Prospěch z politiky a prospěchářství politiků

Reklama


Zvláště v posledních dnech, plných vládně-stranických skandálů, korupčních a zlodějských afér vidíme, kdo zde vlastně vládne. Shledáváme, že zde vládnou politici, kteří jsou z velké části trvale zmítáni odpudivou arogancí, neuvěřitelným pokrytectvím, rozkrádačskými zlodějnami, drzým veřejným lhaním, charakterovou špínou, korupcí a prospěchářstvím. A co je typické a příznačné: Když se na něco takového občas veřejně přijde a media to odhalí, tak se každý takový politik jen otřepe jako pes, když vyleze z vody – a bezostyšně pokračuje v tomtéž kurzu dál.

Vyskytne-li se výjimečnou náhodou politik či politička, kteří tento systém akceptovat nechtějí, pak jsou nejprve korumpováni a upláceni, a když to nepomáhá, tak jsou rovnou ze svých stran jejich kmotry a bossy nemilosrdně vyháněni a dehonestováni. A jak to bylo v dějinách už za všech, i těch nejotřesnějších, diktatur: Nastupuje jejich mediální skandalizace, kriminalizace, sexualizace, nebo dokonce psychiatrizace. Je třeba vědět, že politikům velice vyhovuje stav, kdy prostý občan je politikou znechucen, kdy slušnost, etika a politická kultura jen tiše brečí v koutě.

Téměř cokoliv, co dnešní tzv. "úspěšní a demokratičtí" politici podnikají a prosazují, tak dělají především pro svůj osobní prospěch. I kdyby byl ten prospěch lukrativní i pro jejich politickou stranu, pak skrytý napoleonský komplex, vidina vlastní moci a osobní interes jsou tu vždy prioritní. Příznačné je, že všechny tyto jejich činy jsou – pochopitelně – zdůvodňovány "veřejným zájmem", či "státně-ekonomicky".

Vládní politici všech současných (i minulých) koaličních barev zejména velmi rádi "zachraňují" stát a veřejnou správu různými "reformami" od dluhů, které předtím nenápadně a sami systémově vytvořili, přičemž následně lživě tvrdí, že oni nic, že to vše způsobili ti, co tu byli před nimi. Jindy zase titíž lidé tlachají o obecném občanském prospěchu, nebo o tzv. spravedlností, přičemž jim o ně vůbec ve skutečnosti nejde. Je dobré si uvědomit, že všechny tyto jejich aktivity jsou motivovány jen jejich osobním, kariérním a majetkovým ziskem.

Ačkoliv se ohánějí dělením politiky na pravici a levici, a žvaní v rádoby ideologických argumentech, je přitom jasné, že o žádnou lepší budoucnost státu, či vlastní vizi a ideu jim nejde ani náhodou. Zkušenost nejen uplynulých dvaceti let nás poučila, že fundamentálně ideologicky zdůvodňují své činy jen strany inklinující k extrémismu nebo k náboženským dogmatům.

Takže, nelétejme v oblacích hloupé občanské důvěřivosti, zůstaňme pěkně na zemi a mysleme při příštích volbách už konečně hlavou. Mysleme na politiky, kteří nám především zajistí nový a spravedlivější zákon o politických stranách a jejich financování, nový a spravedlivější zákon volební a tím – už i konečně – vskutku demokratický politický systém.

A jaký je tedy prozatímní závěr? Smutný, velice smutný … Život nás denně poučuje, že až na světlé výjimky, málokdy dnešní český "úspěšný" politik udělá něco, co by mu ve výsledku osobní zisk a prospěch nepřineslo. Jinak by tu profesionální a placenou politiku ani nedělal. A proč tomu tak je? Protože dnešní politik nemá – na rozdíl od minulé totality – pražádnou osobní či majetkovou zodpovědnost. Hrozba trestem okamžitého odvolání krajským či generálním tajemníkem, ani přízrak hrdelního soudního politického procesu už tu také není a naopak vždy na budoucího politika čekají jen příjemná křesla zastupitelstev, parlamentů, správních a dozorčích rad a mnohé další prebendy a osobní výhody. Včetně tolik diskutované a nikdy neřešené poslanecké imunity.

Proč by tudíž každý ambiciózní člověk do té politiky nešel? Vždyť by byl blázen, kdyby takovou příležitost nevyužil. A co k tomu potřebuje? Jen pro začátek – přinést té své budoucí politické partaji do vínku nějaké větší peníze. A pak, dají-li ho už jednou na kandidátku, tak už v systému jen pohodlně jede a vložené prostředky se mu brzy – hned s prvním komunálním zvolením – začnou bohatě vracet. Pravda, na místní úrovni jsou to zprvu "pouze" desetitisíce či statisíce zisku, na krajském a vyšším levelu je však již ta perspektiva mnohem lákavější. Tak proč, prokristapána, toho nevyužít, že?

Je s podivem, že občanům voličům téměř myšlenkově nedochází, že do současné politiky ti ve volbách kandidující lidé nechodí povinně ani z donucení. Je s podivem, že málokomu dochází, že ti lidé vstupují do politických stran vždycky velmi rádi a jdou tam jen a jen dobrovolně. Pouze zcela výjimečně se vyskytnou jedinci, kteří se nechají pro své nadprůměrné organizační schopnosti či vysokou osobní morálku a smysl pro spravedlnost od druhých spoluobčanů – jejich voličů – k takovémuto kroku přemluvit a přimět.

Je proto, dle mého názoru, v takovém dnešním systému úplně jedno, jestli stávající politické uspořádání by bylo i nadále tzv. "demokratické", zřetelně quasi-demokratické, anebo by to byla rovnou totalitní diktatura. Jako občan si totiž musím pro sebe chtě nechtě říci: Než takovýto pokrytecký politický systém, to by tu klidně mohl vládnout i nějaký osvícený diktátor – a vyšlo by to pro mne osobně úplně nastejno.

Problémem je, a to i z mezinárodního hlediska, že dnešními nenasytnými velmocemi diktované evropské a světové politické podmínky by mohly jednou v budoucnu přivést na scénu novou celosvětovou a totálně zničující válku, na jejímž počátku by byl zas nějaký nový Mein Kampf a nějaký nový Hitler. A je nad slunce jasnější, že ta světová válka následující, by pak už byla vedena jen kameny a klacky.

A tak tedy pozor: V dějinách vždy podmínky pro příchod každého nového Hitlera vytvořili finančníci se svým systémem spekulativních zisků, úroků, korupce a lichvy. Tam je ten základ všeho zla, tam je ten zakopaný pes. Měli bychom o tom vážně přemýšlet alespoň v rámci našeho domácího politického dvorečku. A když se bude zase naše demokracie v samotných základech otřásat právě tak jako nyní, pak by nám vůbec neuškodilo, vyjít do ulic a velice nahlas tam i těm našim místním, krajským a státním "funkcionářům" říci, že každé schody se zametají stejně tak, jak se tradičně píše japonština. Odshora dolů.

 

Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku