Listopad 05, 2010
Centrální banka USA napumpuje dalších 600 miliard dolarů do americké ekonomiky a bude udržovat historicky nízké úrokové míry. Krátkodobým dopadem tohoto opatření FEDu, jež je označováno jako kvantitativní uvolňování, byl vzestup cen akcií po celém světě. Mnoho států však obvinilo Spojené Státy z měnové války prostřednictvím znehodnocování dolaru. Hovoříme s bývalým ekonomem z Wall Streetu a profesorem na University of Missouri, Michaelem Hudsonem. „Cílem vedení války je převzít kontrolu nad půdou, surovinami a dalšími aktivy jiných zemí, a poté se toho všeho zmocnit," říká Hudson. „V minulosti se to provádělo vojenskou invazí, dnes je to možné dokázat finančně, jednoduše vytvářením nových půjček, což je to, co právě teď dělají Federální rezervy.“
JUAN GONZALEZ: Prezident Obama dnes odlétá na desetidenní návštvu Asie, s plánovanou zastávkou v Indii, Indonésii, Jižní Koreje a Japonsku. V Jižní Koreji se Obama zúčastní zasedání G20, kde se očekává, že jedním z hlavních témat jednání bude měnová politika USA.
FED ve středu oznámil, že napumpuje dalších 600 miliard dolarů do americké ekonomiky a ponechá úrokové sazby na historický nízké úrovni. Krátkodobý dopad těchto opatření FEDu, jež jsou označovány jako kvantitativní uvolňování, způsobil vzestup cen akcií na celém světě, mnoho států však obvinilo Spojené Státy z toho, že devalvace dolaru je vyhlášením měnové války. Nově zvolená brazilská presidentka Dilma Rousseff uvedla: „Naposledy, když došlo k souboji pomocí série devalvací, skončilo to 2. světovou válkou.“
Čína obvinila USA z nekontrolovaného tisku peněz. FED devalvací dolaru zlevňuje ceny amerických vývozů a zdražuje dovozní ceny. Navíc, nízké úrokové sazby podporují americké korporace v masivních investicích v zámoří a nákupu zahraničních nemovitosti, přírodních zdrojů a akcií za nízké ceny.
AMY GOODMANOVÁ: Náš další host, Michael Hudson, říká, že finance se staly novou formou vedení války. Michael Hudson je uznávaný vědec, profesor na University of Missouri v Kansas City. Tento bývalý ekonom na Wall Streetu je autorem mnoha knih, včetně knihy Super Imperialism: The Economic Strategy of American Empire. (Superimperialismus: Hospodářská strategie americké říše). Michaele Hudsone, Vítejte na Demokray Now!
MICHAEL HUDSON: Děkuji.
AMY GOODMANOVÁ: Proč vedení války?
MICHAEL HUDSON: No, cílem vedení války je převzít kontrolu nad půdou, surovinami a dalšími aktivy jiných zemí, a poté se toho všeho zmocnit. V minulosti se to provádělo vojenským způsobem, invazí. Ale dnes to lze dokázat finančně, jednoduše vytvářením půjček, jak to provedl FED. Vytvořil 600 miliard dolarů. Nešly do ekonomiky. Šéfovi FEDu říkají „Helicopter Ben“, protože mluví o házení peněz do ekonomiky. Když však tyto helikoptéry uvidíte, pravděpodobně nebudou vašimi přáteli. Nechoďte ven, abyste na ně čekali, že vám shodí peníze, protože peníze budou elektronicky převedeny bankám. A Fed řekl, že chce dát bankám tolik peněz, aby ty penize rozpůjčovaly a tak se opět mohlo sázet na obchody s nemovitostmi, a tím banky vytáhnout z červených čísel v nemovitostech, to je to, o co jde. Cílem, podle FEDu, je navýšit ceny nemovitostí, aby se zvýšila hodnota aktiv. To se však neděje. Banky dnes ve skutečnosti půjčují méně než v roce 2007. Peníze jdou tedy do zahraničí. A do zahraničí nejdou ani tak k nakoupení zahraničních společností, jako do měnových spekulací.
FED a Kongres asi před dvěma týdny prohlásili: „Chceme, aby Čína zvýšila svoji měnu o 20 procent.“ To by vytvořilo mnohomiliardovou dolarovou bonanzu pro banky na Wall Steetu, a umožnilo by jim to, aby si na cestu z dluhů vydělaly v podstatě vyrabováním centrální banky Číny, brazilské centrální banky, turecké centrální banky a dalších centrálních bank, protože nyní si budete moci půjčit peníze v Americe na jedno procento. Takže vy složíte, řekněme svoji vlastní miliardu dolarů – vezmete milion dolarů svých vlastních peněz, z banky si půjčíte 99 milionů – to nám dává 100 milionů dolarů. Koupíte si čínskou měnu, renminbi za 100 milionů. Potom řeknete: „Navyšte hodnotu vaší měny o 20 procent,“ což je to, o co je Fed požádal. To znamená, že vašich sto milionů dolarů se nyní přeměnillo na dvacetimilionový zisk, protože vašich 100 milionů dolarů má nyní hodnotu 120 milionů dolarů. Vytvořili jste 20 % zisk. A na Wall Streetu se obchoduje s miliardami, nikoliv miliony. A to umožní bankám vydělávat v zásadě jen nákupem cizí měny. To samé dělají v Austrálii. Je to měnové kasino.
