Pro koho se dělá důchodová reforma?

Reklama


„… chcete vsadit budoucnost svých státních penzí na to, že za třicet let vše odpracují stroje?“, ptá se Vladimír Bezděk, ředitel pojišťovny Aegon Česká republika a předseda tzv. Bezděkovy komise pro reformu důchodového systému v ČR ve svém komentáři k důchodové reformě v Hospodářských novinách.


Když se nad touto otázkou my, věční šťouralové, zamyslíme, musí nás napadnout, jak je možné, že při neustálem růstu produktivity práce a HDP není tento stát schopen zajistit důchodcům důstojné stáří. Další otázkou k našemu zamyšlení potom je, jak je možné, že předsedou komise, která má reformovat důchodový systém, je ředitel pojišťovny. To je jednoznačný střet zájmů a musí to nutně vyvolat pochybnosti o tom, jestli výstupy z této komise nejsou upraveny tak, aby vyhovovaly bankovní a pojišťovací lobby.


V okamžiku, kdy se na svět žene finanční krize velkého rozsahu a penzijní fondy hlásí zhodnocení vložených prostředků blízké nule, v okamžiku, kdy centrální banky nalévají do bank stamiliardy dolarů, aby zabránily jejich krachu, se zdánlivě rozumný nápad na převedení velké části plateb z průběžného do fondového systému začíná jevit také v naprosto novém světle.


Průběžný systém má jistě mnoho nedostatků. Málo oceňuje výši příspěvku, negarantuje ani velikost vyplácené penze, ani okamžik, kdy může pojištěnec začít čerpat ze systému peníze. Ale má jednu velkou výhodu. Dnes odvedené peníze plátců pojištění se zítra objeví na účtech důchodců. Tento systém snižuje riziko, že peníze na důchody budou někým vytunelovány.


Pokud občany přinutíme, aby polovinu odvodů platili penzijním fondům, jako to bylo zavedeno na Slovensku, může se nám velice snadno stát, že jednak nebudeme mít peníze na výplatu současným důchodcům, jednak po určité době zjistíme, že slibované penze od těchto penzijních fondů společně s minimálním důchodem od státu jsou pod existenčním minimem. Potom bude mít stát dvě možnosti – nechat takové „nezodpovědné“ důchodce tiše umřít pod mostem hlady, nebo je nějakým způsobem dotovat z prostředků, určených na sociální výdaje. Nehledě na to, že stát může být lehce vydírán velkými bankovními holdingy, v jejichž rámci drtivá většina penzijních fondů funguje, tvrzením, že pokud jim stát nedá peníze, zkolabuje celý bankovní systém.


A abych nebyl jen věčným šťouralem, zde jsou některé návrhy na řešení problémů důchodového systému, s nimiž se ztotožňuji:

 


  • Oddělit důchodový systém od státního rozpočtu tak, aby vzniklé přebytky byly rozumně uloženy pro případ příštích deficitů.Do takto vzniklého státního fondu také směrovat všechny příjmy z privatizace státního majetku.

  • Zvýšit principy zásluhovosti tak, že výše důchodu bude více závislá na množství odvedených peněz.

  • Nestanovovat datum odchodu do důchodu direktivně, ale ponechat toto rozhodnutí na plátcích. Toho lze dosáhnout systémem tzv. virtuálních účtů, kdy dejme tomu po dvaceti pěti odpracovaných letech začne chodit plátci výpis, z něhož se dozví, jaký důchod by obdržel v případě, že se rozhodne do roka a do dne odejít do důchodu.

  • Ponechat na svobodném rozhodnutí občanů, jak si zajistí nadstandardní příjem v důchodu a jestli k tomu použijí investice do penzijních fondů, životního pojištění, podílových fondů nebo třeba nemovitostí.

  • Valorizovat důchody v závislosti jak na inflaci, tak na zvyšování HDP tak, aby i důchodci měli podíl na hospodářském růstu.

  • Nastartovat propopulační opatření, například zavedením systému, kdy děti mají možnost část svých daní adresovat na důchody svých rodičů.




Přejít do diskuze k článku