Je to smutné, ale je to tak – více než dvacet let po převratu, který odvál socreálně-normalizační mátohu, považuje ODS stále za svůj hlavní trumf slib, že zabrání návratu komunistů k moci (tedy těch skutečných komunistů, kdyby chtěla zabránit v návratu k moci všem, kteří byli u komunistů, musela by začít tím, že se sama rozpustí).
Jako kdyby odstavení komunistů od moci automaticky zaručovalo řešení všech problémů, věčnou prosperitu, konec kriminality a vůbec ráj na zemi; jako kdyby korupce, nepotismus, vykrádání veřejných rozpočtů, prohlubování společenských rozdílů a akcelerace třídních antagonismů, které vládu ODS provázejí, byly nicotné ve srovnání s tím, kolik poslanců bude mít levice v parlamentu (ODS totiž neumí mezi jednotlivými levicovými směry rozlišovat a všechno jsou to pro ni komunisté, tedy pokud to není účelové matení pojmů).
Proč ODS klade takový důraz na strašení dávno mrtvou minulostí, místo toho, aby věcně a klidně vysvětlovala a obhajovala svůj program? Možná vysvětlení jsou dvě, a přestože se na první pohled mohou jevit jako navzájem si odporující, působí ve skutečnosti v synergii.
Za prvé je třeba vzít do úvahy, že program ODS je luxusní zboží pro horních deset tisíc, což je ovšem na úspěch ve volbách žalostně málo. Proto musí ODS na svoji stranu získat i část těch, kterým program ODS nemá co nabídnout, či je jim přímo ke škodě. Zde se samozřejmě velmi hodí odvést od programu pozornost nějakou šikovnou marketingovou hysterií, například právě populistickou nabídkou ochrany před návratem komunismus. V marketingu totiž prodává buď produkt, nebo pocit. ODS sází na prodej pocitu těm, pro které je její produkt vzhledem ke svým parametrům nevhodný.
Druhým faktorem je autentický pocit ohrožení jejích privilegií ze strany levice, který zažívají elity formující ODS, doprovázený naprostou neschopností jakékoliv sebereflexe a opuštění vlastních myšlenkových stereotypů. Bojí se komunistů a představa, že by se jich někdo nebál, je jim zcela cizí, protože vlastní zkušenost paušalizují na celou společnost. Nejsou schopni pochopit, že pro celou řadu lidí se v důsledku zkušenosti s vládou ODS představa komunistů u moci může jevit jako velice dobrá a rozumná alternativa.
Výsledkem synergie těchto dvou faktorů je potlačení programu ve prospěch apokalyptického strašení komunistickým nebezpečím.
Zatím na to stále dost lidí slyší, ale až se lidé přestanou bát – a ten den se blíží a ODS paradoxně dělá všechno pro to, aby přišel co nejdříve – bude po ODS veta, protože kromě amuletů proti bubákům, kterými straší, nemá významné části společnosti co nabídnout. Pak už jí zbude opravdu jen ten kargo kult referenční sociální skupiny. A naděje, že lidé budou i nadále nepoučitelní.
Převzato z blogu Tribun
