Poslední volební víkend ukázal jasně jednu věc. Slavit zde nemůže nikdo. A to dokonce ani lid, neboli podle našich médií jednou třicetikorunový nezodpovědný buřtový póvl, jindy důsledný reformní volič, který koriguje zlovůli (stále jde o tutéž osobu, někdy v rozptylu několika měsíců), a obecně podle ústavy jediný zdroj veškeré státní moci.
Leckdo by mohl namítnout, že alespoň jednou za čas ten lid měl možnost říci něco více do správy této země. Je to pravda, ale jen částečně. Lid měl sice jistou možnost, ale ta byla předem mocnými v některých případech upravena tak, aby lidé, kteří nesledují každý den politické události (a těch je většina) finální verdikt upravili k jejich naprosté spokojenosti. Zde krystalickým příkladem je Praha, kde její rozdělení podle vůle modrých mocipánů, pouze decentně kritizované sdělovacími prostředky, způsobilo téměř jednoznačný povolební výsledek. A čestná a poctivá TOP09, i před parlamentními volbami brojící proti tunelům a falešným kartám, najednou rozloží ručičky a obejme tu "zlodějskou modrou straku".
Kde je ta nevýhra z klausoidního slovníku?
Ta je u asi celkem jasného vítěze již druhých a třetích voleb v řadě, neboli u ČSSD. Sociální demokraté, zblblí novináři, kteří jim nikdy nic dobrého nepřáli, získali dojem, že opozice má držet hubu a krok, a díky tomu jí někdo bude volit. Dokonce před volbami vyplodili několik smířlivých výzev zdánlivě určených veřejnosti, ale přitom šlo o ručku vytaženou k mocným, které logicky z pozice drtivé parlamentní většiny byly ignorovány a mediálně byly brány pouze jako komické vsuvky. Mimochodem, jeden z autorů těchto líbivých větiček, jakožto kandidát, samozřejmě pohořel. Možná to bylo i dáno naprostou vyblitostí kampaně – grilovačky bez obsahu a štáb, který si povídá s kámoši vedle stánku, neoslovuje voliče (opakovaně a dlouhodobě), a jeho řešení jsou kulinární a ne politická. Takový pán ani s bonusem exministerské celebrity nezaboduje. A to by při pokusu o kontaktnější kampaň mohl mít i slušnou šanci pro první kolo, ačkoliv startoval v pravicovém obvodu. Bohužel, holubi do úst sami nelétají.
Nekonfliktní kampaň se projevila i tak, že některé stranické buňky vůbec žádnou kampaň nevedly. Vystačily si s inzerátem zdarma v obecním tisku, kde prohlásily, že stejně dostanou málo hlasů, tak snad to bude dobrý a jednu sesli v radě stejně obdrží. Ba v rámci své propagace neměly ani nějakých 200 – 300 korun na jeden rok provozu internetových stránek. A asi se ani neobtěžovaly otázat u centrály, jestli takovýto obnos nebude k disposici. A řeč zde není o nějaké vísce s desítkami voličů, ale o několikatisícovém městečku, které socany nevolí, protože vůbec netuší, že tam nějací jsou (v komunálkách dostali ve finále 3 – 4x méně než v parlamentních, ale to důležité, neboli sesli v radě, mají, a bez práce).
