Příčiny a důsledky financializace – 2. díl: Financializace a současné turbulence

Reklama






Financializace

 

Ten, kdo ovládá dodávky potravin, ovládá lid, kdo ovládá energii, může ovládat celé kontinenty. Ten, kdo ovládá peníze,však může ovládat svět.“

 

                                                                              Henry Kissinger

 

Tyto skutečnosti přiměli vědce zkoumat, co se to vlastně ve světě děje, což vyústilo v použití pojmu finacializace. Jde o rostoucí důležitost finančních trhů, finančních motivací, finančních institucí, finanční elity ve fungování hospodářství a jejich řídících institucí jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Proces financializace začíná dominovat jak americkému, tak světovému hospodářství. Určuje také způsob, jakým mezinárodní finanční instituce ovlivňují dráhu kapitalistického vývoje (7).

 

Vzniká nový, dle autorů “šedý kapitalismus”, v němž vlastnické vztahy a zodpovědnost zeslabily a jsou “rozmazané”. Investoři pokládají společnost za náhodný svazek závazků a aktiv, jež jsou zde proto, aby byly reorganizovány za účelem maximalizace hodnoty pro akcionáře (8).

 

Duální charakter reality tohoto jevu jednak brání plnému pochopení, že finacializace staví podmínky, za kterých je hegemonie USA ohrožována, ale paradoxně je také současně procesem, kterým je hegemonie opětně potvrzována (Tabb). Vzhledem k deficitu obchodní bilance, bez přílivu více jak miliardy dolarů denně z Číny a dalších zemí, Spojené státy nemohou udržet svou ekonomiku v rovnováze, ani zabránit kolapsu dolaru. Kolaps dolaru by však současně znehodnotil devizové rezervy mnoha zemí. Lawrence Summers pojmenoval současný stav slovy “rovnováha finančního teroru” a řekl, že je to stejně pochybné jako byl princip “vzájemně zaručeného zničení“ (MAD) v době studené války. Zastavit totiž příliv čínských dolarů by poškodilo USA, Čínu i další země.

 

Teritoriální prostor produkční ekonomiky USA se smršťuje v porovnání se světovou ekonomikou. V padesátých létech USA vyráběly 52% světového HDP. Nyní je to polovina této hodnoty.  Z toho důvodu, podobně jako dřívější supervelmoci, se USA, již za zenitem své globální pozice, snaží rozšířit  finanční ovládání okolního světa, aby docílila rentiérského důchodu z nových center akumulace (Tabb).

 

Geopolitická strategie mocností je také tou součástí finanancializace, jež doufá kombinovat finanční dominanci s technologickou a vojenskou nadvládou.

Triumf akcionářského kapitalismu v éře globálního neoliberalismu je důsledkem tlaku, v němž firmy musejí vytěžit každý kousek nadhodnoty od zainteresovaných (stakeholders). To nutně vytváří ekonomický prostor s pomalejším růstem a přerozdělováním směrem nahoru. Někteří francouzští profesoři (Dumenil, Lévy) se na to dívají takto: „Neoliberalismus je výrazem znovupotvrzení moci majetkové renty a dědictví části dominantní třídy, nadřazené a aktivní frakce vlastníků (akcionářů a věřitelů), většinou oddělené od přímého řízení podniků, proto je moc  soustředěna ve finančních institucích. Tento způsob vlastnictví kapitálu se odvolává na něco, co nazýváme finance. Nejedná se jen o resort financí, který zaznamenal růst svých důchodů a výsad v neoliberalismu. Podle této terminologie, neoliberalismus odpovídá opětovného ustavení přednosti financí, které byly dosti okleštěné od deprese třicátých let a během krize v sedmdesátých letech.“

 

