Fascinuje mne islandská sopka s poetickým názvem Eyjafjöll, protože dělá co má, anobrž soptí. Lidé to dělají také, ale to není jejich posláním. Pořád někam spěchají a díky sopečnému prachu mají přistřižená křídla.
Spěchat se má pomalu, což jinde a jinak ukazuje dopis francouzské šéfky Zelených. Místo aby pytlíkovala politiku s mocnými jako bursíkovské lišky, Cécile Duflotová v klidu sedla a napsala osobní dopis všem členům strany. Za prvé, nebude přiživovat mediální kecy na úkor základní reflexe o stavu veřejných věcí. Za druhé, je třeba se vystříhat všech politických jednání, které vedou ke konzervaci elitních lobistických skupin v politice a tím betonují neblahý bonapartististický status quo ve francouzské politice. Za třetí, je třeba zásadně a především vytvářet neformální občanské sítě a tím předcházet nebezpečí všemocného partajního šéfa. Klidná a uměřená šéfka francouzských zelených má moje sympatie.
Nesoptí jako čeští mediální simpletoni a jde tou správnou oklikou ke správnému cíli: k politice s lidmi a pro lidi.
Převzato z Umlaufovin
Foto: zdroj
