Potýkání se s hloupostí

Reklama


Hloupost v podstatě nespočívá v hlouposti, ale v chytrosti. Ideálním případem hlupáka je ten, kdo se podvědomě domnívá, že je chytrý, že jeho názor je správný a dokáže jej prosazovat i podepírat argumenty svého rozumu a pudu.


Bože, chraň nás před takovými. Jenomže oni fascinují svojí aktivitou a sebejistotou své okolí a dokáží jej zmanipulovat ke svému prospěchu. Moudřejší ustoupí, neboť nemá takové nasazení. Musí se počkat na boží mlýny, které melou pomalu, ale jistě. Znamená to čekat, až se zmíněný aktivní hlupák zkoupe sám – a to je někdy opravdu na velmi dlouhé lokty.


Máme tedy chytráky, kteří všechno vědí a všemu rozumí, a kteří tím jdou druhým pěkně na nervy.  Obyčejný hlupák není v podstatě hloupý, ale spíše moudrý. Za něj jedná příroda bez komplikací samolibého rozumu. Není schopen zmrzačit planetu, lidskou společnost i sebe jako sebeskvoucí chytráci.


Největšími hlupáky na světě jsou rozum a paměť (informace). Přitom, právě na těchto tupých trámech práchnivějící mysli si naše kultura nejvíce zakládá. Pokládá je za výkvět evoluce a inteligence, kterému se všichni obdivují.


Obvykle jsme ihned říční všechno okamžitě řešit nebo neřešit (což je také řešení), ale technikou řešení se nezabýváme. Podvědomě ji považujeme za správnou a poukazy jiným směrem nás rozčilují.


Technika řešení (praktická psychologie) se obvykle nijak nevyučuje, neboť od občanského rukojmí z hospodářských důvodů nepožadujeme, aby samo znalo, jak věci svého života řeší, ale aby je řešilo (prožívalo). Tento malý duševní rozdíl, který odebírá mysli jeden rozměr, je zárukou manipulace lidského vědomí (veřejného mínění).


U obyčejných hlupáků nebo u zvířat, která považujeme za hloupá, zmíněná manipulace nefunguje. Mají potíže s naším komunikačním systémem. Musíme je napřed bytostně zdeformovat a naformátovat na náš systém sdělování (myšlení).


Pošleme například domorodcům v Asii nebo Africe Ježíše, trička s nápisy fotbalových klubů, trenýrky, vyřazené zbraně a jiné vymoženosti naší náramné civilizace, se kterou si sami nevíme vůbec rady, a hledáme tím falešnou úlevu v jejím dalším šíření.


Zatímco pohané předtím žili v pustině v relativním klidu stovky nebo tisíce let, jsouce civilizovaní a domestikovaní, v našich sídlištích nepřežijí. Stávají se z nich groteskní karikatury pitvorných karikatur, kterými jsem my sami, civilizovaní občané.


Všichni mají právo na svobodu a demokracii, ale pouze tu naši. Než abychom někoho pustili z našeho hospodářského velkochovu, raději jej budeme živit. Nejde totiž vůbec otroctví na tomto světě, ale na onom.


Doufejme, že se choroba šířením oslabí, než bude z vyšší moci zlikvidována. Napřed ovšem musí vykonat své zhoubné a záslužné dílo. Pokud o ní její nositelé dosud pořádně neví, je na její vymícení ještě brzo. Naopak, je nutné další šíření a prohlubování choroby – v našem případě vychytralé hlouposti.


Měli bychom si řádně uvědomit svůj stav duševní omezenosti, brát jej a řešit jako reálný fakt, a vykročit zcela jiným směrem, než trvale udržitelným rozvojem naší úžasné osobnosti, inteligence, vědy, techniky, vzdělání, ekonomiky, kultury, civilizace a jiných pitomostí v jejichž základech je náramná hloupost.

Přejít do diskuze k článku