 „The Economist“ napsal, že v tomto ekonomicko-finančním prostoru zisky firem stoupají, i když ekonomiky stagnují, dochází k rozpojení “metabolismu“ firem a národního hospodářství – to je hlavní zdroj krize státu blahobytu, ne to, co hlásají mainstreamová média. Od dob Davida Ricarda, jenž řekl: „nic nepřispívá více k prosperitě a štěstí země jako vysoké zisky“, se radikálně změnila. Například nadnárodní  koncerny v posledních dvou letech (2004-5, pozn. aut.) zaznamenaly v Německu stoprocentní nárůst výnosů z akcií, zatímco ekonomika Německa stagnovala. Podobně tyto výnosy činily v tomto období ve Francii 50%, v Japonsku 70%, a v USA 35%  (9). Dokonce se zdá, že čím větší zisk z akcií, tím menší růst domácí ekonomiky, zcela v rozporu s tvrzením slavného ekonoma D. Ricarda. Na druhé straně v souladu ze selským rozumem platí, že co nenávratně vytáhnou z ekonomiky zisky akcií, musí zákonitě chybět ostatním, jde o spojité nádoby. Mudr. Ivan David to řekl výstižně: „Pijavice přisáté na těle ekonomiky ji nemohou optimálně řídit“

 

Současné turbulence

 

Kolaps dot.com bubliny v roce 2000, který byl větší než šok v roce 1929 a dále prasknutí japonské bubliny Nikkei již předtím v roce 1990, byly příležitostí řešit velkou hádanku ekonomů. Alan Greenspan, předseda FEDu, tenkrát zabránil, pomocí značné emise dodatečného kreditu, poklesu poptávky.

 

Letos však je jasné, že tento lék nefunguje. Greenspanův levný úvěr jen odsunul  pokles vyvolaný dot.com krizí, ale současně vytvořil ještě větší bublinu v letech  2002-2006, tedy onu americkou bublinu nemovitostí, jež nyní hrozí výbuchem.

 

Je reálné nebezpečí, že postupné prasknutí dvou bublin za sebou by mohlo vyvolat jevy známé z třicátých let minulého století.

 

Banky na situaci reagovaly vývojem nových finančních produktů, jež jednak obcházely pravidla, jednak vypadaly marketingově velmi lákavě, což v lačném tržním prostředí mělo ohromné důsledky.

 

První produkt vznikl v roce 1997, když se bankéři společnosti J.P. Morgan koupali a popíjeli v  Boca Raton, Florida, USA. Vzniklý produkt pojmenovali BISTRO (Broad Index Secured Trust Offering). Nyní objem trhu s tímto produktem dosahuje výše 12,4 bilionu dolarů.

 

Investiční banky, zabezpečovací fondy a další finanční aktéři emitovali, kupovali a prodávali podobné „exotické“ cenné papíry v hodnotách stovek miliard dolarů, jež byly zabezpečeny jinými cennými papíry, které zase byly založeny na platbách za vysoce rizikové hypotéky. Vzniklo nové slovo "sekuritizace" (ze slova "securities"-cenné papíry). Když klienti s rizikovými hypotékami nebyli schopni platit, bankéři, správci penzijních fondů a jiní institucionální investoři udělali dvě věci:

 

  • začali se přiznávat, že vlastní mnoho těchto „neobvyklých“ cenných papírů, jež nazvali CDO (collateralized debt obligations) neboli “zaručené dluhové obligace” a začali je odepisovat
  • protože zmizel trh pro tyto rizikové hypotéky, brokeři přestali vydávat hypotéky na rizikové nové domy a cena domů začala padat

 

Většina podobných produktů však současně přesouvala riziko dál, takže nakonec málokdo věděl, kdo vlastně nese skutečné riziko. Přesunutí rizika však dovoluje poskytovat více úvěru. Již jsou připraveny další finanční inovace, deriváty derivátů, deriváty „na třetí“ atd. Mnoho z nich existují jen v „cyberspace“ a dle vyjádření jednoho finančního ředitele slouží často k daňovým únikům extrémně bohatých investorů.

 

Investoři prý globálně vlastní deriváty ve výši 516 biliónů dolarů. Pro srovnání – HDP celé zeměkoule se odhaduje na 50-60 biliónů dolarů. I malé pohyby této ohromné sumy tudíž budou mít těžko předvídatelné globální důsledky.

