Na začátku tohoto článku se musím představit jako pravidelný volič, který ve svém životě vynechal volby pouze jednou, a to druhé kolo voleb do Senátu.
Vždy jsem k nim přistupoval s co nejvyšší odpovědností, a tento pocit nekazil ani fakt, že můj hlas má nakonec stejnou váhu jako hlas někoho, kdo se o politiku ani moc nezajímá. Přiznám se, v dvaceti uplynulých letech jsem volil pravici i levici (obě strany jistě odpustí …:-). I přes zklamání z politické kultury jsem se rozhodl, že nevynechám ani následující volby. Atmosféra voleb na mně už silně doléhá, ještě se sice najdou v okolí místečka, která nejsou potřísněna předvolební agitací, ale co není dnes, muže být již zítra, jen co nejvíce tohoto obalu, když už v obsahu nic není! Ale dnešní politika není vyprázdněná jak se může na první pohled zdát, vyprázdnění jsou jenom lidé, kteří ji tvoří.
Vždyť všechno je si tak podobné, na zdi budovy nalepena touha po penězích a moci pod číslem x a na tramvaji stejná touha pod číslem y. Pravice či levice, houby na tom záleží, jeden je za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Jednou mě napadl takový zoufalý čin, který by pomohl naší politické stabilitě více, než můj jeden jediný hlas hozený do volební urny. S černou kuklou na hlavě, vyzbrojen bruskou s řezacím kotoučem v jedné ruce a prodlužovacím kabelem v ruce druhé bych se proplížil do Poslanecké sněmovny v nočních hodinách a odstranil to jedno křeslo z celkového počtu 200 míst. To aby už nemohlo dojít opětovně k povolebnímu patu jako po minulých volbách, když už má někdo tak krátkou paměť a zapomněl předložit návrh o celkovém snížení počtu poslaneckých křesel – co kdyby to bylo nakonec jeho "korýtko", o které by tímto přišel.
Kdo by se nechtěl zúčastnit této reality show, která má však jednu velkou nevýhodu, nemůžete tak lehce sdělit svému "provařenému" politikovi, že jeho hra právě končí. Pořád ještě nemám jasno v tom, komu dám svůj hlas, vždyť je to dnes tak těžké! Na stole obálka s kandidáty, kterou budu otvírat s velkou opatrností, mám totiž dle vyjádření mého zubaře vyvinutější dávivý reflex a čtení některých jmen by mohlo vyvolat nepříjemné reakce. Bližší seznámení s volebními programy jednotlivých stran stejně nemá cenu, je to jenom soupis většiny toho, co nakonec splněno nebude. To, co bude splněno, mi přivádí husí kůži! Podporou malého a středního podnikání není myšleno nic jiného, než zvýšení počtu finančních kontrol, což nakonec vede u mnohých jenom k úprku a zaregistrování se do finančního houští zvaného Praha. Slib rozličných jistot u mne probouzí velkou pozornost, já měl totiž na vědomí, že život je nejistý podnik, ve kterém máte pouze jednu jistotu- že zemřete! Důchodová reforma? Snad politici hrají na čas a doufají, že se českému vědeckému týmu podaří objevit pilulku proti stárnutí a důchodový systém tím bude okamžitě zachráněn. Příslib života věčného bude nahrazen jiným příslibem, a to trvalého pracovního procesu) -:. Boj proti korupci v programech dvou nejsilnějších stran vyvolává úsměv, kdo jiný měl lví podíl na tomto neduhu, než právě ony samotné? Ne, že by byly ostatní menší strany na tom lépe, kdo bysi nechtěl alespoň trošku mlasknout na hostině, když se rozděluje moc!
Boj proti korupci by m
ohl v Poslanecké sněmovně probíhat přímo před řečnickým pultem. Dokonce se už rýsuje v případě vítězství ČSSD i samotný rozhodčí tohoto zápasu, kterým by mohl být Joseph R. Wolfinger se zkušenostmi v samotné FBI. Musel by si však uvě
domit, že u nás platí jiná pravidla, než na které je zvyklý ze zámoří, o tom se nakonec přesvědčil i samotný detektiv Nick Carter. A ruku na srdce, Paroubek není taky žádný Ledvina!
