Z informací od přímých účastníků jednání jsem dospěl k těmto závěrům:
1) Právníci Lékařského odborového klubu a České lékařské komory delegáty přesvědčili, že nelze „právně závazně“ garantovat, aby vláda v pozdější době splnila obsah memoranda. To může do jisté míry zajistit jen (preventivní) hrozba zopakování akce „Děkujeme, odcházíme“ (DO), která by v případném příštím kole v roce 2013 již byla organizačně mnohem snažší. Větší garance je tedy nemožná.
2) Delegáti dospěli z různých informací k názoru, že ODS v čele se Šnajdrem a Šťastným a movitými podnikateli, kteří tuto stranu řídí, jsou aktivně připraveni k privatizaci nemocnic, což je zřejmě hlavním důvodem odporu ODS proti memorandu. Privatizace by v důsledku byla nevýhodná pro pacienty, ale zřejmě i pro lékaře.
3) Původní předpoklad, že potenciální ohrožení lidí po 1. březnu přiměje vládu k přijetí podmínek DO, byl naivně optimistický. Části vlády, zejména ODS, totiž na smrti lidí po 1. 3. vůbec nezáleží. Jediný, koho tak děsí představa, že by kvůli zvýšení našich mezd umírali lidé, jsou nakonec sami lékaři v DO. To je naše slabina. Děsí to jistě i část občanů, čtenáře Blesku však spíše ne, těm to nedošlo. I proto byla podpora DO mezi občany tak nízká. To současně dává sílu vládě, protože DO by ji po 1. 3. zřejmě politicky neohrozila.
Řada lékařů tak výsledek DO vnímá spíše jako úspěch v kontextu možností. Já jej zprvu vnímal jako jasnou prohru, s vědomím výše uvedených bodů bych ale zřejmě také hlasoval pro přijetí memoranda. Musíme nyní maximálně hlídat dodržení memoranda a jinak zopakovat DO.
Celkově hodnotím DO jako mimořádně cennou událost, otevřela mnohým oči a názorně ukázala, jak bídně to v ČR chodí.
