé měsíce prakticky bez mediálního povšimnutí. Zato Rath se poslaneckého mandátu přes obrovský nátlak nevzdal a proto u něj to mediální "zapomenutí" už je mnohem těžší. Přesto "jeho" kolegové poslanci, ač vlastně o případu Ratha prý nic moc "jako" neví, tak oni nejen, že téměř manifestačně zvedli ruku k jeho vydání, ale mediím toto rozhodnutí sdělovali již před zahájením schůze, kdy se o tom teprve mělo hlasovat. Dovoluji si proto očekávat, že děj bude mít ještě zajímavé konsekvence, až se dozvíme, proč právě toto vydání téměř všichni poslanci tak rychle a poslušně udělali.
Ostatně, jaké informace mají např. právě poslanci ČSSD a KSČM, že ani na chvíli při vydávání Davida Ratha k trestnímu stíhání neváhali? A jestliže ty informace mají, proč je my občané znát nesmíme? Že by to bylo proto, že právě i tito samotní politici mají strach, že by sekyra mohla dopadnout i na ně, když právě takové informace by znali i někteří nestranně a zejména POCTIVĚ pracující lidé u policie a justice ?
Co z toho všeho nakonec vidíme a cítíme? Zdá se, že všechno jede v našich donucovacích a represivních složkách tak nějak stále stejnými či velmi podobnými kolejemi. Kolejemi již dlouho trvajícího, značně zapáchajícího a tichého totálního vnitřního rozvratu jak přímo uvnitř těchto složek, tak i uvnitř celé politické scény českých servisních elit. Rozvratu, který signalizuje, že tady skutečně existuje (také i) finanční propojení nejen podsvětí s politickými stranami a se státní správou a exekutivou, ale že existuje i zřetězení tohoto propojení se složkami, které by naopak měly kriminalitu neúplatně stíhat, dokazovat a soudit. A je nepochybné, že začátek všech těchto pastí na politiky – je ve financování politických stran, protože systém partají tu zkrátka existuje a velké peníze ke svému provozu i vyžaduje.
Vzájemné války policajtů, války mezi klany prokurátorů a zřetelný morální a spravedlnostní rozvrat uvnitř soudcovského stavu, to všechno již dlouho probublává na světlo boží. Je tedy zcela logické, že poslanec Huml se v parlamentu tázal, zda justiční mafie již náhodou nepostoupila do druhého levelu. Také hospodářská situace státu už jen viditelně dokládá začátek totálního krachu našeho polistopadového politického systému.
Je smutné, kam až to dovedli naši politici za dvacet svobody pro jejich vládnutí. A jediné, na co se dnes zmohou je, že to všechno pokrytecky svádějí na "dědictví minulé komunistické totality" a přitom nám neváhají podstrkovat miliardové divadélko s tzv. přímou volbu prezidenta, přičemž nám vnucují buď podivné americké emigranty nebo právě ty nejprovařenější tuzemské persony z minulého období. Z období soustavného dvacetiletého úpadku naší ekonomiky a státnosti. A občan – daňový poplatník – to zbytečné divadlo zas ze svých daní právě těm partajím pěkně zaplatí.
