Proč bankéři vydírají Evropu?

Reklama



Řešení dluhové krize z pohledu německého důchodce je prosté. Stručně ho nastínil záměr německého ministra financí Wolfganga Schäubleho. Jde o návrh na zřízení speciálních národních fondů v členských zemích eurozóny, kam by si převáděly část svého dluhu přesahující 60 procent hrubého domácího produktu (HDP). Mluvčí německé kancléřky Merkelové se k tomu vyjádřil pozitivně: "Kancléřka vítá návrh na zavedení národních fondů a považuje jej za velmi zajímavý. To je bezpochyby opatření, které by mohlo být vhodné pro obnovení důvěry investorů v trhy."


Finanční prostředky by měly být kryty příjmy vlastních vlád a zlikvidovány do 20 let. To by krásně vyřešilo obavy Německa z přenášení problémů z nadměrných dluhů členských zemí z národní na evropskou úroveň. Přehledný a stručný článek od Tomáše Králíčka najdete zde. Na návrhu řešení se rukou společnou podílí odpovědnost za spravedlivý výsledek i starost o poučení hříšníka. Dostane se mu hojnost času na přemýšlení, o tom, kde se stala chyba. Hříšník bude dál spokojeně žít, a hlavně hodně pracovat. Musí totiž ve svém národním fondu umazat dluh udělaný vlastním národním rozhodnutím, ale bohužel ve společné měně zvané euro. Je to nejlepší řešení i z hlediska německého důchodce, který má své úspory uložené taktéž ve společné měně zvané euro. Tento důchodce se o své peníze trvale stará tím, že volí odpovědnou a schopnou vládu pověřenou základním úkolem: zajistit trvalou výplatu důchodů zajišťujících slušnou životní úroveň. Německá vláda dělá pro splnění tohoto závazku všechno, co je v jejích silách. Prostředky shromážděné v ECB a přislíbené objemy finančních rezerv by na tento navržený způsob snad měly stačit.


Země, která nebude chtít splácet, může vyhlásit bankrot. Přejde na národní měnu ve vhodně zvoleném kurzu. Touto operací umaže mnoho nul ze svého dluhu a samozřejmě ožebračí vlastní občany, včetně lichvářských bank. Ale svobodně jako napravený hříšník začne znovu s čistým stolem. Řecko na toto téma chtělo vypsat referendum, ale všichni kolem se zděsili a trvali na jeho členství v eurozóně, kterou tím spolehlivě ničí. Peníze se už dávno nechovají racionálně, protože jsou mimo politickou kontrolu demokratických vlád. Novodobá forma otroctví se jmenuje „dluhová past“. Jak vidíme, tato past je dvojznačná, protože do ní lze chytit dlužníka, ale i věřitele. Záleží na tom, kdo bude mít více odvahy jednat.


Mezinárodní finanční trhy potřebují ke svému životu dluhy. Kdyby nebyly dluhy, nebylo by s čím obchodovat. Finanční trhy by bez umělých peněz v podstatě zanikly. Normálně totiž slouží peníze již od sumerských dob jako ekvivalent výměny mezi zbožím nebo prací. Umělé peníze neslouží ničemu, proto je třeba zvýšit jejich sílu strachem z nejistoty. Propracovaný mediální systém vytváří zmanipulovatelného dlužníka. A o to dnes v Evropě jde. S vymizením bludu nazvaného „finanční produkty“ by totiž nenávratně zmizely i firmy, které ony „výhodné“ investiční možnosti zavedly.


Západní Evropa a USA jsou pořád demokratické a právní státy, na rozdíl od zdivočelé východní Evropy, kde falešné peníze začínají mít hlavní slovo. Stále ještě existují země, v nichž platí normální civilizované zákony, například o trestní odpovědnosti firem. A tuto odpovědnost jim je schopna dokázat policie, protože tyto státy nejsou vedeny zloději, které policii preventivně zničí z obavy o vlastní krk. A politicky nezkorumpované státní zastupitelství je schopné žaloby jménem oněch šťastných občanů žijících pod normální vládou. Takže smluvní strany se mohou vypořádání svých závazků domáhat u nezkorumpovaných soudů.


Ale vraťme se k vypořádání dluhové krize v Evropě. Výborný článek k tomuto tématu najdete na Outsider Media. Nad velkými hráči s mezinárodní a státní lichvou visí hrozba krachu jako gilotina. Ten katovský nástroj na stínání má jméno swap. Celým názvem se jmenuje Credit default swap (Swap úvěrového selhání, CDS). Swap je úvěrový derivát, který slouží k přenosu úvěrového rizika z jednoho subjektu na jiný. Strana, která koupila kontrakt CDS se chce zajistit proti riziku úvěrového selhání podkladového aktiva (např. dluhopisu). Na druhé straně, prodávající se zavazuje uhradit ztrátu v případě zmíněného selhání. Za tuto ochranu si prodávající strana nechává platit určitou prémii. Zjednodušeně řečeno, tento nástroj použilo mnoho lichvářských firem. Prodaly pojištěné dluhy států na trh a nyní za ně legálně ručí. Jejich osud je proto totálně závislý na ochotě států splácet tyto dluhy. Vlády zadlužených států mají povinnost platit dluh, ale také vytvořit snesitelné podmínky k životu svých občanů.


