"…velkým finančním škrtům v psychiatrické péči eufemisticky zvaným reformy, k nimž došlo na začátku devadesátých let. Po jejich zavedení se předpokládalo, že mnozí psychicky nemocní lidé, kteří prožili celý život v ústavu, se postarají sami o sebe. Stát jim zajistil bydlení, brzy je však vystěhovali, protože dotyční nikdy předtím neplatili účty a nebyli schopní bezpečně zacházet se sporákem ani zamykat dveře. Počet pacientů v ústavech poklesl, o to více však stoupl počet bezdomovců. V důsledku neoliberalismu přišla velká finanční krize a krajská rada najednou neměla dostatek prostředků k tomu, aby tyto nešťastníky opět umístila do ústavní péče."
Tato slova jsem si přečetl v knize o Švédsku. Zjevně tam udělali chybu a po dvaceti letech se u nás chystá úplně stejná, protože my přece nebudeme přebírat cizí zkušenosti, ale půjdeme vlastní cestou. Slova o vlastní české cestě jsem poprvé slyšel od ministra Julínka při zavádění jeho slavné zdravotnické reformy a od té doby ještě mnohokrát. Nešlo by to alespoň jednou taky jinak?
