Leden 05, 2011
Vladimír Putin je současný nejpopulárnější světový lídr. Jeho osobní oblíbenost se vznáší ve stratosféře a dosahuje hodně nad 80 %. Je oceňován pro své klidné, sebevědomé chování a za to, že vrátil Rusku původní význam po chaotickém rozpadu Sovětského Svazu. Rusové Putina milují. Rodiče po něm křtí své děti, vodka i kaviár využívají jeho jméno pro zvýšení prodeje, a jeho tvář se objevuje na tričkách studentů a mládeže. Je nemyslitelné, že by někam za rok klesl po vypršení svého mandátu ministerského předsedy. Rusové chtějí, aby zůstal a ucházel se o třetí termín v presidentské funkci, a on to pravděpodobně udělá.
Putin a George Bush byli prý dobří přátelé, ale americko-ruské vztahy se trvale zhoršovaly po 10. únoru 2007, kdy Putin přednesl svůj projev na konferenci v Mnichově. V jeho 45 minut trvající řeči Putin nastínil své představy, jak by světoví vůdci měli zvládat otázky globální bezpečnosti. Byla to pregnantní, ale tvrdá analýza, která americké diplomaty zabolela a rozčílila Bushův Bílý dům. Zde jsou výňatky z této řeči:
V. P.: Univerzální nedělitelný charakter bezpečnosti je vyjádřen jako základní princip, že „bezpečnost pro jednoho je bezpečností pro všechny“. Tak, jak to řekl F. D. Roosevelt během prvních několika dnů po vypuknutí druhé světové války: „ Byl-li někde porušen mír, je ohrožen mír všech zemí.“ Během své řeči Putin pronesl cílenou kritiku americké zahraniční politiky a nebezpečí, které představuje pro globální bezpečnost.
V. P.: „Co je to unipolární svět? Jakkoliv lze tento termín zkrášlit, konec konců představuje jeden typ situace, jmenovitě jedno centrum moci, jedno centrum síly, jedno centrum rozhodování.
Je to svět, kde je jeden pán, jeden suverén. A konec konců je to škodlivé nejen pro všechny v tomto systému, ale i pro samého suveréna, protože ho to ničí zevnitř.
A to jistě nemá nic společného s demokracií. Protože, jak víte, demokracie je moc většiny ve světle zájmů a mínění menšiny.“
V tom okamžiku všichni účastníci konference viděli, že Putin nehovoří a nebezpečí terorismu, ale o hrozbě nátlaku, agrese a globální diktatury. A třebaže Putin se snažil charakterizovat své názory jako „otevřenou diskusi mezi přáteli“, bylo jasné, že vyčleňuje USA jako hlavního světového potížistu.
V. P.: „Jednostranné a často nelegitimní akce nevyřešily žádný problém. Naopak spíše způsobily nové lidské tragedie a vytvořily nová centra napětí. Posuďte sami: války ani místní a regionální konflikty nevymizely. A nehyne méně lidí v těchto konfliktech – umírá jich více než předtím. Výrazně více, výrazně více!
Dnes jsme svědky téměř neomezeného zneužití síly – vojenské síly – v mezinárodních vztazích, síly, která žene svět do propasti permanentních konfliktů. V důsledku toho nemáme dostatečnou sílu, abychom nalezli komplexní řešení kteréhokoliv z těchto konfliktů. I nalezení politického řešení je nemožné.
Vidíme stále větší pohrdání mezinárodním právem. A nezávislé právní normy se, ve skutečnosti, sbližují s právním systémem jednoho státu. Jeden stát a samozřejmě jsou to především Spojené státy, překročil všemi způsoby své národní hranice. Je to viditelné na politických, kulturních a vzdělanostních vztazích vůči jiným zemím. Komu se to líbí? Kdo je tím potěšen?
V mezinárodních vztazích stále častěji vidíme přání řešit danou otázku v souladu s tak zvaným přístupem politické prospěšnosti, založené na současném politickém klimatu.
A to je samozřejmě mimořádně nebezpečné. Výsledkem bude, že se nikdo nebude cítit bezpečně. Chtěl bych to zdůraznit – nikdo se nebude cítit bezpečně! Protože nikdo už nebude vědět, že mezinárodní právo je kamennou zdí, která ho ochrání. A taková politika stimuluje závody ve zbrojení.
