Převraty podporované USA

Reklama


K pochopení americké zahraniční politiky musíme nejdříve pochopit velice jednoduchou skutečnost. Vláda USA chce dominovat světu. Koncepce tzv. podpory demokracie je jednoduchá. Spočívá v celosvětovém financování, školení a politické podpoře lokálních opozičních skupin podporujících US zájmy. O této nové koncepci tzv. "podpory demokracie" napsal Dr. William Robinson, přední expert na změny režimů, knihu Promoting Polyarchy. A podle této knihy probíhaly "demokratické revoluce" v  Latinské Americe, ve Východní Evropě (s jejich sametovými revolucemi), v Africe, nebo na Středním Východě.

 

Po druhé světové válce neobyčejně vzrostlo socialistické hnutí na celém světě, zvláště v koloniích a zemích pod nadvládou kolonizátorů, jako byly Velká Británie, Francie a později i Spojené státy. Ve více než sto zemích proběhly rebelie socialistů. Kolonizátoři tvrdě zasahovali proti lidem, kteří chtěli žít podle svého, bez biče koloniálních pánů. Někdy to šlo i demokratickou cestou. Například v Íránu nebo v Chile. Všude tam však zasáhly americké dolary, aby odstranily demokraticky zvolené představitele státu.

 

V Íránu během "britsko-americké revoluce" popravili svobodně a demokraticky zvoleného předsedu vlády Mossadeka a na jeho místo dosadili tyrana Rézu Páhlavího, který pomocí své tajné policie Sevak mučil a vraždil své politické odpůrce. V Chile zavraždili prezidenta, který se snažil zlepšit situaci dělníků a peonů. Moci se zmocnil generál Pinochet, který měl na svědomí desítky tisíc odpůrců své diktatury. A tak to šlo v desítkách zemí, které se odmítly podřídit americké nadvládě. Takto vypadaly převraty, které Spojené státy podporovaly v době, kdy jejich politické a ekonomické zájmy zajišťovala CIA organizací státních převratů, jež odstavily demokraticky zvolené lídry. Na jejich místo byly dosazeny brutální diktatury, které se dopustily odporných zločinů proti vlastním lidem.

 

V 80. letech 20. století rozpoutali přisluhovači Washingtonu v Latinské Americe teror, který už většina lidí nestrávila. Bylo třeba nahradit otevřenou podporu diktatur něčím, co zní a vypadá mnohem lépe. A tak vznikla tzv. podpora demokracie. K pochopení americké zahraniční politiky musíme nejdříve pochopit velice jednoduchou skutečnost. Vláda USA chce dominovat světu. Koncepce tzv. podpory demokracie je jednoduchá. Spočívá v celosvětovém financování, školení a politické podpoře lokálních opozičních skupin podporujících US zájmy.

 

O této nové koncepci tzv. "podpory demokracie" napsal Dr. William Robinson, přední expert na změny režimů, knihu "Promoting Polyarchy". Podle ní probíhaly "demokratické revoluce" v Latinské Americe, ve Východní Evropě (s jejich sametovými revolucemi), v Africe, nebo na Středním Východě. Po celém světě vytvořily USA různé mechanismy k proniknutí do občanských společností a do politických systémů zemí, kde chystaly svou intervenci. Cílem bylo zajistit, aby výsledky vyhovovaly americké zahraniční politice. Spojené státy to dělaly prostřednictvím svých zástupců v nevládních organizacích prostřednictvím lidí, kteří už neměli podezření, že spolupracují na něčem špatném tak, jak tomu mohlo být dříve.

