To bylo při příležitosti jeho úmrtí zase řečí kolem Vasila Biľaka! Poslankyně KSČM Kateřina Konečná jej dokonce přirovnala ke zrádcům Nečasovi a Kalouskovi, kteří také vydali české území cizímu státu!
Přitom je každému soudnému člověku jasné, že sovětská okupace a „církevní restituce“ jsou věci zcela nesrovnatelné. V případě „církevních restitucí“ tady totiž nebyla za hranicemi připravena miliónová armáda s tanky! (Nehledě na to, že i když zkušenosti se Sovětským svazem často nebyly během několika desítiletí dobré, zkušenosti s „církví“ byly po dobu více než tisíciletí podstatně horší).
A také je každému soudnému člověku jasné, že Biľakova role byla ve všech těch řečech těžce přeceňována. Krátce a jasně to vyjádřil jeden čtenář v diskusi: Miliónová armáda nečeká na podpis nějakého krejčího. Tak to prostě nechodí.
Přes všechny obvyklé emoce nebyla jeho role v „pozvání okupačních vojsk“ o nic větší, než role Michaela Kocába – který jezdil do sovětských vojenských posádek ve skutečnosti jen z toho důvodu, aby tam nakupoval ve velkém vojenské čepice, které pak jeho lidi prodávali na Karlově mostě – v odsunu těchto vojsk.
Obsazení Československa ve skutečnosti ani nemělo s politikou nic společného, byla to čistě vojenská záležitost. Poté, co si Američané dali do Německa své atomové rakety, Rusové prostě z vojenských důvodů nemohli nechat na druhé straně hranice vakuum a museli Československo obsadit. President Antonín Novotný, který si u nás sovětská vojska nepřál, musel být „odejit“, a Pražské jaro posloužilo jako politická záminka … která kdyby nebyla, tak by to na věci také nic neměnilo.
Okupace Československa byla na Sovětském svazu Západem vynuceným tahem, děla se po dohodě se Západem, za souhlasu Západu, a dokonce za pomoci Západu (podrobnosti v takto krátkém článku nemohu rozvádět). Sovětský svaz měl v podstatě jen dvě možnosti: buď se Západem vést tuto poziční válku, nebo přistoupit na válku nukleární.
…Pokud tedy chceme z příchodu sovětských vojsk někoho vinit, můžeme vinit jenom a pouze Západ.
Myslím, že když řekl předseda KSČM Vojtěch Filip, že dnešní doba se na zvací akt dívá různými pohledy, měl tím na mysli, jakožto vzdělaný člověk, právě skutečnost, že dnes už víme, že sovětská invaze neměla s politikou naprosto nic společného, a ne, že by on osobně vstup vojsk hájil, podobně, jako jej dřív hájili ti dnešní pravičáci, kteří mu teď chtěli podsunout, že se okupace zastává.
…Takže tu máme pobyt sovětských vojsk, který byl vojenskou nutností, Západem vynucenou, a jehož začátek i konec se jaksi folkloristicky přičítá dvěma postavám, jednomu krejčímu a jednomu čepičářovi, tedy postavám, které mají obě co do činění s nějakými součástmi oděvu.
Kdybychom chtěli dělat podobnou logickou zkratku, jaké jsou dnes obvyklé, museli bychom Vasila Biľaka prohlásit také za jednoho ze strůjců „textilní revoluce“.
18. února 2014 –