Dominance síly nevyhnutelně povzbuzuje řadu zemí, aby si pořizovaly zbraně hromadného ničení. Mimoto se objevují zcela nové hrozby – třebaže již dříve známe – a tak dnešní terorismus dostává globální charakter.
Jsem přesvědčen, že jsme dosáhli onoho rozhodujícího okamžiku, kdy se musíme vážně zamyslet nad architekturou globální bezpečnosti.“
(celou řeč je možno nalézt zde)
Proč Washington nenávidí Putina a proč ho západní media zneuctívají jako „autokrata“? …protože se sám identifikoval jak oponent unipolárního vidění světa. Nepřijal teorii (kterou používal G. H. Bush), že „Co řeknou USA, to platí.“ Hledá multipolární svět, kde je s jednotlivými státy jednáno jako s rovnocennými a s respektem. Ale Putinova naivita je překvapující. Myslí si skutečně, že kritika amerického vměšování se všude na světě povede ke konstruktivní změně politiky? Americká zahraniční politika se nemění. Je neměnná, neoblomná a nemravná. Americe patří svět a ona vyžaduje, aby zahraniční političtí lídři plnili direktivy z Washingtonu. „Poslouchejte, nebo…,“ to je vše, co je zapotřebí vědět o americké zahraniční politice.
V. P.: „Jsem přesvědčen, že jediný mechanismus, který může rozhodovat a použití vojenské síly jako posledního prostředku, je Charta OSN. … Kromě toho je nutné, zajistit, aby mezinárodní právo mělo univerzální charakter, jak co do koncepce, tak co do aplikace…“
Tento typ idealistického blábolení není hoden chytrého lídra, jakým je Putin. Vidíme někde doklad, že by OSN zabránila válkám, nebo že by mezinárodní právo sloužilo jakémukoliv jinému účelu kromě omluvy agrese ze strany USA nebo Izraele? OSN neznamená pro Bushe, Obamu nebo kohokoliv v Bílém domě nic. Je to jen jedna z mnoha podpěr pro dosažení strategických cílů.
Putin chce omezit zbraně a armády na obou stranách rusko-evropské hranice, ale Spojené státy plánují rozmístit raketový systém ve východní Evropě, posunout základny sil USA a NATO do Střední Asie a obklíčit tak Rusko a destabilizovat tento region. Plány pro rozmístění raketové obrany v Polsku a ČR by integrovaly americké nukleární síly na celém světě, a poskytly USA schopnost prvního úderu, kterému by Rusko muselo čelit rozšířením počtu svých cílů v Evropě. Putin nemůže dovolit, aby tato hrozba národní bezpečnosti Ruska prošla bez odpovědi. Je nepodstatné, chce-li, či nechce omezit objem nukleárních zbraní, k eskalaci bude donucen. Zavádění antiraketové obrany činí další eskalaci zbrojení nevyhnutelnou.
Putin mohl ve svých prvních letech jako prezident klopýtat, ale dokázal, že je bystrý žák, který nyní ví, jak zacházet s USA. Je tu situace, kdy vznikají vojenské základny USA a NATO ve Střední Asii, kdy ze strany CIA podporované „barevné revoluce“ otřásají režimy, které byly Rusku přátelské; kdy Putin musí v Rusku vnímat nevládní (NGO) organizace, financované z USA, které přispívají k destabilizaci jeho vlády. Tyto human-rightistické organizace jsou nyní bedlivě sledovány ze strany ruských tajných služeb a jsou často napadány i pravicovými nacionalistickými sdruženími mládeže jako jsou „Naši“.