 

Takže – zatímco cíle zůstávají stejné – už to není CIA, ale Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) a její partneři, kdo jsou v čele tohoto úsilí. V roce 1991 to vysvětlil v deníku Washington Post jeden ze zakladatelů Národní nadace pro demokracii (NED), Allen Weinstein: "Vzali jsme si v tomto ohledu ponaučení? To si pište! Děláme to lépe? To si pište! Je to pořád tak odporné, jako dříve? To si pište! Mnohé z toho, co děláme dnes my, dělala před 25 lety CIA". Museli si pořídit tuhle novou organizaci, která má ve svém libozvučném jménu slovo demokracie. Hezký název, který nebyl potřísněn špatnou reputací CIA – to byl ten důvod, proč byla založena nadace NED. A stejně jako CIA – dnes USAID, NED a mnoho dalších podobných organizací je financováno Kongresem. Desítky milionů dolarů jdou každoročně na financováni politických organizací a jejich kampaní po celém světě s cílem podporovat US zájmy. Tyto peníze jsou použity na vměšování do záležitostí cizích národů a jejich ovlivňování. 

 

Vláda používá peníze daňových poplatníků, aby pomocí těchto programů vysílala armádu a CIA, aby ovlivňovali lidi po celém světě a říkali jim, co mají dělat. Někdy to nefunguje a učí to mnoho lidí Američany nesnášet. Rafinovaný scénář pro narušení vnitrostátní politiky cílové země ve prospěch zájmů USA se celosvětově uvádí pod svým propagandistickým názvem – Podpora demokracie. Když podle USAID utratíte v cílové zemi 10 milionů dolarů, zvýšíte tím touhu jejich obyvatel po demokratické změně pětkrát.


Právě USAID a NED mají vedoucí úlohu při rozvíjení tohoto scénáře nenásilných změn režimů. Nejprve se zmapují všechny sektory občanské společnosti a ty, které jsou v souladu s US projekty nebo se do nich mohou zapojit, pak získají finanční podporu a vedení. Není to složité, zato však velice účinné. Existuje celá síť organizací, které podnikají v oboru šíření demokracie. Mnozí z lidí, kteří si prostudovali činnost těchto agentur, věří , že vládní dotace a granty, které pak pomáhají tahat za nitky, pocházejí od CIA.

 

Je to už 30 let, co Spojené státy americké přinášejí do celého světa světlo demokracie a svobody lidem, kteří už ztratili naději. Třeba v Hondurasu. Tam USAID požaduje 800 000 dolarů na posílení vlády a demokracie. Té americké demokracie, ve které tamní novináři a aktivisté jsou vystavení násilí a vražděni vládou podporovanou USA. Toto přinesla tzv. podpora demokracie lidem v Hondurasu.

 

V Egyptě zmobilizovaly tyto agentury revoltu proti politice režimu Husního Mubaraka. USAID se za posledních 25 let podílela na propagaci "demokratických iniciativ" ve více než 100 zemích. Rozpočet USAID na tento rok – 1 miliarda dolarů. V Latinské Americe, v zemích, kde kapitalismus už není na pořadu dne, se USA snaží zničit status quo. Chávez je nepřítelem č. 1. Venezuela je země, kam posílají nejvíce peněz. Tam je produktem amerického intervencionalismu Corrina Machado. Prostřednictvím "neziskové" organizace dostala statisíce dolarů od USAID a NED. Vedla ty nejostřejší kampaně proti Chávezovi, který byl přesto, během tzv. Bolívarské revoluce, znovu demokraticky zvolen. Stejně jako Šakašvilimu v Gruzii, i Machadové zahraniční finanční podpora umožnila vylepšit svůj image a prosadit se doma i ve světě. V jejím případě jde o podporu osoby, která má v podstatě schopnost dostat se k moci a pak sdílí a podporuje americké zájmy. Od roku 2000 má USAID ve Venezuele aktivních 620 programů, které stály asi 20 milionů dolarů. Všem jde o to, orientovat se na "volný trh".

