Vážení páni kardinálové,
Eminence, vím, že Vaše práce v konkláve je těžká. Musíte dosáhnout nemožného: zvolit člověka, který je nadmíru svatý, strašně chytrý, mluví asi tak tuctem jazyků a dokáže řídit mezinárodní konglomerát. A pokud mohu být upřímný, pravděpodobně nebudete znát každého ze shromážděných v místnosti. Zvláště, pokud jste právě obdrželi červený klobouk, pravděpodobně budete sedět v Sixtinské kapli a poslouchat někoho, kdo mluví francouzsky o aggiornamentu a zdrojích a budete se stydět zeptat chlápka po své levici, kdo to, propána, je? Navíc všichni vypadají víceméně stejně: šedé vlasy, červené klobouky, brýle. Je obtížné si v nich udělat pořádek, bez ohledu na to, kolik šikovných příruček „Kdo je kdo“ jste nastudovali.
A tak, abych to ulehčil, chtěl bych navrhnout kandidáta, o kterém jste možná neuvažovali, ale o němž po několika vteřinách přemýšlení budete vědět, že je to váš člověk: totiž já.
Zde je dvanáct (opravdu dobrých) důvodů, proč byste mne měli zvolit papežem; tyto důvody nazývám:
Dvanáct (opravdu dobrých) důvodů, proč byste mne měli zvolit papežem
1. Jsem muž. To už mám napůl vyhráno, ne?
2. Jsem pokřtěný. A mám na to potvrzení. Je to nesporné.
3. Mluvím několika jazyky. Sice ne dobře, ale kdo ano? Mluvím anglicky, jak můžete vidět na tomto malém článku. A pozor: Bonjour! Správně, je to francouzština. Začal jsem studovat français v sedmé třídě (všimněte si, že jsem použil tu malou věcičku pod „c“). To znamená, že mohu mluvit k velké části Západní Afriky a k Francii: to je spousta katolíků. Bohužel, mám-li použít konjunktiv nebo předminulý čas, máme smůlu, ale vše, co musím udělat je nepoužívat spojení „kdybych byl“ v žádné ze svých encyklik, a jsme za vodou. A je toho víc: Hola! Ano, mluvím španělsky. Víceméně. Neboli, Mas o menos, jak říkáme u nás. No, v tomhle případě nezvládám minulé a budoucí časy, ale to nevadí, protože to znamená, že budu mluvit pouze o současnosti – tak má slova budou znít energicky a sebevědomě. Vždyť víte: „dnes je ten čas!“ neboli „Ahora es la … hm, ora, myslím“. Každopádně: je mnoho a mnoho španělsky mluvících katolíků, a až uslyší moji interpretaci písně De colores, propadnou svému služebníku služebníků Božích muy rapido.
4. Jsem z poloviny Ital. Skoro bych zapomněl: Ciao! Jsem s poloviny Ital. Po mamince. Takže jakmile budu římským biskupem, budu schopný vypořádat se se všemi problémy v kurii, protože všichni italští členové kurie ve mně okamžitě poznají kámoše. Skandály? Finito! Špatné hospodaření? Basta! (To italsky znamená „vyřízeno“ nebo „konec“, jste-li zemitější). Moje zvolení také uspokojí ty, kdo si přejí italského papeže: t.j. všechny italské kardinály, které určitě chcete mít na své straně. Ta moje druhá polovina, mimochodem, je irská, z dlouhé řady předků žijících ve Státech, věřte mi.
5. Pracoval jsem v Africe. Málem jsem zapomněl na další jazyk: Jambo! Správně, mluvím svahilsky. Nebo kisvahilsky (to je svahilsky svahilština). No, minimálně jsem mluvíval. Pracoval jsem dva roky v Keni. Takže pro všechny, kteří chtějí papeže z rozvojových zemí – no, já nejsem přímo odtamtud, ale existují tři děti, které po mně pojmenovali, když jsem byl v Keni (nejsou moje, pokud by vám to dělalo starosti). To už se počítá.
Teď, když víte, že mluvím anglicky a španělsky a francouzsky a svahilski, asi si říkáte: Páni, proč ne Jim jako Pontifex Maximus? Proč se o tu myšlenku nepodělit s tím chlápkem v červeném, co sedí vedle Vás?
6. Knihy. Asi si přejete, aby papežem byl někdo vzdělaný, ale nikoli někdo, kdo tráví příliš mnoho času psaním knih se vším tím, co k tomu přináleží. Vím, že to se někdy vyčítalo papeži Benediktu XVI. – ne, že bych chtěl hodit kamenem. Ale já už jsme své knihy napsal, takže až budu ve Vatikánu, budu se na 100% věnovat své práci. Od devíti do pěti. I o víkendech, když toho bude opravdu hodně. V neděli samozřejmě budu k dispozici pro mše.