Vítězem a pravdu bude mít ten, kdo v litém boji zvítězí, fauly, zákeřnosti či nadávky jsou povoleny, jsou k přece argumenty dnešní doby! ČSSD se nabízí nominovat do tohoto boje v případě volebního úspěchu svoji novou tvář a tím je pan Jiří Šlégr, hokejista ošlehaný mnoha zápoleními na světových kluzištích, pravice by měla nominovat nikoho jiného než samotného Ódeesákovic Mirka, nejodvážnějšího z nás připo..aných. Komu se zdá předem jasný výsledek, toho musím upozornit, že přetahovat volný dres přes hlavu, je něco jiného než rozvazování utažené kravaty kolem krku, a tak výsledek nakonec může skončit i překvapením. Mimo jiné Mirku, nevím jestli je tento národ bojácný nebo odvážný, má však několik skvělých vlastností a jednou z nich je ta, že má velkou trpělivost s politiky jako jsi Ty a tobě podobní.
A Ty, Jirko Šlégře, jestli náhodou zavadíš o tyto řádky, mám několik mých rad, víš Ty vůbec co to je politika? Vzpomínáš si ještě na dobu, kdy jsi byl malé dítě a hráli jste si na písečku, kde jste si navzájem bořili bábovičky? I tak může vypadat podoba současné politiky! (.. ach ty velkých hašteřivé děti!) A ještě jedno se musíš naučit, a to pochválit sám sebe, už to nebude jako dříve, kdy lidé jásali po vstřelené brance, jako politik si musíš uvědomit, že to za tebe nikdo neudělá a od voličů to nečekej!
Co se vlastně za těch dvacet let v politice změnilo? Upravená pravidla, ale hráči zůstávají stejní, změnou dresů se nic nedocílí, tímto ze Sparty Barcelonu neuděláš! O kolik jsou tito zástupci nás všech lepší než jejich předlistopadoví předchůdci? Když jsem si nedávno připomněl, že se pořád zadržuje penze určená pro vdovu po válečném hrdinovi Josefu Bryksovi, povzdychl jsem si, že se toho nakonec mnoho nezměnilo. Tento Člověk by mohl být pro všechny politiky vzorem, ne peníze, ale srdce se stalo střelkou na kompasu, kterým se tento hrdina řídil životem, a jako Karel Kryl zemřel na puknutí srdce. Jenom nevím, zdali současný život v naší zemi vede k puknutí, nebo je spíše k popukání. A ani by to zachování slušnosti mnoho nestálo, je to určitě méně, než vyplacená mzda za spánek poslanců nebo za opravu mizerných zákonů.
Spíše než spasitelskými vlastnostmi se dnešní politici projevují napůl teoriemi psychologů A
lfreda Adlera a Sigmunda Freuda. Adlerova teorie vypovídá o touze člověka po moci a uplatnění, kdy se dotyčný touží dostat z nižšího společenského postavení do postavení vyššího (a zároveň si tím řeší svoje komplexy), které mu kromě společenskému kreditu přináší i kredit finanční. Postupem času dochází i na Freuda, vyšší společenské postavení přináší další řadu výrazných změn v jeho životě, které většinou končí změnou na postu drahé polovičky. Po létech přichází nová atraktivnější partnerka a v této oblasti dochází také ke změně postavení (viz.foto). Tento úkaz lze na vlastní oči pozorovat zejména v letních měsících, v pronajatých apartmánech v přímořských letoviscích.
Politici, nedělejte si iluze že si o Vás dělám iluze, spíše budu věřit podomnímu prodejci vysavačů nebo prodejci ojetých automobilů než vám. Setrvačnost střídá odpovědnost, a tak případnou neúčastí ve volbách nemohu přijít o nepsané právo zanadávat si v dalších čtyřech letech "koho jsem to proboha zvolil!" Tak vám dám ještě jednu šanci … … …
Váš TRPĚLIVÝ A NAIVNÍ volič!
Na závěr bych chtěl ukázat hezké foto jednoho nejmenovaného politika, které by se hodilo do jeho občanského průkazu.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
