Poznej a chraň!

Reklama


Posledních 10 let jsem na Šumavě nebyl, tak nemůžu do detailu posuzovat, jak k petici staví místní. Ale kdysi jsem tam hodně jezdil, nějaké místní jsem i znal. Data o orkánu Kyrill, šíření kůrovce apod. k dispozici u nás máme, 2 roky jsem ochranu lesa na firmě řešil v jiném regionu, rok u jiného národního parku. U nás v oboru spíš panuje skepse vůči aktivitám hnutí Duha ohledně Šumavy. Kolega z budějovické pobočky mě občas referuje o postupu kůrovce i o souvislostech s bezzásahovostí. Víte, proč však k té skepsi dochází? Uvidí stojící kůrovcovou souš a přestanou vnímat cokoliv jiného. Nevidí, neslyší, NEPŘEMÝŠLÍ.

Když tam dojede pan profesor z Akademie věd, či třeba nějací studenti a pedagogové z Jihočeské nebo Karlovy univerzity i třeba někdo z VÚLHM (výzkumáku) nebo IFERU, přemýšlející kantoři Mendelovy univerzity či i možná někdo z ČZU, je to jinak. Vidí přirozenou obnovu lesa. Vidí neporušené lesní prostředí, které by tam určitě nebylo po zásazích, při kterých by byla použita těžká lesní technika. Vidí i souvislosti mezi lesním hospodařením a takovými jevy, jakým byl Kyrill se svými následky. Někteří vidí i možná souvislosti mezi rizikem, vznikem, průběhem a dopadem klimatických a meteorologických jevů, někdy i mezi změnou charakteru klimatu a hospodaření. Lesního i nelesního. A vidí také dopady, které přesahují hranice národních parků, hranice lesa a hranice státní. Např. pokud nechcete strávit hodiny ve vědeckých knihovnách, přehledně podaný nástřel mají na www.povodne.sk.

Kde jinde se držet závěrů takových dokumentů a publikací jako Ekologická stabilita a Obnova ekologické stability lesů (Igor Míchal) než na území národních parků? Tohle není experiment s nejistými výsledky. Zhoubným experimentem bylo, když předkové nám velmi dobře známého Karla Schwarzenberga exploatovali nejen Šumavu brutálním způsobem a pak nějakým, pro ně hlavně levným způsobem po sobě zametali stopy. Důsledky tohoto experimentu nás postihují dodnes a tohle se hnutí Duha snaží napravit. Navíc vyostření problémů po roce 1990 na Šumavě nepočalo aktivitami hnutí Duha, ale v souvislosti s bývalými vedeními parku např. panem Žlábkem a jejich napojením na dřevařskou a jiné lobby. Různí lidé napříč politickým spektrem stáli za další exploatací parku. Jmenovat budu hlavně stranu ODS, ale nedělejme si iluze, kontroverzní jména mocných, jako např. Jaroslava Palase, a jejich kontroverzní činy se nevyhýbaly ani jiným stranám.

Podle mne je zcela neduchaplné alibisticky tvrdit, že všude, kam vstoupila noha člověka, už nemá smysl nic chránit. Tohle je slepá ulička. Argument vhodný pro betonářské, sjezdovkářské, vlekařské, developerské a třeba těžařské a dřevařské a jiné průmyslové lobby. I krásné pralesy jižní a střední Ameriky a stejné i jiné biomy či ekosystémy v Africe či jinde stojí za to chránit. A to, že byly ovlivněny člověkem, neznamená, že je nemůžeme chránit. Člověk býval přirozenou součástí prostředí a přírody. Nepřirozené jsou jen jeho některé nápady, které se vymkly kontrole. V našem prostoru docházelo ke kolonizaci podhůří i pohraničních hor hlavně ve 12. a 13. století. Jedním z jejích důsledků byla následující tzv. malá doba ledová, povodně, usazovaní povodňových hlín a jejich vliv i na demografii a hospodářství. Následkem této a dalších kolonizací, podřizování území potřebám feudálů, vrtochům komunistů a další vlně rabování, jež přišla s rokem 1990, kdy paradoxně se zvýšenou potřebou územního plánování došlo k totálnímu rozvratu územního plánování (které např. za komunistických vlád bylo ještě na relativně slušné úrovni) je, že už není z čeho brát. Další exploatace se však musí zastavit. Šumavu nedáme. Podobně bych postupoval i v dalších zachovalých kusech přírody. Např. je určitě na místě vyhlášení Národního parku Jeseníky, CHKO Rychlebské hory a Kralický Sněžník. Ve stávajících chráněných územích i maloplošných bych důsledně dbal na stanovené plány péče a management. V jejich lesích, pokud plán péče nestanoví jinak, by mělo být odlišné hospodaření od hospodářského lesa. Hospodářský výpadek z lesů v bezzásahovém režimu v maloplošných chráněných územích je nulový. Užitek je obrovský a těžce vyčíslitelný. Existují metodiky výpočtů, ale podle mne je jejich užitek sám o sobě dostatečně velký.