JUAN GONZALEZ: Dobře, a teď ten okamžitý dopad, protože je zřejmé, že toto rozhodnutí bylo uděláno na zasedání FEDu den po volbách, když viděli politické rozložení sil. Nevypadalo to, že by Kongres měl přijít s nějakým stimulačním balíčkem, museli tedy přijít s nějakým stimulem pro Wall Street, hned den po volbách. Ale dopad na Američany je ten, že při zachování těchto historicky nejnižších úrokových sazeb – víte, jak už jsme o tom mluvili před vysíláním – že když máte trochu peněz naspořeno na vašem bankovním kontě, nedostáváte prakticky žádný úrok. Takže jste, v podstatě přinuceni, abyste skončili na kapitálových trzích, abyste dostali alespoň nějakou návratnost z vašich peněz – tedy pokud jste těmi, kteří ještě mají úspory. Totéž je s penzijními fondy. Co se stalo Američanům v důsledku tohoto druhu politiky?
MICHAEL HUDSON: No, pokud mají peníze v penzijních fondech nebo v běžných vkladech, mohou dostat pouze asi jedno procento, pokud je chtějí zachovat v bezpečí. Jinak musí na sebe vzít riziko na burze. Klíčem však není prosté snížení úrokových sazeb. Úmyslem je zaplavit ekonomiku úvěrem, aby banky poskytovaly další úvěry. A jestliže bude tento plán FEDu fungovat, ceny domů se vrátí zpátky do takové výšky, že většina spotřebitelů bude muset zaplatit 40 procent svých přijmů na bydlení. Budou muset platit daleko více peněz za úvěry z kreditních karet. Účelem je pomoci bankám vydělat peníze, na úkor ekonomiky. Vůbec nemají v úmyslu pomoci národnímu hospodářství. To je opravdu důležitá věc. Když říkají ekonomika, tak tím rozumí – pro Fed to znamená její oblast: banky. A produktem bank je dluh. A to je to, co se snaží vytvořit.
AMY GOODMANOVÁ: Je to inflační?
MICHAEL HUDSON: Zvýší to ceny aktiv. Nezvýší to spotřebitelské ceny. Co se týče spotřebitelských cen, je to vlastně deflační, protože pokud jste americkéým spotřebitelem a utratíte 40 procent příjmů na bydlení, 15 procent na obsluhu svého dluhu u banky, 11 procent z vaší mzdy jde na sociální a zdravotní pojištění, a dalších 10 až 15 % je skutečná daň z příjmu. Znamená to, že průměrný Američan má něco mezi třetinou až čtvrtinou svého platu na opravdový nákup zboží a služeb (v ČR je to ještě horší – pozn. edit.). Takže musí utratit tak mnoho na financování dluhů, pojištění a nemovitosti, že nemá žádné další peníze na nákup zboží a služeb, to je právě ten důvod, proč se na hlavních ulicích měst zavírá tolik obchodů. Je to deflační pro ekonomiku, ale inflační pro ty, kteří jsou bohatí, inflační pro banky. Je to ve skutečnosti tak, že banky žijí na úkor ekonomiky.
JUAN GONZALEZ: Ale skutečnost je nyní taková, že se svět za posledních třicet nebo čtyřicet let dramaticky změnil, a na světové scéně máme teď skupinu nových mocností, jež jsou nezávislé, a to dokonce i ve financování, tedy země jako je Čína, Brazílie a další země třetího světa, které jsou v podstatě v těchto problémech zahrnuty. Jaké jsou důsledky jejich reakce?
MICHAEL HUDSON: Svět je rozdělen na dva měnové tábory. A v posledních několika měsících, Čína odešla do Turecka, Malajsie, Thajska a řekla: „Chceme se úplně vyhnout používáni dolaru.“ Zacházejí s ním jako s měnou páriů. Říkají „Dobrá, udělejme výměnu. Dáme vám naše čínské renminbi, vy nam date svoji měnu, například baht, a náš obchod budeme provádět v naší vlastní měně. Odřízneme dolar, aby ho lidé už nadále nepoužívali.“ To je důvod, proč se dolar propadá na světových devizových trzích. Celý svět, který Amerika stvořila po 2. světové válce pomocí otevírání trhů, se uzavírá. A opravdu končí, protože Spojené státy se snaží spasit realitní trh od všech těch brakových hypoték, nekalých půjček, finančních podvodů, namísto toho, aby dluh odepsaly a poslaly tyhle chlápky do vězení, jak to navrhovali někteří ekonomové.
