Za vším, co se děje v tom našem lidském světě, stojí v podstatě pět druhů profesionálních hybatelů dobra i zla. Jinými slovy – právě těch pět druhů lidí, kteří nesou za to všechno (dobro i zlo) odpovědnost největší. Jsou to: Ideologičtí iniciátoři, praktičtí organizátoři, mediální agitátorové a vlivoví agenti … a násilní donucovači. Kdyby šlo jen o dobro, pohodu a prospěch pro všechny, zajisté by nebyl důvod jim v čemkoliv dobrém bránit a prospěšnější by bylo naopak s nimi spolupracovat. Jde-li však o zlo, které tu nechceme, má vůbec smysl, se takovým degenerátům jen bránit tím, že je pouze chytíme a někam zavřeme? Pravděpodobně nikoliv. Co tedy s tím? Teoreticky snad jen toto: Teprve tehdy, když bude kdokoliv z nich sám postaven na chvíli do role mučeného, čili – dostane on osobně ochutnat vlastní medicínu – teprve pak se řetěz mocenského násilí přetrhne.
Každá soudobá světová státní moc, posílající své útočné a okupační "donucovače" do cizích zemí páchat vojenské zlo, dnes dobře ví, že její vojáci v případě zajetí velmi často umřou smrtí velmi bolestivou, velmi krvavou a velmi pomalou. Protože někdejší válečné konvence už dávno nikde neplatí, organizátorům vojáků začíná být jasné, že časem bude jejich voják komoditou nedostatkovou. A tak agresoři, mající zatím vývoj techniky celkem na výši, plánují a zkoušejí ty druhé zabíjet válečnými dálkově řízenými stroji, poslanými proti "nepřátelským" živým lidem.
Je jen logické, že když sami napadení ještě takovou techniku nemají, jsou okolnostmi nuceni udělat sami ze sebe samoničící stroje, aby síly proti okupantům byly alespoň zčásti vyrovnány. A důsledek? Jejich jedinou obrannou zbraní jsou proto jen dělohy vlastních žen, které musí porodit dostatek mučedníků ze zoufalství nad utrpením svých nejbližších rodin, cizáky okupovaných a zabíjených. Ačkoliv je to boj zdánlivě velmi nerovný, má přesto naprostou pravdu autor nedávno zveřejněného vynikajícího článku o mučení kpt. Mátoháček i pozoruhodný diskutér Jarda, že vyhrát takový boj se ani tomu zdánlivě technicky silnějšímu okupantovi podařit nemůže. A navíc, velice stoupá globalizační pravděpodobnost, že jednoho dne přijde osobně smrt za okupantem až do jeho domu ve chvíli, kdy to okupant čekat vůbec nebude.
Někdo mi možná namítne, že jsem zapomněl na toho pátého ve výčtu druhů. Ne, jen jsem si ho nechal nakonec. Ten pátý je totiž ten, kdo na to všechno tiskne peníze. A nejen, že je tiskne, ale on je i následně na úrok půjčuje organizátorům zla, aby těmi penězi všechno to zlo zaplatili agitátorům a donucovačům. Výsledná teoretická matematika je tedy prostá: Postavme prvního a pátého z nich – iniciátora a finančníka – na zkoušku na chvíli do role mučených – a řetěz násilí útočníků a následně vynucovaného partyzánského teroru obránců – VŮBEC NEVZNIKNE.
Takže to máme zrekapitulované. Škůdci Země jsou ten první, druhý a třetí, kteří za peníze pátého posílají čtvrtého do války. Nepřipomíná to někomu tady na OM nějaký povědomý, již dříve definovaný a jen zdánlivě jiný ideologický princip?
Závěrem už jen malou poznámku pro speciální znalce prostředí diskusí OM:
Ostatně … ray by mohl zkusit přemluvit toho svého katolického pánaboha, který je prý všemohoucí, aby tu na naší Zemi už konečně zařídil klid, nenásilí a spravedlnost – a definitivně tu zjednal pořádek. Udělali by jistě oba (ray i On) velezáslužný a dobrý skutek, protože by to nedělali pro sebe. Zatím mám jen pocit, že i ten katolický pánbůh je nenapravitelný pravičák bez lidského a sociálního cítění, protože nebrání, aby jeho sluhové stále jen hamounili náš veřejný majetek, nehledě na to, že jinak nám už po staletí jen pokrytecky lžou a lžou – a on k tomu klidně sobecky mlčí, i když by asi nemusel. Ovšem ale, jen kdyby chtěl …