S čistým svědomím tvrdím, že exploatace horských lesů i z čistě krátkodobého ekonomického hlediska je nesmysl. Dřevařské, dřevozpracující i kšeftařské lobby (obchodníci se dřívím) tu bohatnou nejen díky krátkodobému ničení horských lesů, ale i kvůli penězům daňových poplatníků, kteří platí jak budování finančně nákladných lesních cest, bez nichž by k exploataci lesů těžko docházelo, tak přes daňové odpisy a najeté kilometry aut i spálené hektolitry nafty lesní techniky i odvozních souprav jezdících stovky kilometrů nebo dotace na lesní techniku či náklady na ně, jež se stanou součástí daňových odpisů. Stejně tak lidi, ne dřevaři ze svých zisků, platí hrázky na horských bystřinách, před kterými se usazují nánosy kamení a půdy, které by při jakékoliv menší bouřce nebo větších deštích pořád devastovaly sídla a hory by za chvíli byly bez půdy a vody. Vězte, ty nánosy se tam usazují mnohonásobně (nesouměřitelně) rychleji při exploataci horských lesů (ROZUMĚJTE BĚŽNÝ STAV HOSPODAŘENÍ, na horské lesy hůře aplikovatelný). Zjišťování objektivních informací o lese, které je nutné i díky takovému přístupu k lesu a prostředí, je taktéž hrazeno z peněz daňových poplatníků. Něco o tom vím, normálně se zjišťováním objektivních informací o lese živím, normálně to u nás je hlavní součástí naší práce. V dnešní době to bohužel probíhá v silně vykleštěné podobě, ale pořád lepší než drátem do oka.

Nemám sílu (nejsem samozřejmě i odborníkem na všechno) a prostor tu rozebírat dlouhodobá ekonomická i neekonomická hlediska se svými všemi důsledky. Jen můžu říct, že jsou důležitější.

Ve třetím odstavci jsem se zmiňoval o počátku vyostření problémů na Šumavě. Došlo k problematicky stanovené zonaci. V rámci zonace ne vždy byla dodržována pravidla. Začalo docházet k osobním i systémovým selháním (napojení na lobby). Vytvářením porostních stěn okolo vytěžených holin se zvětšovala plocha porostů náchylných k podlehnutím škodlivých činitelům a následně dalších poškozených či zničených porostů. Kontraproduktivní byly pozdní zásahy proti kůrovci. Ty nejen že nijak nezastavily jeho šíření, ale díky narušení prostředí i porostů došlo k dalšímu šíření kůrovce a šíření narušení dalšími škodlivými činiteli.

Na velké části území, kde na hektarech lesa stály nepůvodní stejnorodé stejnověké monokultury alpského smrku, může být probíhající sukcese příležitostí, jak se vymanit z toho divného experimentu, který tu probíhal celé 19. a 20. století. Navíc přírodě blízký les může fungovat jako skvělý ekosystém, podobně jako prales. S minimem dodatečných vstupů. Navíc různá sukcesní stádia jsou dnes nejúžasnějšími kouty naší přírody. A klimax je jen závěrečnou fází sukcese. Klimax vzniká po chodu různých stádií sukcese. Až po silném narušení nějakou katastrofou pak zde může proběhnout sukcese nová, jiná.

V rámci lesního zákona i mezi lesníky samotnými je normální vnímat vytěženou holinu, kde panuje extrémní klima bezlesí (se svým vlivem na další živé organismy), kde je nutnost nákladných energetických a ekonomických vstupů, kde dochází ke zvýšené erozi a degradaci půd, kde vzniká zvýšené nebezpečí ohrožení lesa různými škodlivými činiteli (vítr, námraza, kůrovec, sucho, mráz, houby, imise, sníh, klikoroh, bekyně, ploskohřbetka) jako normální lesní porost, připravený k obnově. Na vytvoření plnohodnotného lesa, který se ani při holosečném hospodářském způsobu přes všechny náklady nedaří vypěstovat, je vynaloženo hodně prostředků a úsilí. Proč nejít v tomto cestou nejmenšího odporu a v době, kdy o všem rozhodují peníze, nešetřit náklady na pěstování lesa v chráněných územích a nechat co možná v nejpřirozenějším stavu tu přírodu konat samu. Miliony let tu lesy byly před člověkem, tisíce let s člověkem bez lesníků. A lesy si uměly poradit samy. Dejme jim tu šanci v chráněných územích a obzvláště národní parky jsou na to dělané.