Strana jako celek šla do boje s představou, že čím více bude řešit vnitrostranické spory na veřejnosti, a čím méně se zajímat o problémy občanů, tím antiparoubkovštěji bude vypadat. Je faktem, že za dob předsednictví Jiřího Paroubka se špína téměř vůbec neprala na veřejnosti, takže jistě to jako jisté odseknutí od minulosti může vypadat. Jiným problémem je ale to, a dokazuje to jistou demenci politických představitelů v ČSSD, kteří si nepamatují ani události z nedávné doby. Vnitrostranické boje v době pana Špidly, zvláště u konce jeho kariéry, ČSSD zajistily naprostý propad ve všech možných volbách. Až jistá disciplína a klid, které přišly s Jiřím Paroubkem, dostaly stranu na určitou úroveň. Ono je to i dost logické, volič nebude volit stranu, kde je důležitější jestli Pepa nemá rád Frantu, než osud peněženky toho voliče. Je pravda, že sociální demokraté mírně před volbami bratrovražedný boj přibrzdili, ale co ho nahradilo? Pár fádních deklarací, které podpořily demonstraci odborů a jinak naprosté mlčení – přesněji kampaň vyhýbající se čemukoliv kontroverznímu – určitě téměř nikoho neurazí, ale také nikoho nezíská.
Výsledek voleb pro oranžové, jakkoliv je zatím vítězný a o maličko lepší než očekávaný, rozhodně nelze porovnat s fenomenálním výsledkem v krajských a senátních volbách před dvěma lety. A nyní otázka pro jakéhokoliv člena sociální demokracie (a zvláště pro ty, kteří díky tehdejším výsledkům mají skvělé posty, jako například možný kandidát na předsedu pan Hašek). Bylo oranžové tsunami výsledkem mlčení, přikyvování, kolaborace s vládou a lezení do zadku novinářům ? Nebo to byl výsledek jasně nastavené kampaně proti zlovůli vládnoucích, navzdory tvrdé mediální masáži? Chyba není konflikt jako takový, chybou je špatně vybraný konflikt anebo kapitulace.
Nečasovo trapné kličkování, poražená TOP09, kolaps VV
Proher je mnohem více, spojuje je ale jedna věc. Všichni hlavní poražení tvrdí, že vlastně žádná významná porážka to není, jestli to vůbec lze nazvat porážkou. Jako krásný příklad může posloužit pan Nečas a jeho tým modrých ptáčků. Jsou to druhé a třetí prohrané volby za sebou, pokud se oprostíme od veškerých omáček a ideologií a dalších výkladů, toto je pro ODS jakožto stranu smutný fakt. Premiér je si toho samozřejmě vědom, a tak prvni den po volbách vysvětluje, že nejde o neúspěch strany jako takové, ale o kopanec nějakým těm zlým kmotrům, komtřenkám či rybičkám. Druhý den ale témuž člověku nějak naroste hřebínek, a začne občanům vysvětlovat, že lidé ho vlastně podporují, protože vládní strany prý dostaly tolik a tolik hlasů. Naprosto jasný rozpor v tvrzeních ze dne A a ze dne B samozřejmě naši novináři nerozebírají. Je přece jasné, že když se to nehodí panu Nečasovi, tak se hlasovalo lokálně, ale když se mu to hodí, tak šlo o globální vyjádření. Musíte kurva myslet politicky, Halík.
I přes výhru v Praze je dalším poraženým strana TOP09. Tento mediální miláček samozřejmě má jasnou výmluvu, nejsme silní v regionech, a struktury …a zkušenost …a voliči …a ratata …a sratata. Takže by stálo za to připomenout, jak se jmenuje takový ten subjekt v parlamentu, který má například ministra financí či ministra zahraničí. Čirou náhodou jméno těchto údajně lokálních nováčků není jen TOP09, ale TOP09 a Starostové či TOP09 s podporou Starostů. Ale tady není co řešit, stačí že kníže dvakrát zabafá fajfčičkou a mladý přeběhlý politolog Miky vyhlásí nějaké to opapouškované moudro z novin, a tato strana má klídek. Do miláčků se kope až nad hrobem, Unie Svobody by mohla vyprávět.