Putinovo skutečné probuzení nastalo, když gruzínský president Michail Saakašvili napadl před čtyřmi roky Jižní Osetii. V té době veškerá západní media hlásila, že Rusko započalo válku, ale dnes už víme, že tomu tak nebylo. Citujeme krátkou sumarizaci, k čemu došlo, kterou prezentoval bývalý ruský president Gorbačov:
„Po nějako dobu byl v Jižní Osetii relativní klid. Mírové síly, složené z Rusů, Gruzínců a Osetinců, plnily svou misi a prostí Osetinci a Gruzínci, kteří žili vedle sebe, nalézali aspoň zčásti společnou řeč. …Co se stalo v noci na 7. srpna je nepochopitelné. Gruzínská armáda napadla hlavní město Jižní Osetie Cchinvali mnohonásobným raketovým útokem, určeným k devastaci rozsáhlých ploch. … Spustit vojenskou akci proti nevinným bylo bezohledné rozhodnutí, jehož tragické následky pro tisíce lidí různých národností jsou zřejmé až nyní. Gruzínské vedení to mohlo učinit pouze se zřejmou podporou a povzbuzením mnohem větší moci. Gruzínská armáda byla vycvičena stovkami amerických instruktorů a jeho sofistikovaná výzbroj byla pořízena v řadě zemí. To, spolu s příslibem členství v NATO, utvrdilo gruzínské vůdce, že zvládnou „blitzkrieg“ v Jižní Osetii. …Rusku muselo reagovat. Vinit ho z agrese proti malé, bezbranné Gruzii není jen pokrytecké, ale prokazuje to i nedostatek humánnosti.“ (citováno z článku M. Gorbačova ve Washington Post)
Gorbačovův výčet je přesný, ale pomíjí některé důležité detaily. V Cchinvali nebyly žádné vojenské objekty ani žádné vojenské cíle. Je to průmyslové centrum s dřevařskými závody, továrnami a obytnými čtvrtěmi. Je to domov 30 000 Osetinců. Když Saakašvili nařídil letecké bombardování a ostřelování města těžkým dělostřelectvem, věděl, že budou zabita stovky civilistů ve svých domech a v okolí. Přesto bombardování nařídil.
Gruzínská armáda vnikla do města bez odporu poté, co většina obyvatel uprchla přes hranice do Ruska. Staří a nemohoucí se tísnili ve sklepích, zatím co kolem projížděly tanky a střílely na cokoliv, co se pohybovalo. Někteří kritikové to přirovnávají k izraelské invazi do Gazy, kde také byla síla moderní armády použita proti civilnímu obyvatelstvu. Je to vhodné přirovnání.
Ovšem za méně než 24 hodin od prvotní invaze přejely hranici ruské tanky, vjely do Cchinvali a rozprášily gruzínskou armádu téměř bez boje. Novinář Michael Binyon to shrnul takto „útok byl krátký, ostrý a smrtelný — postačující, aby se gruzínská armáda dala v panice na potupný útěk“. Skutečně, Gruzínci se stáhli v takovém spěchu, že tam většinou zanechali i své zbraně. Prostě je zahodili a utíkali. Pro Američany vycvičenou armádu to byl totální propad s monoklem na oku.
V době, kdy bylo Cchinvali osvobozeno, byla předměstí zachvácena plameny a na ulicích a chodnících ležela těla zastřelených. Jediná městská nemocnice byla v rozvalinách. Celkově bylo v operaci, promyšlené a podporované Bushovým Bílým domem, zabito více než 2 000 civilistů.
Srážka v Jižní Osetii byla cennou lekcí pro Putina, který doufal, že americko-ruské vztahy postupně roztají. Nyní zjistil, že to není možné. Když vám jiná země zabíjí vaše lidi, vše se změní. Obě strany se stanou nepružnými a vyhlídky na mír se zamlží. Současně záměry USA ve Střední Asii se nezměnily, takže Putin musí být připraven na další konfrontaci. Proto se snaží upevnit aliance, které se staví proti americké dominanci v regionu i ve světě. Proto hledá příležitosti, jak oslabit sílu USA a nahlodat americkou prestiž. Proto chce poškodit dolar. Všechno to jsou přípravy.
Když vzniknou potíže, Putin bude připraven. Rusko má štěstí, že má takového vůdce.
Poznámka
Z dnešních novin: Ministr Robert Gates: USA zareagují na vojenský pokrok Číny rozvíjením vlastních programů. Je pravděpodobné, že Čína zareagovala na vojenský pokrok USA rozvíjením vlastních programů. Když to půjde ve spirále, tak by se taky mohlo stát, že se USA samy uzbrojí, tak jak se to stalo Sovětskému Svazu v osmdesátých letech. Stačí si připomenout, že USA je zadlužená, kdežto Čína nikoliv.
Převzato z Information Clearing House
Překlad: onlooker
Foto: @Teo.cz
