Prezidentská volba ve druhém kole: spadly masky, vzkypěly vášně

Reklama


"Komunisto!", křičela na mne moje žákyně, když jsem jí na její zvídavý dotaz sdělil, koho že budu volit v 2. kole prezidentských voleb. A když jsem se jí klidně zeptal na to, jaké důvody ji vedou k její volbě, sdělila mi, že bude volit slušného a v Evropě uznávaného člověka, který není "vychcaný komunista". Na to se ozvala další, která prohlásila, že "cizáka na Hradě nechce." Bojovné studentky nakonec začali krotit i jejich spolužáci, ba dokonce se mi zdálo, že někteří či některé z nich nakonec slyšeli na moje argumenty, že by každý měl volit či nevolit podle svých zájmů a svého nejlepšího vědomí a svědomí – a poté respektovat volbu jiných.


Celá tahle situace mě přivedla k zamyšlení nikoliv o přednostech a nedostatcích obou kandidátů, ale o toleranci, vlivu médií a černobílých šablonách, které si i jinak velmi inteligentní lidé masírovaní bulvárem i údajně seriózními masmédii vytvářejí.


Václav Klaus ml. nepatří k mým oblíbencům, jeho názory a životní postoje jsou mi cizí. Přesto jsem byl překvapen, jakým způsobem byl dehonestován a jaké vlně nenávisti musel čelit od lidí, kteří ho ještě před několika týdny adorovali a obdivovali. Stačila k tomu jedna drobná špinavost ze strany Mladé fronty Dnes, která zveřejnila jeho mail. V něm sděloval redakci, že nebude inzerovat v novinách, které se změnily ve volební štáb. Doplnil to nepříliš šťastným pokusem o parodii Karla Schwarzenberga zpívajícího hymnu. Novináři z MfD nelenili a obchodní mail zveřejnili. Co na tom, že Klaus měl pravdu, co na tom, že to ze strany MfD byl podlý způsob, jak potrestat neposlušného klienta, příznivci "knížecí slušnosti a noblesy" nelenili a pustili se nevybíravým způsobem do Klause. Takřka nikdo se ho nezastal. Rodina Klausova v důsledku amnestie a očekávaného konce politické kariéry Klause seniora neprožívá zrovna období příliš vysoké popularity. Klause juniora jsem v oblibě neměl nikdy, ale v tomto případě nepatří na pranýř on, ale mladofrontovní prestituti a jejich nemyslící čtenáři.


A pak je tady kauza Dejdar. Oblíbený herec podpořil kandidaturu Miloše Zemana, načež následovalo ostré odsouzení tvůrců seriálu "Zdivočelá země". Herec prý "zradil" seriálovou postavu politického vězně a scénárista Jiří Stránský a režisér Hynek Bočan (mj. signatář anticharty a člověk figurující v titulcích několika normalizačních agitek) s ním prý "navždy skončili".

"Nikdy jsem se nestyděl mít svůj názor. Nestydím se ani teď. Ale napříště si ho nechám pro sebe. Mediální hysterie, která se kolem volby hlavy státu strhla, mě jednak šokuje a jednak ve mně vyvolává pocit, že jde asi o hodně. Už chápu, proč je ve vyspělých demokraciích nevhodné ptát se ve společnosti na některé věci. Třeba na to, kolik berete nebo koho volíte. Vede to totiž k závisti a nenávisti. Což se ovšem u nás vehementně podporuje…"


Takto reagoval Martin Dejdar na svých internetových stránkách(external link). A i když se mu Jiří Stránský poté omluvil(external link), pachuť a jisté podezření, že se stalinistům "převýchova mukla Stránského" přece jen částečně podařila, zůstává. Hynek Bočan zatím mlčí.


Třetí případ, tentokrát z druhého břehu, se týká údajného "hajlovacího obrazu" z rodinného sídla Theresy Schwarzenbergové roz. Hardeggové, který má dokazovat nacistické kořeny potenciální první dámy. Tentokrát se rozjela štvanice z druhé strany, aby nakonec vyšlo najevo, že v dotyčném zámku již Hardeggové 283 let nesídlí(external link). Blamáž, při níž Zemanův volební štáb přebral a neověřil si informaci od Klausova "geniálního novináře" a autora "seznamu pravdoláskařů" A. B. Bartoše, nepřehluší ani následná omluva.


Studená občanská válka, do níž nás zavedla hysterie kolem přímých prezidentských voleb, ještě zdaleka nekončí. A protože nedůstojný průběh posledních několika nepřímých prezidentských voleb je již pro mnohé zapomenut, mohlo by se podle výše zmíněných příkladů zdát, že změna způsobu volby byla šlápnutím vedle.


Nesdílím tento názor. Přímá prezidentská volba je jistě důstojnější způsob výběru hlavy státu, a pokud nebude přes míru zmanipulována médii či volebními podvody, převáží nad nedostatkem věcných argumentů, excesy kandidátů a jejich volebních štábů i zjitřenou atmosférou v zemi její hlavní výhody.


  1. Došlo k nesmírné aktivizaci občanů, o politiku se začali zajímat i lidé, kterým byla doposud ukradená.

  2. Už 1. kolo odhalilo, jak ohromnou roli hrají peníze v kampani, a jak jsou média schopná zvýhodnit, či znevýhodnit jednotlivé kandidáty. Voličům v příštích volbách bude stačit dělat pravý opak toho, co jim média a PR agentury doporučují.

  3. Spadly masky. A to jak u všech prezidentských kandidátů, tak u žurnalistů, editorů a managementu sdělovacích prostředků.


Až po sečtení volebních výsledků opadnou vášně, snad si všichni uvědomíme, že výběr hlavy státu by neměl být zápasem ve wrestlingu, v němž jsou zdánlivě povoleny všechny prostředky a jehož celý průběh je pečlivě režírován, ale spíše velmi náročným výběrovým řízením, v němž se lidé svým hlasováním pokoušejí vybrat nejvhodnějšího z dostupné sady kandidátů na vysoce prestižní a nesmírně odpovědné …úřednické místo.


Převzato z e-republika.cz, týdení číslo k 2. kolu prezidentských voleb najdete zde


Přejít do diskuze k článku