Naprostý kolaps potkal Věci Veřejné. Radek John se sice ještě před zveřejněním výsledků snažil lidem namluvit, že vlastně cokoliv je úspěch, ale pro stranu, která měla před několika měsíci podporu vyšší než deset procent, je aktuální situace naprosto nepřijatelná. Vysvětlení, že mají pár mandátů navíc z Horní Dolní, když i v baště, kde tato strana vznikla, propadli o polovic, je prostě jen komickou výmluvou. Je dost možné, že si to majitel strany pan Bárta uvědomil, a proto i ono směšné gesto se vzdáváním se postu manažera (to víte, nesehnal dostatek peněz, Praha byla málo oblepená na bleděmodro, jinak by to jistě vyšlo). Při tom u Véček jde o kupodivu téměř totožnou situaci jako před pár lety u Strany Zelených. Je až zvláštní, že novináři si nejsou schopni dát dvě a dvě dohromady. V obou případech šlo o protestní strany, které nalákaly elektorát, který rozhodně nebyl pravicový, ale jejich šéfové se vrhli do náručí ultrapravicových koalicí. A to voliči neodpouští (levicoví odmítnou zradu, středoví lavírování, a z pozice nevládní tolerance, kde by šlo plnit program, koryta, penízky, kontakty a velryby nekoukají). Na druhou stranu u komerčních předsevzetí nějaký volič zase není ničím až tak důležitý. Za čtyři roky se dá zajistit majetek a pozice nejen sobě, ale hlavně svým známým na hezkých pár let dopředu.
Stabilní lidovci a komunisté, nenápadnými vítězi nezávislí kandidáti
Ano ovšem, v těchto volbách celkem slušně uspěli lidovci, ale to zas není takové překvapení pro každého, kdo výsledky této strany delší dobu sledoval. Regionálně byli vždy silní, spravovali svěřený majetek celkem úspěšně, novináři je nechávali na pokoji, tak proč by měli nějak výrazněji se svojí pevnou členskou základnu propadnout. Stejně tak jako není ničím zvláštním stabilní pozice komunistů (nedostatek senátorů je spíše normou, výjimkou byl jejich zisk při slabé pozici ČSSD), je jen smutné, že odsávají hlasy pro jinak jasné a silné středolevicové koalice. Ale tady nejsou na vině jen oni, sociální demokraté mohou získat zpět mnoho lidí zblblých knížecí fajfkou či novinářskými žvásty, ale musí se snažit, a komunisté jim pak poskytnou větší prostor pro manévry. Nezávislá lokální sdružení u nás vždy v komunálních volbách hrála prim, a asi to tak dlouhou dobu ještě bude, dokud členské základny jednotlivých stran budou v řádech dvou tří desítek tisíců u králů politické scény.
Jaké bude druhé kolo senátních voleb?
Je to jedna velká neznámá. ODS, v rámci svého klasického hesla Strašení místo Řešení bude pravěpodobně domalovávat oranžovým kandidátům rudé hvězdy na čelo a přikreslovat jim rohy a kopyta. Samozřejmě vše ve jménu dnes velmi prázdného a nic neznamenajícího termínu reformy a jistých citových výlevů ohledně budoucnosti našich dětí. Novináři asi částečně na tuto hru přistoupí, problémem bude asi jen to, že jejich hlavní kůň, neboli TOPka, nijak zajímavě nedopadl. Ale nasazení asi nebude plné, protože na rozdíl od premiéra Nečase si jsou pravděpodobně vědomi prostého faktu, že volič ODS je disciplinovaný postkomunista, který půjde volit to, co strana nakáže, ale TOPák je člověk, který volí fajfku, protože je trendy, a pták se mu hnusí a na výzvy partaje a novinářů nemusí vůbec reagovat. Zůstane doma, nebo na truc zvolí nějakou hnusnou socku.
ČSSD se pro změnu zatím netváří, že by pochopila, v čem byl problém posledních voleb, a asi bude pokračovat ve vyblitosti a nezajímavosti, která nikoho ze židle nezvedne. A při tom nyní, alespoň pro tento rok, konečně Senát získává jistý smysl a zrůdnosti aktuální koalice se tam dají přinejmenším na rok pozastavit. A za rok se může odehrát velmi mnoho věcí.
Převzato z Modré Šance