 

Tohle věděl i náš předseda vlády Klaus, když u nás za americké peníze budoval kapitalismus. Prezident nadace NED, Carl Gershman, si je vědom toho, že podpora demokracie ještě neznamená změnu režimu. Proto dává rovnítko mezi demokracii a kapitalismus, a tak když pracuje proti socialistickému hnutí nebo vládě, žije v domnění, že šíří demokracii. Máme tu nový model ovlivňování domácí politiky cílové země ve prospěch zájmů USA. Jde o financování, školení a vedení proamerických sil ve světě. Americké daňové poplatníky to stálo 9 miliard dolarů, které utratila USAID za propagaci demokratických iniciativ Washingtonu. Další šiřitel demokracie – nadace NED získala v roce 2009 pěkných 132 milionů dolarů.

 

Jedním z mnoha příkladů jsou barevné revoluce ve východní Evropě. Tam se nevěnovali jen propagandě nebo verbální výpomoci opozici. Dělali tam i věci, které dávaly opozici více moci. Použité postupy opakují. Po roce 1989 jedna země za druhou začaly zavádět kapitalismus, režim, který nikdo nechtěl. Jak přiznal jeden z protagonistů, Václav Klaus, jen 3 % z protestujících si přálo návrat kapitalismu. Ostatní chtěli jen reformu socialismu. Bylo jim to málo platné. Scénář napsaný už dávno předtím se musel dodržet.

 

Naposledy to mělo úspěch během války v Jugoslávii. Vypůjčili si z této revoluce nejrůznější věci včetně jistých sloganů, barev a symbolů. Analytici zjistili, jak nažhavené skupiny mládeže, rocková hudba, laserová představení apod. posloužily k propagaci těchto hnutí jako něčeho cool. Cílem bylo z učinit z nich něco vlasteneckého, něco, na co by lidé byli hrdí. Studentští lídři oddílů srbské mládeže, které hrály klíčovou roli ve svržení Slobodana Miloševiče v roce 2000, byli masivně podporováni lidmi z USAID, tvrdí deník New York Times.

 

V současnosti se USAID a NED angažují na Ukrajině. Tam už před lety proběhla Oranžová revoluce, ale mnoho úspěchů nepřinesla. USA a EU připravovaly euromajdan v ukrajinské metropoli po několik let, přímé státní výdaje USA na protestní akce v Kyjevě přesáhly 5 miliard USD. Západ se snažil zatáhnout Ukrajinu, stejně jako jiné bývalé sovětské republiky, do NATO. Ukrajina se dnes svobodně a demokraticky zmítá v bídě a chudobě, jejíž konce nevidět a která postihuje nejširší vrstvy obyvatelstva. Země je zoufale zadlužená a nemá peníze na nic. Lidé mají žebrácké mzdy a mnoho Ukrajinců hledá práci v Evropě. Na Ukrajině je čtvrtinová životní úroveň než v Putinově Ruské federaci.

 

Ukrajinci hledali naději v připojení k Evropské unii. Jenže když si prezident země přečetl podmínky připojení, odmítl dohodu podepsat. To neměl dělat. Lidé se probudili a začala druhá revoluce. Ale to už bylo něco jiného. Tady nastoupila jiná síla. Pokojné demonstranty zastoupily ozbrojené bandy neonacistů, připravené a vyzbrojené ze Západu. Nastalo vraždění neozbrojených policistů. Prezident utekl ze země a vlády se chopily síly vyloženě fašistické a nacistické orientace. Vytáhly na světlo svého guru, Stepana Banderu, válečného zločince, který má na svědomí více než 350 tisíc Poláků, Židů a dalších neukrajinských obyvatel včetně Čechů, okradených a povražděných během 2. světové války. Takto Bandera bojoval proti bolševikům po boku wehrmachtu. Po válce tento "hrdina" získal azyl u svých přátel z USA v Německu. Nakonec byl Stepan Bandera v říjnu 1959 zavražděn v Mnichově agentem KGB. Dnes jeho pohrobci vládnou na Ukrajině. Tak končí převraty podporované Spojenými státy. Je to vzkříšení fašismu a nacismu 68 let po válce.

Přejít do diskuze k článku