Proč se establishment bojí Rona Paula

Prosinec 27, 2011


http://www.neoperspectives.com/images/jedipaul.jpg

 

Je fascinující vidět, jak se připravují dlouhé nože na texaského republikánského kongresmana Rona Paula, který se podle některých zdrojů stal jedním z předních kandidátů pro lednové předvolby v Iowě a možná i pro první primárky v New Hampshiru.


Připomeňme si, že jde o muže, který v Kongresu odsloužil střídavě dvanáct volebních období, počínaje rokem 1976. Jeho názory jsou velice konsistentní a protože se o kandidaturu na presidenta ucházel již několikrát, jsou i dobře známé. Šestasedmdesátiletý praktický lékař, který dokladuje, že během své kariéry pomohl na svět více než čtyřem tisícům novorozenců, je obhájce volného trhu, oponent potratů, nekompromisní obhájce Ústavy a lidských práv, oponent regulace ze strany vlády, berního úřadu IRS, Federální reservní banky a hlavně oponent silné federální vlády.


Zajímavé je proč je napadán jako „rasista“, „izolacionista“ a oponent Izraele.


Ta věc s rasismem je legrační. Především, pokud budeme upřímní, celá politická struktura USA je rasismem prosáklá. Podívejte se na veřejné školy v kterémkoliv městském konglomerátu a zjistíte, že většina studentů jsou barevní. Prověřte si školy v zemědělských oblastech středovýchodu, kde je většina studentů černá – a porovnejte si to se školami v čistě bělošských sousedstvích. Porovnejte si údaje o nezaměstnanosti bělochů a černochů. Prověřte si zbarvení pleti studentů na kterékoliv státní univerzitě  (bude silně světlá), prověřte si zbarvení pleti amerických soudců  nebo celé federální soudní stolice. Prověřte si rasové rozdělení ve věznicích a zvláště v celách odsouzenců k smrti, kde najdete výrazné procento odsouzenců s černou nebo hnědou pletí, čekajících na  okamžik, kdy je stát popraví. Být rasistou zřejmě není nic diskvalifikujícího pro státní a politické funkce. Ovšem nesmíte se vyjadřovat příliš rasisticky veřejně.


Je dobré schvalovat zákony a prosazovat silová řešení a "přísné" soudce, což způsobuje, že většina mladých Afroameričanů alespoň jednou za svůj život skončí ve vězení. Je dobré vyhlašovat válku proti drogám, která vytváří nové otroctví, kdy jsou černoši zavírání do vězení, privátně vlastněných a orientovaných na zisk. Je v pořádku omezovat školy pro minority. Jenom nesmíte říkat, že to děláte s určitým úmyslem.


Co se týče Rona Paula, jeho problém je, že dovolil svým podporovatelům ve svých zpravodajích a volebních materiálechi v minulých letech říkat veřejně věci, které ostatní kandidáti říkají, anebo si myslí jen v soukromí, či které jsou důsledkem jimi podporované legislativy, třebaže vždy bez úmyslu, aby to mělo rasistické následky (a pak je to jen… mrk, mrk, no stalo se). 


Některé z věcí, které Paul řekl, nebo u nichž připustil jejich zveřejnění ve svých matriálech, jako třeba zmínka v jednom z letáků, že rasové nepokoje v Los Angeles skončily, když přišel okamžik, kdy si lidé vyzvedávají své sociální podpory,  jsou provokací, a pokud se chce Paul skutečně o úřad presidenta ucházet, musí se od nich distancovat, stejně jako od lidí, kteří je jeho jménem vyhlašují. Stejně tak musí veřejně odmítnout rasisty a antisemity, kteří mu nabízejí svou podporu (jeho prohlášení, že s těmito názory nesouhlasí a nemá je rád, jsou slabé). Je nutné i poznamenat, že při všech těchto osočováních, že se spojuje s typy, vyhlašujících nadvládu bílých, je možno připomenout vyhlášení, Nelsona Lindnera, vedoucího černošské organizace NAACP, bojující za práva černochů, že Paula zná 20 let a že „to není rasista“.  Linder upozorňuje, že Paul nazval M. L. Kinga hrdinou a že vždy odsuzoval policejní útlak černých komunit a zákony, které již léta jak Demokraté, tak Republikáni podporují a podle kterých se mnozí dostávají na dlouhou dobu do vězení za malé přestupky, což neuslyšíte ani od Obamy ani od mnoha Paulových republikánských konkurentů, ucházejících se o nominaci.  