AMY GOODMANOVÁ: Ráda bych vám přehrála komentář ekonoma Josepha Stiglitze, nositele Nobelovy ceny za ekonomiku. Nedávno jsme s ním dělali rozhovor. Hovořil o Federálních rezervách a jejich pokusu napumpovat hotovost do ekonomiky USA.
JOSEPH STIGLITZ: Takže peníze nejdou do americké ekonomiky. Půjčování je skutečně pod tím, co bylo v roce 2007. V globální ekonomice se hledá nejlepší místo, kam by peníze měly jít. A kde je to místo k nalezení? Na rozvíjejících se trzích. Ironií pak je, že peníze, které měly povzbudit americkou ekonomiku, jsou příčinou zmatků po celém světě. Jinde ve světě říkají, že to, co se USA snaží udělat, je jen novodobou verzí hry "Ožebrač svého souseda", že je to politika, která byla součástí velké hospodářské krize 30. let – posílit sám sebe poškozením ostatních. Nelze provést starou verzi protekcionismu zvýšením cel, ale co můžete udělat, je snížit směnný kurs, a to je to, o co se snaží nízkými úrokovými sazbami, oslabit dolar. Záplavou likvidity v zahraničí se snaží tlačit na kurzy v zahraničí. A říkají: „Právě toto nesmíme dopustit.“
AMY GOODMANOVÁ: To byl ekonom Joe Stiglitz. Vaše reakce, profesore Hudsone?
MICHAEL HUDSON: Myslím, že to bylo nejlepší interview profesora Stiglitze ve vašem pořadu. Minulou sobotu jsem byl v Německu na ekonomickém zasedání, a tam jsme diskutovali právě o tomto rozhovoru. A oni poukazovali právě na to, že v Německu a v celé Evropě je financování veřejného zadlužení centrální bankou ilegální. Celá Evropa nyní nastoluje úsporný režim, přesně tak, jak mají předepsáno ve svých ustanoveních. Říkají, „Tak počkat. Pokud jsme připustili schodek, musíme zvýšit úrokové sazby a přikročit k úsporám. A ve Spojených státech dělají pravý opak. Snižují úrokové sazby, aby nás vykoupili.“
A rozhovor s profesorem Stiglitzem je celkem korektní. Amerika toto všechno dělá. FED tímto jenom kryje obrovský podvod, o kterém je řeč. Stiglitz má pravdu. Tito lidé by měli být ve vězení, neměli by být zachraňováni. Udržují se půjčky, které byly způsobeny podřadnými hypotékami a podvodnými úvěrovými postupy, udržují se v chodu, zatímco práce mizí z amerického trhu a tím je znemožněno, aby si Amerika mohla vydělat na splácení dluhů. A v Evropě pak říkají: „Jak jenom může někdy Amerika splatit tyto stále se zvyšující dolarové dluhy?“ Nelze to splatit, a proto euro půjde proti Americe. A proto také říkají: „Chceme teď hovořit se zeměmi BRIC, Čínou, třetím světem, přesunout se do měnového prostoru s nimi a odříznout se od dolaru, aby nemohli provádět tento druh finanční války, do nějž se zapojili.“
JUAN GONZALEZ: Takže, v rámci toho, jak mohou státy reagovat, jedna z věcí, kterou samozřejmě mnoho asijských zemí uplatnilo během finanční krize na konci devadesátých let, byla měnová kontrola – v podstatě se snažily zabránit zahraničnímu kapitálu odejít nebo naopak vstoupit do země. Dovedete si představit, že něco takového tyto země začnou dělat?
MICHAEL HUDSON: Ano, existuje však pouze jedna země, která to provedla, a tou byla Malajsie za vlády premiéra Mahathira Mohamada. Zakázal prodávat domácí měnu zahraničním spekulantům, takže George Soros a ostatní prodejci měny na krátko, doufající, že centrální banka použije všechny svoje peníze k obhajobě své měny a tím se vyčerpá, nemohli pokrýt své pozice a byli odsunuti na vedlejší kolej. Ale do ostatních zemí, jako například do Koreje, kde se tento týden koná setkání G20, přišel MMF a řekl: „Dlužíte peníze, které nemůžete zaplatit. George Soros vás oloupil. Musíte Američanům prodat vaše elektrárny. Budete muset prodat Američanům váš automobilový průmysl.“ A to bylo uchvácení, v minulosti, v předcházejících stoletích, by tam musela být zahájena vojenská invaze, aby se toho zmocnili. A teď se to dělá pomocí financializace. A povstává tam z toho mnoho hněvu.
