Proč roste cena vody aneb Co zástupci koncernů a jejich pomocníci občanům neříkají

Reklama


Jako každý rok, i letos zveřejní většina vodáren a prodejců vody vyšší ceny vodného a stočného pro rok 2013. Zdražovat nejvíce budou především zahraniční koncernoví provozovatelé. Důvody, proč k růstu cen dochází, nejsou některými lidmi v médiích často záměrně prezentovány. Běžně jsou v médiích uváděny pouze dva důvody, (DPH a potřeba zdrojů na investice), ale neméně zásadním důvodem růstu cen vody v ČR je vědomá a umělá instalace soukromého penězovodu mezi infrastrukturu a spotřebitele, díky které z odvětví odtékají původní disponibilní zdroje. Je to nemalá část peněz vybraných od spotřebitelů za vodné a stočné. Tento účelový a pro koncerny výnosný systém navíc brání vodárnám a městům v možnosti získat dotace z EU, což dále prohlubuje nedostatek peněz a zvyšuje další tlak na růst cen vodného a stočného.


V oboru vodárenství je jediný vlastní zdroj financování odvětví – vodné a stočné vybrané od spotřebitelů. Tak tomu bylo před privatizací státních vodáren, po privatizaci do rukou měst a obcí v letech 1993-1994 a platí to dodnes. Dnes ovšem, kvůli velmi podivným postupům, prodávají vodu spotřebitelům koncerny. Zdrojem financování infrastruktury je stále především vodné a stočné, ale podstatnou změnou je, že velkou část financí, přesněji zisky z vybraného vodného a stočného, končí místo v odvětví u těchto koncernů. Především zaměstnanci koncernů a politici pro ně pracující vědomě nezmiňují tento největší důvod růstu cen. Koncerny inkasují zisky od spotřebitelů z vodného a stočného, protože byly účelově nainstalovány do pozic prodejců vody, ale infrastrukturu z vlastních zdrojů nefinancují, nebo jen minimálně.


Smíšenky (městy ovládané):
V případě, kdy městská vodárna provozuje infrastrukturu, inkasuje přes vodné a stočné od spotřebitelů odpisy a zisk, což jsou dva nejdůležitější zdroje financování investic. Peníze vybrané od spotřebitelů tak končí ve vodárně a odvětví, díky vlastnické struktuře a jasným prioritám (města a obce vlastní více než 90 %) proto prioritně řeší obnovu infrastruktury. Příklady: VAK Pardubice, VAK Mladá Boleslav, VAK Přerov, VAK Trutnov, VAK Náchod, VAKHodonín.


Provozní modely:
V případě provozních modelů končí zisk kalkulovaný do ceny vodného a stočného spotřebitelům u koncernů, které infrastrukturu nevlastní a nemají tak povinnost do ní investovat. Mají své priority. Jejich majitelé přišli do ČR vydělávat a jejich hlavní prioritou je zisk a dividenda akcionářům. Peníze spotřebitelů tak končí mimo vodárenské odvětví a často mimo republiku. Příklady: PVK, ČEVAK, AQUALIA.


O tom, že provozní systémy koncernům vydělávají, není pochyb. Lze snadno doložit, že mnoho podniků z koncernů do podpisů provozních smluv hospodařilo dokonce se záporným hospodářským výsledkem. Dnes přes inkaso vodného a stočného vydělávají desítky, někdy i stovky miliónů korun ročně, zatímco městské vodárny vlastnící pouze majetek nemají díky nevýhodným smlouvám zdroje na investice.


Důvody, proč roste cena vody v ČR jsou kromě potřeb peněz na investice a zvyšování DPH tyto:


1) Nevýhodné privatizace, resp. nevyvážené smlouvy o provozování

Nájmy, které inkasují vodárny měst a obcí za pronájem infrastruktury od koncernů, nestačí na financování investic. Proto obce logicky přichází logicky s požadavkem na vyšší nájemné, ale to koncern okamžitě započítá spotřebitelům do ceny vodného a stočného, protože nájemné je součástí kalkulace ceny vody. Rozdíl v cenách vody u smíšenek a provozek se v časovém horizontu prakticky stále zvyšuje. Provozky mají oproti smíšenkám klidně cenu vody vyšší o 10-12 Kč/m3. Přitom soukromé koncerny slibovaly před realizací provozních systému růst ceny vody pouze o inflaci a tvrdily, že provozní úspory, které udělají, způsobí snížení cen vody.


2) Ztráta možnosti získat dotace

Zásadním důvodem růstu ceny vody, jsou jednoznačně potřeby realizovat investice a vytvářet zdroje na budoucí investice. Ovšem jediným nedotačním zdrojem financování infrastruktury je vodné a stočné, to znamená odpisy a zisky z prodeje vody. Pokud byly zisky zprivatizovány, potom se není co divit, že peníze na infrastrukturu scházejí. Navíc právě nevýhodná privatizace zisků vede Evropskou komisi k rozhodnutí neposkytovat do tohoto anti-systému dotační peníze a nedostatek peněz je ještě větší.

Přejít do diskuze k článku