Pokud tedy opravdu hovoříme o rasistických vazbách, pak by měl být miláček medií, republikánský kandidát Mitt Romney  vyzýván, aby se vzdal své mormonské víry, protože mormonská bible konstatuje, že „potomci Kaina“ byli černí a to představuje rasistické prokletí od mormonského Boha. Stejně tak to platí o  Romneyho příznivci, též Mormonu Jonu Huntsmanovi. (I když mormonská církev přijímá „černé“ od r. 1978, většina jejich přívrženců a kněží odmítá mezirasové sňatky.) Stejně tak Rick Perry by měl přerušit své vztahy s bílým nadřazencem evangelistou Davidem Bartonem. Co se týče osočení od Newta Gingriche, že se Paul sdružuje s rasisty, připomíná to přísloví o břevnu ve vlastním oku a mrvě v oku kritizovaného.


Pak je tu ještě ta otázka zahraniční politiky.


Ron Paul je nazýván Antiameričanem, a to stejně jeho republikánskými rivaly, ba ještě více bojácnými Demokraty, kteří se diví a bojí, že by se mohl Paul ve volbách v roce 2012 postavit Obamovi. Základem pro toto nařčení je Paulův argument, že útoky v USA ze září 2001 byly předvídatelným výsledkem historie amerických imperiálních aktivit na Blízkém východě a jeho konstatování, že president Bush a vicepresident Cheney si po útocích libovali, že jim to dovolí jít do války v Afghánistánu a Iráku.


Skutečností je to, že i když to ve společnosti nemůžete říkat nahlas, tak Ron Paul má v této věci pravdu. Nemusíte přistupovat na konspirační teorie, že 9/11 byla vnitřní americká záležitost, abyste pochopili, že středovýchodní teror proti USA byl předvídatelný – chcete-li i odvetný krok – s ohledem na americký imperialismus, a to nejen na Středním Východě, a že, jak to správně nazval americký aktivista Ward Churchill „slepice se vrací na hřad“. A víme od člena Bushovy vlády, bývalého ministra financí Paula O’Neilla, že plánování invaze a okupace Iráku začalo ještě předtím, než byl Bush v lednu 2001 uveden do úřadu, zatímco práce na paragrafech zákona zvaného „PATRIOT ACT“ započala ještě předtím, než první letadlo narazilo do první věže.


Paul je označován za „izolacionistu“ (omšelý pejorativní termín z doby první světové války, který by dnes měl být píše komplimentem). Důvodem pro toto nařčení je to, že Paul volá po ukončení nekonečných amerických válek a podvodné a mimořádně nebezpečné „války“ s terorismem. Paul říká, že chce uzavřít více než 800  amerických vojenských základen, které má USA po celém světě. A to, co na tom jeho vysoce postavené kritiky rozčiluje, je to, že tato jeho perspektiva  oslovuje stále větší počet Američanů (včetně republikánských voličů), kteří se probouzejí do reality, že země, která spotřebuje více než polovinu každého dolaru z daní na armádu, na války, na zadlužení z těchto válek a na tajné špionážní operace  nemůže dlouhodobě prosperovat.


Co rovněž dělá z Rona Paula páriu v očích stávajícího establishmentu, je jeho postoj k Izraeli. Paul správně odsuzuje hrozné zkreslení americké zahraniční politiky, ke kterému dochází v důsledku neuvěřitelného vlivu proizraelských lobbyistických kruhů v USA, což způsobuje, že Americko-izraelský výbor pro veřejné vztahy (AIPAC) má ve své kapse většinu členů Kongresu. Jak to Paul uvedl ve svém interview v r. 2007: „První dodatek ústavy zaručuje všem občanům právo podávat petice americké vládě a to platí pro AIPAC stejně jako pro ostatní. Ovšem stavíme se proti určitým lobbyistickým skupinám, které mají větší a  nespravedlivý vliv než jiné. A protože hlavním cílem  AIPAC je lobbovat za štědrou podporu Izraele z peněz daňových poplatníků, jejich vliv by za mé vlády skončil.“


