Je to poprvé, je to překvapivé a proto to vyvolává řadu otázek. Poprvé vyjel nejvyšší představitel katolické církve na Olympiádu a nikdo – kromě zasvěcených – smysl téhle novinky dobře nechápe. Má to být oznámení národu, že katolická církev tímto krokem vstupuje do nejvyššího patra našeho veřejného života a že od tohoto okamžiku už nebude v republice nic významného, čeho by se neúčastnila, či co by podstatným způsobem neovlivňovala? Že jen ona ze všech církví v republice působících bude napříště držitelem toto privilegia, kterým přechází do postavení oficiální státní církve České republiky? Vždyť kdyby smysl Dukovy cesty do Soči měl být jiný, než naznačuji, sám arcibiskup by přece vyzval hlavy ostatních církví, aby se vydaly fandit ke kavkazským horám spolu s ním. Ale on to neudělal, vyjel mezi olympiominky jako samojediný nositel českého duchovna, a my – kromě uvedeného a tušeného smyslu jeho pouti – tápeme i v jejích přidružených okolnostech.
Vyjel ke Kavkazu jako oficiální člen české olympijské výpravy, či jako vyslanec své církve, či jako ryze soukromá osoba? Kdo jeho cestu financuje? A co má na Olympiádě vlastně dělat? Bude tam žehnat našim sportovním zbraním, našim lyžím, hokejkám? Nebo zpovídat jednotlivé sportovce, zda nedopovali? Anebo jde opravdu jen o ten symbol: Podívejte, jen já jediný z představitelů všech církví v republice jsem zde a dávám tím na vědomí, že napříště jen moje církev římskokatolická bude hrát v životě veřejném ČR duchovní úlohu, odpovídající duchu a významu toho slova. A jsem zde i proto, abych vám oznámil, že rekatolizace této země mou účastí na Olympiádě vstupuje do nové intenzívní fáze, že je na programu dne a zůstává nejvyšším cílem a posláním naší církve svaté. Stejně jako zůstává naším cílem odmasarykování tohoto státu a nástup všech našich sil do nové doby pobělohorské, v níž vyrveme z duší a z těl našich lidí vše pohanské, co tam zasily doby nevěrecké. A že ve smyslu politickém povedeme tuto zemi v duchu mého protestu proti pověstné odborářské manifestaci na Václavském náměstí, kterou jsem – jak všichni víte – označil za projev nikoliv demokracie, ale za projev ochlokracie – čili projev vlády lůzy. V tomto smyslu budeme v rámci svého budoucího a suverénního státoprávního postavení naší církve ve státě vše posuzovat, a abychom od pouhého posuzování a postojů došli i k jejích praktickému uplatňování, budeme katolizovat všechny dosud státní sociální služby, školy, dostupné společenské instituce atd.
Vidíte, dalo by se říct "výlet na Olympiádu", ale odrazový můstek k oněm naším cílům, zde uváděným, jsou za tímto "výletem" schopny rozpoznat jen oči a duše planoucí naší vírou svatou. Nechť se jí i nám v našem bohulibém díle daří!