Krkonoše jsou mnohdy více člověkem ovlivněným územím než Šumava. Kůrovce tu taky mají. Ale nedělá jim až takové potíže. Mají tu smysluplněji udělanou zonaci. Lesníci tu místo nesmyslných zásahů proti kůrovci mají lépe propracovaný management o svoje úseky, víceméně rozumným způsobem dělají myslivost a tím se starají o zajištění obnovy lesa a nepoškozování porostů nadměrnými stavy zvěře. Suplují chybějící dravce a šelmy, protizákonně je nestřílejí. V jejich pracovním prostředí je koncentrováno mnoho turistů, kde kromě negativních stránek to přináší i pozitivum. Na lesáky je tu víc vidět. Nedovolí si páchat to co v jiných regionech.

Moje osobní vnímání rozdílu je to, že vedení Krnapu je ještě osvícenější, než samotní praktičtí lesníci v Krkonoších, kteří některé rozumné kroky od vedení dělají spíš z donucení než z přesvědčení (na vyjímky). Lesáků z Šumavy jsem potkal mnohem méně, ale přišlo mi, že tu to zachraňovali osvícení lesníci proti zkorumpovanému vedení parku, které většinou konalo na politickou objednávku.

Číst Lesnickou práci, což je propagandistický plátek Lesů ČR a dřevařských lobby, občas působí duševní a morální potrat. Je to stejné jako hledat pravdu v otázkách politických v Mladé frontě, lidovkách či na Neviditelném psu. Mladí lesníci to mají těžké, jsou v podstatě připraveni už od mládí k infiltrování propagandy a nemají moc příležitostí rozpoznat realitu. Měl jsem to štěstí, že jsem studoval i něco jiného, co mě oprostilo uvažovat v mantinelech nějakých dogmat, které nejsem schopen překročit. Navíc se na danou problematiku dokáži dívat zevnitř i zevnějšku. Vzhledem k tomu, že tohle píšu do novin, kde spolu normálně komunikují mimo jiné patrně i bývalí protirežimní odpůrci patrně i s bývalými členy KSČ a snaží se najít vzájemné porozumění, očekávám, že by i díky tomuto článku mohly najít více porozumění ochránci přírody a lesníci, lidé, kteří jsou jakoby virtuálně jednou či druhou stranou virtuálního sporu, by si mohli uvědomit, že plují na jedné lodi, na jedné palubě.

Použiju část příspěvku z www.outsidermedia.cz, protože jsem si všiml reakcí veřejnosti, že v petici hnutí Duha není zohledněna otázka kůrovce.

Co s kůrovcem? V rámci hospodářských lesů jsou propracovaná opatření ochrany lesa proti škodlivým činitelům. Lapáky, lapače. Účinnější je však změna druhové, věkové a prostorové skladby lesa. Pěstování lesa na typologických základech. – Plíva, Průša, A. Zlatník. (Neplést s mým vzorem v ochraně lesa V. Zlatníkem, který se na mne hrubě obořil, když jsem mu oznámil, že v mých očích je, co se týče lesnictví mnohem výš Jarda veterinář, kterého znám jen bohužel z doslechu krom 2 osobních emailů, než Jarda z Albrechtic nad Orlicí, toho času generální přizdisráč.) Změna hospodářských způsobů – hlavně výběrný, případně maloplošné holoseče.

A co se týče národních parků a kůrovce? 1. zóny – bezzásahové, 2. zóny – přiměřené nehospodářské zásahy s ponecháváním hmoty třeba odkorněné vedoucí ke zlepšení stavu či jeho udržení či k potlačení negativních vlivů na jiné zóny a mimo park, 3. zóny – tady by mohlo docházet k zásahům ve vhodných lokalitách, na vhodných místech by mohlo dojít i k hospodářskému využití vytěžené hmoty, na vytěžených místech doplnit přirozenou obnovu jinými dřevinami (BK, JD, někde KL, JR, JLH, OLS, OL, BO – ekotyp Stožecké borovice, BR – vlhká místa pýřitá, suchá bradavičnatá, VR, JV v nižších nadmořských výškách mimo mrazové kotliny i JS, TR.

Zakončím heslem z ČSOP Poznej a chraň!


Věnováno památce osvíceného lesníka Lea Košťála, panu Martinu Míčkovi a všem, kteří se poctivě snaží, aby se nám tu žilo aspoň o trochu líp.

Přejít do diskuze k článku