Četl jsem nedávno jeden článek o prospěšnosti privatizace. Podle autora je privatizace nejlepší cesta k prosperitě a bohatství společnosti. Svůj námět na článek autor čerpal na webu Freedom economic. Již jeho název říká všechno. Heslem webu i článku bylo, že privatizace ukrajuje z nákladů a umožňuje lepší zboží a služby. No, snižování nákladů je dobrá věc, ale jen odsud až potud. Příklad vidíme v Číně.
Jako první si autor vzal na mušku americkou železniční společnost Amtrak. Podle něj jenom stravovací oddělení vyprodukovalo ztrátu 800 milionů dolarů za rok. A to při ceně 9,50 dolarů za jednoho hamburgra, což není nízká cena. Ztráta je primárně způsobena náklady na cenu práce, ale také krádežemi zaměstnanců a plýtváním. Státu to však nevadí, protože všechno zaplatí daňový poplatník. Po privatizaci by bylo možno zabránit krádežím a plýtvání, ale těžko by šlo snížit náklady na cenu práce. Platy zaměstnanců jsou minimální. Celkem by to problém asi nevyřešilo. Problém by šel vyřešit jedině výrazným zvýšením jízdného. Jenže to také nejde. Po zvýšení ceny by lidé přestali jezdit. Ale autor se zapomněl zmínit o tom, že Amtrak byl soukromou společnost, která zkrachovala. Stát byl pak nucen Amtrak převzít a provozovat ho i se ztrátou. Železnici nelze zrušit.
Druhým příkladem je americká pošta. Její roční deficit je 11 miliard dolarů. I pošta funguje jen díky podpoře daňového poplatníka. Bohužel privatizace pošty by zlikvidovala možnost předávání zásilek do malých obcí. Soukromá pošta by nejezdila do malých obcí, o samotách ani nemluvě. Nakonec to víme už z naší vlastní zkušenosti. Ačkoli je u nás pošta ještě státní, musí si lidé v některých malých obcích sami chodit pro poštu do samoobsluhy nebo do hospody.
Autor je přesvědčen, že když firmy nabízejí lidem hodnotné produkty a rozumně zacházejí se zdroji, potom jsou v zisku, což jim umožňuje dále podnikat a rozvíjet se. Jenže to není tak jednoduché. Zkušenosti nám ukazují, že dnes je možné vyrábět šmejdy při velmi nízkých nákladech na mzdy. A lidé ty šmejdy kupují, protože na hodnotné výrobky nemají peníze. Příkladem pro moje tvrzení je Čína.
Změnou státních firem na soukromé podniky se podle autora zabezpečí zvýšená kvalita i snížení nákladů. Jako příklad autor použil malou kavárnu v budově senátu USA. Dříve tam byla káva hrozná a drahá. I proto měli málo zákazníků. Po privatizaci se všechno změnilo. Autor však neřekl, jak se změnily ceny. V tomto jediném případě bych souhlasil, aby se bufet u nás v parlamentu zprivatizoval. Alespoň by poslanci viděli, kolik lidi platí v restauraci.
V osmdesátých letech začal celosvětový fenomén privatizace. Začali to Reagan a Thatcherová. Ta zprivatizovala v Británii železnici. Výsledek se brzy dostavil. Majitelé nedávali peníze na údržbu – snižovali náklady – a výsledkem byly havárie. Až stovky mrtvých donutili vládu znovu převzít železnici. Takže tady je vidět, že soukromý sektor není všemocný. Ten se stará jen o svoje zisky a nějací mrtví ho nezajímají. To jsou jen kolaterální ztráty, jak je dneska v módě říkat. Cílem privatizace je zmocnit se veškerého majetku a ovládat lidi.
Po sametové revoluci byly zlikvidovány nejlepší a největší podniky. ČKD Praha zmizela ze scény, stejně jako Poldi Kladno, třetí největší a nejlepší podnik na výrobu nerezových ocelí na světě. Škoda Plzeň, všechno od špendlíku po lokomotivu, a tenkrát i výrobce atomových reaktorů, se změnil na nevýznamný podpůrný podnik. Na Slovensku byl železářský komplex VSŽ Košice poskytnut Američanům, kteří po jeho vyrabování odešli. Stejně jako mnoho dalších podniků – konkurentů podniků ze západu. Všechny tyto podniky zmizely. To je výsledek privatizace pod taktovkou koncernů a v režii zločinců, kteří se zmocnili vlády v této zemi. U nás po divoké privatizaci, které za oběť padly naše nejlepší podniky.
A teď přicházejí na řadu služby. Privatizují se důchody, zdravotnictví. Jsem zvědav kolik hlupáků se najde a vstoupí do soukromého penzijního fondu. Jen hlupák si může myslet, že hodný kapitalista bude 40 let opatrovat jeho peníze, aby mu je ve stáří vyplácel. Je známo, že penzijní fondy na Západě jsou to první k vytunelování. A proto se rozšiřují řady starých lidí žijících v karavanech nebo pod mosty.
Po privatizaci zdravotnictví bude u nás americký způsob zdravotní péče. Hezky to popsal Michael Moore ve filmu Sicko. Možno vidět na internetu. Když přijde nemocný k lékaři bude první otázka: „Máte peníze?“ Když nemáte, řekne vám lékař: „Tak buďte zdráv“. Velká část Američanů nemá k lékařské péči přístup. I ti, co měli peníze, velmi rychle zkrachují, protože zdravotní služby jsou neskutečně drahé. Kdo tomu nevěří, může najít na internetu stovky příkladů. My už to můžeme vidět u zubařů. Hezký můstek stojí už desítky tisíc korun. Kde jsou ty doby, když byl zadarmo. Privatizace, tak jak se dělala u nás, je cesta do pekel. Nakonec to všichni vidíme. A že by privatizace služeb zlepšila situaci, si dovolím pochybovat.
Určité formy soukromého podnikání mohou být prospěšné a užitečné. Třeba malí živnostníci. Největší chybou komunistů byla právě likvidace malých živnostníků. Stejně jako likvidace živnostníků komunisty je chybou totální privatizace všeho dneska. Je vidět, že politici jsou nepolepšitelní, ale hlavně neschopní. Komunistí to dělali z ideologických důvodů. Ti dnešní to dělají za peníze. Je čas na změnu.
