Právo končí tam, kde začíná Izrael

Když jde o zájmy Izraele, nikdo si nemůže být jist majetkem ani životem. Izraelská praxe likvidovat nepohodlné osoby, stojící v cestě jeho zájmům, doznala nové kvality včera, když Izrael v mezinárodních vodách zaútočil na flotilu lodí pokoušejících se dopravit humanitární pomoc do okupované Gazy. Na deset aktivistů přitom zabil, desítky zranil a lodě odtáhl do svého přístavu Ašdod, čímž technicky vzato spáchal akt pirátství. 

Ale Izrael může být klidný, k odpovědnosti ho nikdo volat nebude. To, co by jiné státy musely složitě vysvětlovat – a to by ještě mohly mluvit o štěstí, že vůbec takovou šanci dostaly- v jeho případě pravděpodobně opět skončí jen pozdviženým obočím a vyslovením bezvýhradné podpory těžce zkoušenému národu okupantů, hájících baštu demokracie na Blízkém východě. Možná dojde k roztržce s Tureckem či Arabskými státy, ale s morální i materiální podporou USA a jeho satelitů v zádech si z toho Izrael vrásky dělat nebude.

Podporu může čekat i od médií, která vysvětlí, že to ze strany Izraele byla jen nepřiměřeně shovívavá obrana. Válka je mír, mír je válka, oběť je agresor, agresor je oběť. Izrael se přeci vždy jen a pouze brání a kdo tomu nechce rozumět, bude exkomunikován ze slušené společnosti s cejchem antisemity.  Tak já se z té „slušné" společnosti odhlašuji rovnou. Antisemita nejsem, ale pro Izrael pochopení nemám. Už ne.

Izrael by se ve vlastním zájmu měl naučit znát míru dřív, než kouzlo holocaustu zcela pomine. Právě totiž prožírá poslední zbytky sympatií, které po zkušenosti holocaustu dostal do vínku. Až mu dojdou, zbude mu jen brutální síla. Pravda, i ta mu může získat sympatie, ale otázka je čí? Jedině těch, jejichž radostí je strach, potěšením utrpení a uznávají jedině právo silnějšího.


Převzato z blogu Tribun

Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku