Proč si do ČT zvou redaktorku Zápalovou

Reklama


Všimněte si toho: vždycky, když se v socálních sítích nakupí názory proti upřílišněnému fandovství zpravodajců ČT pro pravici, majetkuchtivé katolíky a sudetského Němce Posselta do té míry, že hrozí nezbytnost, aby se rada ČT sešla a stížnosti řešila, objeví se na obrazovce divoženkovská tvář redaktorky Zápalové z Demokratických novin. A proč se tak děje? Z jednoduchého důvodu. Zvou si ji v těchto pro ČT kritických údobích, aby přinesli důkaz, že oni – ve srovnání s tou částí české veřejnosti reprezentované právě redaktorkou Zápalovou – vlastně ani moc pravičáčtí nebo protiruští nejsou. Ale nejen to. Že navíc dokonce fungují jako nárazník, zachycující a zmírňující ony názory veřejnosti redaktorkou Zápalovou reprodukované. Rozhovor mezi redaktorem ČT Remejkou a pozvanou zástupkyni tisku Zápalovou se pak odvíjí zhruba takto: 


ČT: Co říkáte, paní redaktorko, na poslední vývoj na Ukrajině?

Z: Co bych. Konečně, že těm Ukrajincům v rusáckých rubaškách nakopali do zadků. Byl nejvyšší čas s jejich střílením skoncovat. 


ČT: Objevují s ale názory, byť možná pokřivené, že násilí se dopouštěly obě strany, tedy nejen policie, ale i povstalci.

Z: To je pěkně ujetá ptákovina, to vám řeknu. Policie je na násilí vybavená, ne? Mají pušky, pistole, stříkačky a já nevím jaké srágoviny ještě.


ČT: Jistě, ale jdou pověsti, že povstalci si pomáhali molotovovými koktejly, kterými policisty zapalovali, že na ně házeli dlažební kostky, tloukli je železnými tyčemi po hlavách – a že policisté na to, aspoň v těch prvních dnech, vůbec nereagovali. Prostě se nechali tlouct, aby zabránili tomu, co pak stejně přišlo – státnímu převratu. 

Z: No tak vidíte, jak byli blbí. Řeknu vám, že tlouct do tupých palic je možná záslužnější, než zdobit velikonoční vajíčka pro chudinu. A ještě jedno vám řeknu. Jestli je pravda, co říkáte, potom bych na nejbližší strom pověsila ty chlapy, co se při tom kamenování policajtů nechali filmovat a jednou z těch dlažebních kostek v rukách nerozflákli lebku toho zparchantělého kameramana, co je zabíral. 


ČT. No já nevím, zase z hlediska lidskosti či humanity…

Z: Víte co, pane redaktore, tyhle ujetiny bych – být vámi – uložila do hrobu tatička Masaryka a netahala to už ven. Dobu s těmahle hovadinama máme už naštěstí za sebou. 


ČT: No dobrá. Víte, ale jdou pověsti, že Ukrajina teď může klidně i zhnědnout. Že tam vyvolávají duch Bandery, který za války spolupracoval s nacistickými hrdlořezy. Třeba v Babím Jaru…

Z: No a co, kromě toho, že byste si s těmi hrdlořezy měl vypláchnou ústa ústní vodou. Bojoval proti bolševikům, ne? Možná že kdyby se to tam dalo víc dohromady, mohl být s celým komunismem konec už tehdy. A nemuseli jsme na to čekat 40 let jak prvorodička na první záškub. 


CT: Jistě máte rámcově pravdu, ale jde mi o ty výstřelky, narušující výsledný obraz. Že tam u Kyjeva do rokle Babí Jar během dvou dnů nacisti s vydatnou pomocí Banderových ukrajinských milicí zabili a do rokle naházeli 34 000 židů, to je fakt, ne?

Z: Vy jste tam byl? Viděl jste to? Já ne! A že se podhrdlí s křenem dá jíst, jsem taky nepoznala z četby, ale až jsem si to sama strčila na talíř. 


ČT: Díky, ale držme se tématu. Ukrajině, jak víte, hrozí nejen fašismus, ale i chaos. Stejný jako ten, co dnes ovládá Irák, Afganistán, Syrii, Libyi, prostě všechny země, v nichž se Západ silněji angažoval. A na levici se ozývají hlasy, že v téhle shodě nejde o náhodu. Že ten chaos je cíl. Rozvrátit zemi a z toho rozvratu hospodářsky těžit. 

Z: Když to Západu, do kterého se naštěstí už dnes taky můžeme počítat, hospodársky pomůže, nemám s tím rozvracením nejmenší problém. 


ČT: Jo a ještě něco. Ozývá se i názor, že Západ se tak moc na Ukrajině angažoval proto, aby oslabil Rusko. A že oslabení Ruska je vůbec to nepodstatnější, oč Západu v celých těch současných půtkách jde.

Z: No a co má být. Žít znamená mít kámoše i nekámoše, ne? Mít jenom kámoše může mít tak leda filcka, a ne člověk. 


ČT: Jistě. Jen jestli by se nemělo jít na věc diplomatičtěji. Víte, nepovažoval jsem za zvlášť šťastné, když naše rodačka a někdejší ministryně zahraničí USA Albrightová to řekla až příliš otevřeně.

Z: A co jako? 


ČT: No, že Rusko má až moc přírodních zdrojů a že to tak není spravedlivé. Víte, on si to v tu chvíli mohl každý okamžitě vyložit tak, že USA jde o změnu. Totiž aby se místo Ruska dostaly k těm ruským zdrojům ony samy. Nebylo to asi zrovna nejtaktičtější. 

Z: Víte, co mě aspoň trochu hřeje dnes u srdíčka, pane redaktore? Že se na to, jestli je něco diplomatické nebo taktické, bere dnes ohled v pořád méně zemích a též u pořád méně lidí. Měl byste si na to dát pozor, pane redaktore – abyste do té menšiny také jednou nespadl – ona to možná nebude žádná veselá jízda…

Brzy po uvedeném rozhovoru se sešel ředitel Rady ČT Suhle se svým náměstkem Ústrkem, aby se zabývali požadavkem stále rostoucího počtu lidí, aby se zpravodajské vysílání ČT více objektivizovalo a nebylo tolik ve vleku pravicových idejí, ke kterémužto jednání by Rada ČT měla v nejbližším čase zasednout. Jak se pánové Suhle a Ústrk ovšem shodli, není k takovému jednání – zvlášť po nedávném rozhovoru redaktora ČT Remejka s redaktorkou Zápalovou, prokazujícím spíš stmelující než rozdělující povahu politiky zpravodajské redakce ČT – v současné době absolutně žádný důvod.

Přejít do diskuze k článku