AMY GOODMANOVÁ: Vy jste radil Kucinichovi, když se ucházel o presidentske místo.
MICHAEL HUDSON: Ano.
AMY GOODMANOVÁ: Co, všeobecně, může prezident Obama udělat, a co si myslíte, že udělal špatně, když lidé říkají, že to byla ekonomika, která ho sejmula ve volbách?
MICHAEL HUDSON: On vždycky hájil zájmy Wall Streetu. Kšeft je o tom – jeho protektorem v Senátu byl Joe Lieberman a část vedení Demokratů. A během poslední prezidentské kampaně vyhrál, protože řekl, že je pro změnu. A Dennis Kucinich soustavně říkal: „Toto je změna práva, kterou jsem doporučil.“ Říkal přesně to, co by udělal. Obama nikdy neřekl, co by udělal. A je naprosto jasné, že věděl, že veřejnost chce změnu. Pokud chcete být zvolen, říkejte, že jste pro změnu.
Pak se to však celé otočilo do podoby třetího období presidentství Bushe a Cheneyho. Obama znovu jmenoval nejhorší Bushovy lidi, jako například Tima Geithnera do pozice ministra financí. Držel si nejvíce pravicové Clintonovy lidi jako ekonomické poradce. On je v podstatě pod palcem Wall Streetu. A to vůbec není žádná změna. A to je důvod k tomu, že bylo tolik lidí zklamáno. Věřili mu, že se bude zasazovat o změnu, a on je dobrý řečník, ale nikdy neměl v úmyslu žádnou změnu provést, jak nyní vidíme.
A dodnes ještě neřekl, co Amerika potřebuje, kromě dalších dluhů, dalších podpůrných balíčků pro banky. Lidi byli velmi naštvaní, protože pomohl v nouzi bankám. A teď budou Republikáni říkat, že jim nedal dost. Jsou rozhněvaní, protože nedal dost Wall Streetu a nesnížil dostatečně daně bohatým. To není ten důvod, proč jsou lidé rozhněvaní. Jsou rozhněvaní, protože dal peníze bohatým, udělal přesný opak. Takže lze říci, že pan Obama a pan Kucinich jsou přesně na opačných koncích politického spektra.
AMY GOODMANOVÁ: A co by měl udělat právě teď?
MICHAEL HUDSON: Co by měl udělat, v podstatě snížit dluhy na platební schopnost. Slíbil, že zařídí nové projednávání hypoték na dnešní aktuální hodnotu bytů. To by znamenalo přibližně 30 procent odepsat, aby to bylo znovu cenově dostupné. Ale neudělal to. Ve vládě zabránil generálnímu státnímu zástupci stíhat finanční podvody a přinutit banky, aby převedly hypotéky na částky, kterou si američtí spotřebitelé mohou dovolit. A pan Obama to zablokoval. A tak, všech dalších padesát—
JUAN GONZALEZ: A také jaká je skutečná hodnota mnoho těchto nemovitostí?
MICHAEL HUDSON: Tržní – buď tržní cena, nebo cena pronájmu. Tedy v podstatě, aby lidé platili za vlastní dům, tržní cenu, jakou by platili v pronájmu. Toto je v podstatě definice rovnováhy v ekonomii. Ale v současné době platí daleko více na své hypotéce, než kdyby si pronajali byt, a to si nemohou dovolit. Lidé jsou bez práce. A výsledkem je, že uvízli v dluzích. A to je důvod, proč jsem řekl, že je to deflační, nikoliv inflační. Co by mělo být inflační, jsou americké platy, mzdy, americká životní úroveň, hmotné investice. Místo toho se nafukuje dluh a finanční sektor na úkor výroby a spotřeby.
JUAN GONZALEZ: A co očekáváte, že se stane na zasedání G20, které nyní přichází?
MICHAEL HUDSON: Stejnou věc, která se stala před dvěma týdny – absolutně nic. Všichni se shodnou na tom, že ta polévka byla přiliš chutná, že jídlo bylo vynikající a že bude následovat další diskuze. Ale Amerika nezíská nic z toho, co bude po nich chtít, protože oni řeknou: „Podívejte se, my vám neumožníme vytvořit si půjčky na počítačových klávesnicích a skoupit naše nemovitosti a náš průmysl a vyčistit naše bankovní rezervy, jak se vám to už podařilo v Asii v krizi v roce 1977.“ To už se nikdy opakovat nebude a svět se začne rozdělovat na dvě měnová pásma. Pásmo BRIC a pásmo dolarové.
AMY GOODMAN: A tady to ukončíme, Michael Hudson, předseda Institutu pro studium dlouhodobých hospodářských trendů na University of Missouri v Kansas City, autor knihy Superimperialismus: Hospodářská strategie americké říše.
Převzato z Information Clearing House
Překlad: Clair