 

Léky na léčení současné situace jsou vzácné. Jeden z předních autorů, Satyajit Das, říká, že centrální banky mohou snížit úrokovou míru, nebo regulovat banky. Dle Dase jsou to však velmi staromódní nástroje, zcela neúměrné problémům, jež mají řešit.  S. Das říká, že problémem je také nedostatek intelektuálních kapacit pro řešení problému. Odborník, který je schopen vydělat na Wall Streetu 5 miliónů ročně, nepůjde přece dělat do vládních institucí regulátora za 50 tisíc.

 

Od srpna 1971, kdy prezident Nixon zrušil vazbu dolaru na zlato, dolar se stal tzv. „fiat currency“ tj. měnou založenou ne na hodnotě, ale na důvěře. Spekulativní finanční produkty jen zesilují tuto vlastnost. Proto si Federal Reserve Board neví rady. Vznikají tendence vrátil měnu na zlatý základ. V USA vznikla universita Gold Standard University, Live, kterou vede profesor maďarského původu Antal E. Fekete. Ten řekl 28. ledna 2008, že “fiat” peníze jsou ničitelem kapitálu a také práce. Podrobněji na (10). O nemohoucnosti FEDu prof. Fekete řekl, že lze o nich říci to, co bylo řečeno o Bourbonech po obnovení monarchie ve Francii: “nic se nenaučili a nic nezapomněli”(11).

 

Snad proto u některých ekonomů „léčení“ doporučené FEDem vyvolává obavy, zda lék nebude bolet více, než nemoc sama. Ron Paul říká: „tiskárny peněz pracují na plné obrátky, a mocní se přitom ani nepokoušejí předstírat,, že toto rozdávání vyřeší problém. Když jsme si zvykli selhání odměňovat penězi daňových poplatníků, říká se nám, že toto je jen počátek, další peníze půjdou nevyhntelně do průmyslu a věci by se zhoršily, pokud by se nedělalo nic“ (12).

 

Již řadu let přítok peněz do ekonomiky roste téměř exponenciálně. První bilión americké hospodářství spotřebovalo od roku 1620 do roku 1974. Za těch 350 let se postavily školy, silnice, závody atd. Předloni přitekl bilión jen za 10 měsíců, ale nikde za ním není vidět celý nový kontinent závodů, mostů, silnic atd.

 

Nyní, v rámci záchranné akce FED napumpoval do bank již k prosinci 2008 takřka 4,62 biliónů dolarů – to je asi tolik, co stál Marshallův plán, New Deal, Projekt Apollo, Vietnamské válka, Irák, nákup státu Lousiana, „celoživotní“ rozpočet NASA,  a další akce americké federální vlády dohromady (13).

 

Nevím, zda neměl pravdu Voltaire, když řekl:”Každý kdo má moc vás přesvědčit, abyste věřili absurditám, má moc přesvědčit vás,  abyste páchali  nepravosti”.  

 

Prameny:

 

1. (http://www.survivethecrisis.com/)

 

2. http://www.haloscan.com/comments/tf2777/article19401_htm


3. (http://www.fdrs.org/rockefeller.html).

 

4. (http://www.informationclearinghouse.info/article19401.htm.)

 

5. http://www.webofdebt.com/excerpts/introduction.php:

 

6. http://www.theclassactionsuit.com/jfk.htm

 

7. (Tabb, 2007)  http://jwsr.ucr.edu/volumes/vol13/Tabb-vol13n1.pdf

 

8. Blackburn, Robin. 2006. “Finance and the Fourth Dimension.” New Left Review. (39):39-70.

 

9. „The Economist“, 23. února 2006

 

10.http://wwhtw.professorfekete.com/articles/AEFFiatCurrencyDestroyerOfCapitall.Pdf

 

11.http://www.professorfekete.com/articles/AEFTheCrashOfTheBankOfUS. pdf

 

12.http://www.safehaven.com/article-11974.htm

 

13. http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=11265

Přejít do diskuze k článku