Pravda je taková – můžete jmenovat jakoukoliv jinou zemi, které totálně závisí na USA co do své armády a přesto může vyhrožovat, že použije americké zbraně  na zahájení celosvětové války (napadením Iránu) a nechávat přitom Washington žebrat, aby to nedělali?  Není jiná taková země. Kterákoliv jiná země, závislá na americké vojenské podpoře, musí chtě nechtě postupovat podle příkazů z USA. A když už jsme u toho, můžete jmenovat jinou lobby, pro kterou pracují špioni, včetně špiónů v Pentagonu, kteří se dostali do vězení za vyzrazování amerických vojenských tajemství, a která přesto je jedním z prvních míst, kam chodí presidentští kandidáti přednášet své projevy? Odpověď: Není žádná jiná taková lobby. 


Izrael může i zavraždit amerického občana, jak to udělal v r. 2010 v případě neozbrojeného devatenáctiletého humanitárního dobrovolníka Furmany Dogana na turecké lodi, mířící do Gazy, aniž jsme slyšeli z Washingtonu protestní pípnutí (Bílý dům se dokonce snažil ukrýt dokument turecké lékařské vyšetřovací komise, která oznámila, že jejich zkoumání prokázalo, že Dogan byl zabit kulkami, používanými izraelskou armádou a vypálenými do jeho hlavy z bezprostřední blízkosti). Izrael mohl předem vyhlásit, že plánuje vysazení svých vojáků na lodích druhé flotily, na kterých bylo mnoho neozbrojených amerických občanů, a místo toho, aby Washington varoval Izrael, aby těmto občanům nezpůsobil úhonu, varoval jen tyto Američany, že podstupují riziko. Naše vláda tak vlastně dala Izraeli předem požehnání, aby jejich výsadkové jednotky mohly proti americkým občanům použít násilí.


Co děsí Paulovy kritiky jak zprava, tak zleva, je to, že rostoucí počet Američanů souhlasí s jeho pohledem na Izrael, který vidí podporu izolované židovské theokracie, tlačící na pokračující ilegální okupaci a na pohlcení palestinských teritorií, a podporu oficiální politiky apartheidu ve vztahu k Arabům jako odporující skutečným americkým zájmům.


Samozřejmě se dá Ronu Paulovi vyčíst mnoho věcí, ale napadat ho z rasismu je neudržitelné. Je to osočení, které může být uplatněno vůči většině našich politických vůdců a Paula to s ohledem na počet osob s těmito názory, které zastávají vysoké funkce ve Washingtonu a ve vládě,  jen těžko diskvalifikuje. Co se týče jeho protiizraelského postoje a jeho izolacionistické zahraniční politiky, jsou to spíše pozitiva a mohlo by mu to přinést vítězné hlasy v čestném volební souboji, pokud bychom ovšem tady v Americe něco takového měli.


Jiná věc je oblast ekonomiky, kde s Paulem v lecčem nesouhlasím. Jeho libertariánská filozofie může být oprávněná, co se týče lidských individuálních práv a víry v přísné dodržování Ústavy. Nutně potřebujeme radikální opuštění neústavní politiky vlád Bushe i Obamy, které vytvářejí z presidenta virtuálního diktátora, ponechávají Kongresu roli debatní společnosti, pomíjejíci nejméně devět z deseti článků Listiny práv a přehlížející, že dochází k vytvoření policejního státu, kdy je možné, aby byl americký občan tajně odvlečen ze svého domova, uvězněn a držen neomezeně dlouho bez soudu na některé vojenské základně jen na základě nedoložených drbů a zveličených obvinění bez toho, aby měl právo setkat se se svými rodinnými příslušníky, či dokonce i advokáty.


Ale libertariánství není příliš velkorysé, když volá po ukončení federální regulace společností, jakkoliv velkých a mocných, nebo když vyhlašuje, že by federální vláda neměla nic dělat, pokud je planetární biosféra ohrožena klimatickými změnami, způsobenými bezohlednou honbou za ziskem a rozmachem  některých podnikatelských kruhů.


