Před pár měsíci napsal Miroslav Kodet hanopis na generaci Husákových dětí (1, 2) jako popis směsi minulých i současných křivd, veřejných i osobních, páchaných jejími nevděčnými a omezenými členy. Přesto, že jeho osobní hledisko může být pochopitelné, z dlouhodobého pohledu je to omyl. Husákovy děti, pokud se nestane něco opravdu mimořádného, jsou totiž poslední generace Čechů před vymřením.
Biologický rozměr společnosti
V prvé řadě autor, jako mnoho jiných, podceňuje biologický rozměr společnosti. A přitom je to celkem jednoduchá matematika. Příroda se „neptá“, jestli je společnost rozvinutá nebo zaostalá, totalitní nebo demokratická, zda jsou jednotlivci šťastní či ne, nýbrž zda je daná skupina schopna reprodukce. Pokud se jí to nedaří, dříve nebo později zaujme její místo skupina jiná, klidně barbarštější a zaostalejší, která na výše uvedenou otázku odpoví správně.
Zločiny Husákových dětí prý začínají jejich narozením a kojeneckým věkem, kdy rušily noční klid, konzumovaly dotovaný Sunar, mrhaly prostředky za platy pracovnic jeslí a školek. Problémem jsou i dělohy, dotované z Tarasových daní, které této generaci právně ani nepatří. Ale matka příroda nezná slovo spravedlnost. Asi by řekla, že hlavně z tohoto důvodu jsme na světě, abychom v jistém období utírali pokálené zadky, kupovali Sunar a platili vzdělávání dětí. Řekla by, že děti zatěžují společnost mnohem méně, než staří. Starost o děti je totiž investice, o staré, bohužel, sanace, která v civilizacích rozumně funguje jen díky mezigeneračnímu handlu.
Kde se stala chyba?
A kde se vzaly zmiňované generační vlastnosti třicátníků? Tato generace dopadla stejně, jako jejich předchůdci po jiných velkých zvratech. Stejně jako modrokošilatá mládež 50. let přijala za svou komunistickou ideologii, jako popření smutné minulosti, spolkla Husákova generace modrý lumpenkapitalismus i s navijákem. Nebyli to oni, kdo tento systém prosadil, téměř všichni dnešní prominenti jsou minimálně o generaci starší. Slouží spíše jako armáda užitečných idiotů. Byli to právě ti dříve narození, kterým se podařilo vychovat generaci se zvýšeným podílem omezených a egoistických primitivů, kteří dávají přednost přednost svému pohodlí, před řešením problémů s bolavým bříškem nebo zoubkem.
Jistou omluvou může být jen existence účinné a levné antikoncepce, s níž byly tyto generace konfrontovány jako první v našich dějinách. Od té doby může být motivace k plození pouze pozitivní a tu lidé nejen v dnešním světě nenalézají.
Co dál?
Společnost už začíná pomalu vnímat, že se blíží demografická katastrofa, zatím sice jen při zhoršování podmínek důchodového zabezpečení. Ale bude hůř, zasažena bude ekonomika, zejména po zjištění, že dovoz pracovníků z jiných kultur nefunguje, naše jistoty se pomalu rozpustí a na současnou životní úroveň budeme moci zapomenout. Západ čeká na nového, globálního Husáka, který nastartuje normalizaci demografického vývoje stejně, jako to dokázal tento kolaborant v okupovaném Československu v 70. letech. Bez následníků totiž není svoboda, není demokracie, není budoucnost. Zůstává jen smrt.
Převzato z Nautila
