Problém české občanské nerovnosti před zákonem

Reklama


Máme tu trvalý a velký problém, který zakládá každá nespravedlivě uspořádaná lidská společnost. Společnost, založená na jakési podivné různosti, jakožto právním a funkčním principu. Na různosti v nároku na plnění jednotlivých povinností a práv každého. Tak. A teď to další napíšu naschvál jen v jedné definiční větě, aby se každý, kdo chce porozumět, nad tím musel déle zamýšlet. A případně mi to tvrzení nějakými důkazy vyvrátil.

Ve společnosti, kde zákonodárství, exekutiva i justice preferují určité menšinové skupiny obyvatel oproti ostatním podle nějakého vnějšího znaku, například politického postavení či majetkového cenzu, je zcela logické, že pak i kterákoliv jiná menšinová skupina, která se rovněž liší nějakým vnějším znakem, například jazykem, barvou pleti, zvláštním oděvem, vousem, či odlišnou náboženskou modlitebnou, může zcela legitimně a tudíž i legálně požadovat zvláštní uznání, vyšší materiální výhody, preference a vůbec mimořádné ohledy od občanské většiny.

Není se čemu divit. Byli by hloupí, například ti cikáni, černoši, židé, věřící muslimové, homosexuálové atd. atd., kdyby právě toto nedělali. Nepožadují přece nic jiného, než stejně tak výhodnější plnění práva, jež se dostává třeba těm, kteří jsouce v menšině vlastní větší majetek – a to právo občanských výhod už dostali. Je třeba si rovněž uvědomit, že v budoucnu na tuto taktiku přijdou i lidé jiných vyznání, národností či společenských kultur, kteří do ČR odkudsi přišli, dnes tu již pracují a začnou se víc než dosud sdružovat a toto své "právo" důsledně vyžadovat.

Ti, kteří vládnou, tohle všechno vědí. Vědí to především proto, že to tak sami zavedli. A protože vědí, že většině to vadí a vadit i v budoucnu ještě více bude, zadali mediím zákeřný úkol: Vyzvihujte menšiny a přesvědčujte většinu, že to tak má být. Že právě takové uspořádání společnosti, kde jsou jedni preferováni vůči druhým, je správné. Ať se s tím ta většina smíří, protože jinak by byli oni všichni proti humanismu a základním lidským právům. Většina má přece všechna práva už jen z toho titulu, že je většinou.

Plyne z toho poučení: Ti, kteří vládnou, nepotřebují většinu za svá práva křičící. Potřebují většinu poslušně pracující a především mlčící.

Pro úkol vládců se pochopitelně a jako vždy (jsme přece v Česku) najde mnoho publicistů a novinářů, kteří právě toto zadání vždy ochotně a ihned vyplní. Člověk by už překousl, když právě tak falešnou agitační práci přijme ten, kdo pracuje pro soukromého majitele či vydavatele. Co je však zarážející, že podle téhož pokynu se již dávno pilně činí i mnozí redaktoři medií veřejnoprávních. Pak už je ale cosi shnilého ve státě dánském, řekl by Shakespeare.

Takže, zpět na úplný začátek: Problém není v rozdílnosti množství majetku. Problém je ve výhodném zohledňování nároku na právo, které pak podle toho kritéria, lidé větším majetkem obdaření, dostanou. Dnes je na pořadu dne pravidlo, že bohatší dostanou od legislativy a exekutivy víc, chudší naopak méně. Filosofie systému totiž zní: Jestliže jeden získá, druhý tím pochopitelně ztratí. A tím i spravedlnost prý dostane svůj díl. Ano, dostane. Kleště a hřebíky do již tak zavázaných očí a škrticí smyčku okolo krku. Jestli tomu někdo chce nadále říkat humanismus, nepokřivené právo a demokracie, pak se velice mýlí. Anebo vědomě demagogicky lže.

Právě odhlasované "reformní" zákony, odvodové stropy, zvýšená DPH a chystaná novela Zákoníku práce jsou toho důkazem. O všech těch nedávných kocábovských ministrech Lásky k údajně utlačovaným menšinám už vůbec mluvit netřeba.

Přejít do diskuze k článku