7. Zkušenost z byznysu. Když už mluvíme o zaměstnání – představte si, že jsem vystudoval Whartonskou školu. To je jedna z největších ekonomických škol tady ve Státech. A šest let jsem pracoval u General Electric. Takže dobrá zpráva: řekněte arrivederci všem manažerským problémům v kurii. Slyšeli jste někdy o řízení podle cílů nebo o pěti P marketingu? Uslyšíte o nich, pokud se stanu nejvyšším pontifexem. Tam to bude běžet jako hodinky. Hodinky vyrábějící peníze, to také.
8. Jsem ordinován. Málem bych zapomněl – jsem již ordinovaným knězem. To znamená, že jelikož již splňuji ostatní požadavky, zbývá jedině chtít být vysvěcen na biskupa. A já chci! A teď, abych předešel vaši malou námitku: Vsadím se že víte, že jako jezuita jsem složil slib, že nebudu usilovat o žádný vysoký úřad v církvi, ale vím o pěkné, jednoduché a kanonicky schůdné cestě jak obejít tuto překážku. Jakmile mě zvolíte papežem, budu svým vlastním nadřízeným. Jakmile na sebe navleču všechny ty bílé róby, mohu si prostě nechat zavolat jezuitského generála a říct mu: „Koukni, co takhle nechat mě přijmout svěcení na biskupa a moje zvolení papežem?“ A myslím, že řekne ano, protože přijímá nařízení ode mě. Problém je vyřešen. Kromě toho – já o nic neusiluji ani nejsem ambiciózní. Já vedu volební kampaň.
9. Vzdělání. Proces výcviku jezuitů je opravdu, opravdu, opravdu dlouhý. Už si ani nepamatuji, jak dlouho jsem studoval. To znamená, že jsem studoval filozofii (to je dobré vědět), teologii (opravdu dobré vědět) a celou spoustu dalších věcí jako je církevní historie, což se mi bude jako papeži hodit. No a představte si, že znám i starou řečtinu. To udělá dojem na učené typy v církvi. Například, když se mě vědec zeptá, jaký překlad Nového zákona používám, odvětím: „svůj překlad“. Oni milují takový způsob myšlení. A navíc to může poukázat na národy mluvící starověkou řečtinou, na které církev možná zapomněla.
10. Ochota cestovat. Dobře, přiznávám: z cestování letadlem nejsem nadšený, se všemi těmi zpožděními, sundáváním bot a sezením vedle někoho, kdo se snaží vykašlat si plíce. Ovšem pomalu mi dochází, že tohle vůbec nebude problém. Pontifex má svoje vlastní letadlo „Pastýř 1“. Takže když instalujete do mého bílo-zlatého letadla filmy zadarmo, jsem v pohodě. Poletím kamkoli budete chtít. I na konec světa, bude-li to nutné. Pokud dostanu balíček arašídů navíc.
11. Pokora. Už vidím vaši poslední námitku: kvůli své volební kampani na papeže mohu vypadat o trošku méně pokorný než by se vám líbilo. Ale není skutečnost, že vedu tuto kampaň, právě známkou mé pokory? Méně pokorný člověk může předpokládat, že všichni už ví, že on je dobrým kandidátem a proto by nic neříkal kvůli pýše. Docela neintuitivní, co? Ergo: Jelikož vedu kampaň, jsem naprosto pokorný.
12. Super jméno. Každý ví, že první velké rozhodnutí papeže se týká jeho jména. Navíc vím, že se každý snaží o kontinuitu. Myslím na to (a přemýšlím již dopředu, což je dobrá vlastnost) a již jsem si své jméno vybral. Jak víte, nástupce papeže Pavla VI. si vybral jméno Jan Pavel I., aby ukázal kontinuitu s papeži Janem XXIII. a Pavlem VI. Na každého to udělalo pořádný dojem. A samozřejmě další na řadě byl (nebo je, záleží na tom, kdy tohle čtete), Benedikt XVI. Když mě zvolíte, a já doufám, že ano, po té co řeknu: „Accepto“ (vidíte, mluvím i latinsky), zvolím si jméno Jan Pavel Benedikt I. To zahrne každého papeže od Jana XXIII. po Benedikta. Super extra kontinuita. Samozřejmě, že na JPB1 si bude muset někdo zvykat, ale katolíci jsou pěkně flexibilní, a vsadím se, že nebude trvat dlouho a spousta dětí bude pokřtěna jako Jan Pavel Benedikt.
Každopádně doufám, že vám to pomůže ulehčit těžké rozhodování, vaše Eminence. Nezapomněl jsem na něco? No, rychle píšu na klávesnici, umím docela hezky kreslit a umím vyprávět vtipy. Například tento: Co řekl jezuita po svém zvolení papežem?
No, je jenom jedna cesta, jak to zjistit.
Zdroj: The National Catholic Review
Překlad: Kateřina Lainová
Převzato z Umlaufovin