Není také příliš dobré, pokud Paul nesouhlasí se zákony typu Listina základních práv na základě toho, že privátní zaměstnavatelé a vlastníci privátních obchodů a restaurací mají (pokud budou chtít) právo diskriminovat na základě rasy, aniž by vláda mohla zasáhnout.


Libertarianismus je ve své podstatě ošklivou protisociální filosofií sobectví, dotaženého do extrému. Je to antiteze všeho, co bylo dobré v sociálním rozvoji lidstva – vytvoření filosofie péče a společnosti, kde trpící a potřební jsou oslovováni a je jim pomáháno. 


Je zajímavé, že Paul není za své libertariánské ekonomické teorie nebo své velmi pravicové teorie o shromažďování majetku pranýřován svými republikánskými kritiky, ani Demokraty, či tiskem. Ty jsou totiž potichu sdíleny většinou členů obou stran a samozřejmě jsou velice populární mezi podnikatelskou elitou, která ví, že může vždy od koupených politiků získat podporu všeho, co chce nebo potřebuje, a která je jen šťastná, že může šířit evangelium Ayn Randové nebo Miltona Friedmana, když se začne hovořit o regulaci nebo zdaňování jejich majetku. Nespoutaný kapitalismus je i článkem víry pro  podnikateli ovládaná média.


Když vše shrneme, omezuje se to na několik hlavních otázek a ve velmi nepravděpodobném případě, že by ve volbách v listopadu 2012 měl výběr skončit mezi Barackem Obamou a Ronem Paulem (i za možnosti, že se objeví schopná třetí strana s kandidátem jako Rocky Anderson e jeho Strana spravedlnosti), měl bych sice těžké rozhodnutí stisknout páku hlasovacího stroje pro Paula (pokud by skutečně neprokázal, že není nástrojem bělošských supremacistů), stále by to pro mne bylo snazší, než stisknout páku pro Obamu. 


Proč? Protože s presidentem Obamou budeme mít další války, další výdaje na zbrojení a při tempu, s jakým okrajuje naše občanská práva, by nám po dalších čtyřech letech už žádná nezbyla. Volili bychom tak někoho, o kom víme, že svými zuby cedí lži, kdo je placen největšími korporátními zloději všech dob, a toho, kdo ustanovil některé z těch opravdových (míněno asi banksterských – pozn. edit.) kriminálníků do většiny pozic, nebo alespoň do klíčových ekonomických  funkcí své vlády.


Pokud budeme za presidenta mít Rona Paula, mohli bychom se alespoň vypořádt se všemi těmi válkami, lidé ze zbytku světa by se konečně zbavili amerického vojenskéo vměšování a útoků amerických bezpilotních letadel.  Již dlouho trpící Ústava a Listina práv by opět něco znamenaly. Mohli bychom mít v Nejvyšším soudu opět jednoho nebo dva soudce, kteří by skutečně věřili, že Kongres musí  vyhlásit budoucí válku dříve, než začne, a že občané, kteří mají být uvězněni mají neomezené právo na rychlý soud před porotou. A volili bychom někoho, kdo se jeví jako slušný člověk, který říká to, co si myslí, a kdo nevypadá, že je loutkou banksterů – což je u politika vzácná věc.


Pokud by byl Ron Paul president, měli bychom plné ruce práce s obhajováním zákonů o Social Security a Medicare, uplatňováním ekonomické rovnosti, dále bychom bojovali o zlepšení klimatu a znečisťování ovzduší, bránili právo na potraty, a možná bychom bojovali i s obnovováním rasistických pravidel v některých částech naší země, ale přinejmenším bychom se nemuseli obávat špehování, bití, zatýkání a věznění na Guantanamu.


DAVE LINDORFF je zakládajícím členem  ThisCantBeHappening! (Tosenesmístávat!). nových alternativních  nezávislých internetových novin. Přispěl do publikace  Hopeless: Barack Obama and the Politics of Illusion (Beznadějné: Barack Obama a politika iluzí), kterou připravuje nakladatelství AK Press.


Převzato z CounterPunch


Překlad: onlooker

 

Foto: zdroj

 

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments