Pýcha demokratizace

Reklama


Ve stínu bulvárních orgií nad smrtí jedné nešťastné ženské poněkud zapadla zpráva o tom, že od chudoby dělí mnoho lidí jen stokoruny a v ní nejméně dvě pasáže, které by měl každý rozumný (slušnosti se už dávno nedovolávám) člověk vnímat jako alarmující:


Ekonomičtí experti Českomoravské konfederace odborových svazů ale současně upozorňují, že řadu lidí od oficiálního začlenění do pásma chudoby dělí příjem vyšší o pár desetikorun.


Jinými slovy, reálně chudých je významně více, než vykazují statisticky sledující formální chudoby. Mimo jiné to znamená i to, že vláda může snadno úpravou metodiky vykazovanou míru (rizika) chudobu výrazně snížit, aniž by se v reálu cokoliv změnilo.


Určitou absurditou je, že do pásma chudoby se dostávají i lidé pracující za minimální mzdu, která je v současnosti nižší než hladina příjmu pro pásmo chudoby.


Je tohle opravdu společnost, kterou bychom měli chtít? Je tohle společnost, která má perspektivu a která není pro část svých členů vězením, ale nabízí svobodu a důstojnost pro všechny? Je tohle jediný výsledek dvaceti let demokratizace a budování kapitalismu?


Vyspělost společnosti a kvalitu života nelze posuzovat podle toho, jak bohatí jsou ti nejbohatší, či kolik svobody mají predátoři, ale vždy pouze a jedině podle toho, jak dokáže nabídnout podporu, důstojnost a participaci i těm nejslabším a nejchudším. V tomto směru Česká republika nejenom že žalostně selhává, ale nic ani nenasvědčuje tomu, že by česká společnost měla ambici s tím cokoliv dělat a změnit Klondike pro šmejdy v domov pro všechny.


Převzato z blogu Tribun


Foto: Banksy

Přejít do diskuze k článku