Přejděme ke konstrukci ilustrativního příkladu:

Fiktivní země Neřecko před vstupem do eurozóny vlastní měnu nedrachmu a dluhů jako kvítí. Ale má také kreativního účetního vedeného firmou nějakého Goldiho od Sachsů. Ten ví, co lze s dluhem vykouzlit za jmění. Z neřeckých dluhů nadělal dluhové obligace ve tvrdých neeurech jištěné transferem do CDS. Firma kreativního účetního Goldiho prodala takto pojištěný termínovaný CDS kontrakt správcům důchodových fondů a velkým bankám. CDS jsou obvykle v účetnictví vykazovány svou tržní hodnotou, která se v čase mění. Firma kreativního účetního Goldiho inkasovala tučné prémie za inovativní systém prodeje dluhu. Neřecko se načas kouzelnickým trikem zbavilo dluhů tím, že je rychle přehazovalo z jedné kapsy do druhé. Jako například v Česku může sloužit vztah Fondu národního majetku a České konsolidační agentury po rozkradené Klausově privatizaci.


Náš příběh pokračuje. Země Neřecko postoupila z chudých zemí mezi země bohaté. Její národní měnou se stalo pevné neeuro, dluhy byly zaparkované a navíc stát nevybíral skoro žádné daně. Chudí platit nemohli, protože neměli z čeho, bohatí nemuseli, protože uplacení politici nařídili finančním výběrčím, že v zájmu svobodného podnikání nesmí obtěžovat bohaté. Firma kreativního účetního Goldiho pomáhala s prodejem dluhů všem, jak jen to šlo, a všichni šťastně žili. I stalo se, že jeden nebo možná i dva věřitelé nahlas zapochybovali o bonitě takto získaných aktiv. Mají malý výnos, křičeli, dlužník musí platit víc! A zvedli rizikové přirážky. Země Neřecko najednou neměla na splácení úroku ze svých dluhů, natož na umoření dluhu jako takového.


I povstal vůdce, otočil se tváří k lidu a řekl: „Vypíšu referendum o tom, zda platit či neplatit.“ Za týden už vůdcem nebyl, vzal to za něj jeden zasloužilý kancelářský šmok, který kdysi dělal účetního u Goldiho. Chudý se vrátil s motykou na políčko a bohatý vzal raneček s kreditkami a zmizel na Bahamy. Zbytek podvedeného lidu se vzbouřil a vlastenecky křičel, že chce návrat k tradici předků, až do časů kdy se platilo starým dobrým nedrachmem. Jenže milý Goldík ví, že to by byl jeho konec, protože by se tím novým kurzem přepočetly všechny ty nesmyslné dluhy. A on by zkrachoval a šel do vězení, což se mu nechce. Credit default swap je totiž swapový kontrakt, podle kterého kupující (např. penzijní fond) platí prodávajícímu pravidelně určitou částku (prémii). Prodávající lichvář Goldík se zaručuje vyrovnat ztrátu, která by vznikla, pokud by nastala kreditní událost (např. platební neschopnost) referenčního emitenta. To jest, pokud by Neřekové přešli opět na nedrachmu. Oni by totiž ve stejném poměru devalvovali své vlastní, nyní pořád ještě státní dluhy. Jsou sice v neeurech, ale je to výsostný státní dluh Neřecka. A tím by nebyly v plném rozsahu splaceny dluhopisové kupóny. Co musí udělat vyplašený Goldík? Musí bezpodmínečně zabránit přechodu na národní měny, protože by to znamenalo jeho okamžitý krach. A navíc musí nasadit všechny páky k tomu, aby se tyto dluhy převedly na evropské dluhopisy. Pak udělá žebráky z celé EU a z těchto neřeckých dluhů rozpuštěných v budoucí goldíkovské Neevropě bude žít šťastně, dokud neumře a dokud celé pohádce nebude konec.


A co říci na závěr? Euro země se zatím drží, viz náš minulý článek. Pokud se jedna nebo dvě země složí vinou lichvářského přístupu věřitelů, může dojít k dominovému efektu s mnoha vážnými následky. Řešení je buď devalvace dluhu přechodem na národní měny nebo přísná rozpočtová disciplína v rámci zemí eurozóny. Když padla americká banka Lehman Brothers v roce 2008, stačilo jen spustit tiskárnu na peníze a přes FED je nacpat zpátky do bank. Nyní se ukázalo, že americký FED tajně nacpal do bank bez vědomí voličů, tj. bez souhlasu amerického Kongresu, asi 8,5 biliónů dolarů. Udělal to jednoduše tím, že si tyto dluhové peníze vyrobil přes „Enter“ na počítači a dal bankám za nulový úrok k výrobě dalších dluhových dolarů. Takto jednoduché už to v roce 2012 nebude, protože výroba dluhů došla na mez únosnosti světového ekonomického systému.


My, normální lidé, nepotřebujeme oněch 95% virtuálních peněz, které v tomto systému cirkulují a plodí další nesmyslné peníze. Toto letadlo spadne, pokud se jedna nebo dvě zadlužené země rozhodnou pro nový začátek v národní měně. Euro se tím nepoloží, protože jej podrží solventní země, a to v jejich nejvlastnějším zájmu. Němci pod Merkelovou snad vydrží vzdorovat. Mají v národní paměti dobře zapsáno, jaké to je žít s břemenem státního dluhu. Díky rozpadu marky a ožebračení obyvatel přes hyperinflaci se k moci dostal ve 30. letech fašismus. Tato situace se může v novém vydání klidně opakovat i jinde. Řečeno finančním slovníkem, dojde k tzv. „kreditní události“. Na pohádkového Goldíka nutně nastoupí právníci, policisté a soudci. V normálních právních státech nečeského typu dojde k lámání chleba a bude se trvat na smluvním plnění stanovených podmínek swapových kontraktů. Ti, kdo četli tento článek, už budou mít jasno. Spoluobčané živení v mainstreamových médii začnou fantazírovat o konci světa. Přitom se konečně sesype jeden podvod, který nikdo z nás, normálních lidí, absolutně k ničemu nepotřebuje.


Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku