Z domova
Další analýza dokazuje, že radar v Brdech (a antirakety v Polsku) není schopen ochránit Evropu, proti hovoří letové časy: „Kdyby byla raketa namířena na Prahu, Mnichov nebo Paříž, byla by již na sestupné dráze a antiraketa by neměla šanci. Až antiraketa dostihne raketu, bude tato již v oblasti mimo Evropu. Pokud ji zničí, splní svůj úkol – ochránit území USA. V žádném případě však (jak se domnívají někteří čeští politici) neochrání Evropu. Pravděpodobnost, že antiraketa raketu zničí při pronásledování, je však podstatně nižší než při vstřícném letu. Pravděpodobnost by se zvýšila, kdyby měla antiraketa bojovou nálož. Bojová nálož bývá v těchto případech jaderná (5 kt TNT). Skutečnosti, že tento systém není schopen účinně ochránit Evropu, jsou si zřejmě vědomi i někteří evropští politici, a proto ho nechtějí uznat jako systém NATO (to jen u nás někteří zelení). Systém by byl schopen Evropu ochránit za předpokladu, že by radar byl umístěn v Turecku nebo v Řecku a antirakety v Anglii, Skotsku nebo v severním Německu. Potom by antiraketa byla schopna ničit raketu na vstřícné dráze pomocí stávajícího způsobu – bez bojové nálože.“ Nicméně alespoň jedna dobrá zpráva: ochrana USA nemusí nutně znamenat zničení Evropy.
Otázku, zda je český vicepremiér Vondra americkým agentem, si klade Jan Tamáš a odpověď, kterou nachází, jasně ukazuje, že je cosi shnilého ve státě Českém, protože Vondra je americkým agentem, i když nejde přímo o „nebezpečného a zlého“ agenta CIA (ovšem i o tom se již delší dobu spekuluje, jakékoliv důkazy však – nikterak překvapivě – chybí). Vondra je úzce napojen na americké soukromé organizace (např. National Endowment for Democracy), jejichž posláním je prosazování amerických zájmů v zahraničí, například prostřednictvím financování politických stran a politiků nakloněných USA. Tato organizace sama o sobě prohlašuje: „Mnoho z toho, co my dnes děláme, dělala před 25 lety tajně CIA.“ Vondra je tedy přinejmenším proamerický lobbyista, což je zásadní diskvalifikace pro výkon ústavní funkce, tím spíše, jedná-li o vicepremiéra pro evropské (sic!) záležitosti. To je stejné, jako v případě jakéhokoliv jiného lobbyisty či korupčníka.
Že s tímto státem je něco špatně naznačuje i taková drobnost, jako že výroční zpráva BIS za rok 2007 zmiňuje jako jedinou cizí zemi zpravodajsky operující na území ČR Rusko, přestože v souvislosti s radarem zde s pravděpodobností hraničící s jistotou operují i Američané a další dotčené národy.
Závažné (ovšem v kontextu arogance české vládní moci nijak překvapivé) zprávy přinesl Rokycanský deník, podle jehož informací geologický průzkum u kóty ničí cesty i stromy: „Obyvatelé na jihu Rokycanska a Plzeňska sledují současné dění s obavami. Tvrdí, že v lokalitě jsou zničené cesty i porost. (…) kvůli desítkám sond byly vysekány rozsáhlé lesní průseky a zničeny cesty.“
Před úřadem vlády proběhl happening Zubatá děkuje vládě za radar: O práci se už nebojím, organizovaný českými (politickými) humanisty. Smrt předala vládě dopis, ve kterém jí poděkovala za stálý přísun „zakázek“ v důsledku válek, násilí, eskalace zbrojení a vyhrocování mezinárodní situace až do fáze horkého konfliktu: „Díky Vám máme nyní naději, že zde umístěný americký radar skutečně vyprovokuje Rusko k nějaké reakci, že snad mudžahadínové konečně i zde zasáhnou, či že alespoň smrtelné radarové paprsky přinesou nějakou tu oběť. Děkuji Vám tedy z celého srdce a vězte, že Vám tuto Vaši službu nikdy nezapomenu.“
Další happening, který se pod názvem „Neviditelní“ proti radaru uskutečnil v Praze a Brně, poukázal na to, že cca 2/3 Čechů, kteří s vybudováním radaru nesouhlasí, jsou ignorování nejen vládou, ale i médii. Česká televize, na níž byla akce především zaměřena, demonstranty (bylo jich kolem stovky) okázale ignorovala, reportáž odmítla natočit a na schůzku s vedením nepřistoupila.
V reakci na incidenty 17. listopadu mezi protiradarovými a prorežimními aktivisty se hnutí NE základnám (pro mne poněkud překvapivě) zastal Jiří Pehe, ovšem poněkud nesměle, neb tak učinil pouze na stránkách Literárních novin: „Dokonce bychom mohli tvrdit, že protest protiradarových aktivistů je jednou z věcí, za které lidé před devatenácti lety bojovali, když si přáli návrat demokracie. Nebo snad tehdy chtěli rádoby demokracii, v níž určuje, co je správné, zase nějaký vládnoucí establishment? (…) Jenže demokracii budeme mít jenom tak dlouho, dokud budou mezi námi lidé, kteří se aktivně bijí za svoje názory. (…) Vyjadřují také mínění tří čtvrtin české společnosti. A jelikož mají dojem, že se média chovají tak, jako by tato většina společnosti sestávala ponejvíce z popletů a naivků, které musí osvícená mediální a politická elita chránit za každou cenu před dalším historickým selháním, hledají šanci vyjádřit svůj názor tam, kde si jich média nemohou nevšimnout.“
Iniciativa NE základnám oznámila zahájení přímých jednání s politiky. Bohužel, o žádném průlomu hovořit nelze, protože jednání budou vedena s ČSSD, což je tak trochu nošení dříví do lesa. Na druhou stranu je pravda, že ČSSD, a především jejího pragmatického předsedu, je třeba hlídat, aby „náhle neprozřeli“ a neotočili jako na obrtlíku, neudělali „výhodný obchod“, či v sobě neobjevili „státnickou odpovědnost.“
Na adresu spekulací o válce s „bubákem“ Íránem český ministr zahraničí K. Schwarzenberg prohlásil: Útok na Írán by byl katastrofou. Nechal se též slyšet, že: „Válka není něco, co by se mělo lehce zahajovat a to míním velmi vážně. Válka má oprávnění jen ve velmi extrémních případech.“ To je opravdu velmi zvláštní prohlášení od muže, který patří mezi nejagilnější stoupence rozšiřování vojenské spolupráce s předním světovým agresorem USA a zasazuje se o rozpoutání nových závodů ve zbrojení.
Občan-masochista si pak může dopřát trochu potěchy tím, že se začne pídit po důvodech, které vedly některé senátory k schválení radarových smluv. Zeptáte-li se jich, argumenty žádné nenabídnou, tedy pokud vůbec odpoví. A i pak se dozvíte, že dostávají tisíce děkovných dopisů (jako v reklamě na prvotřídní gutaperčové zboží), ale proč hlasovali tak, jak hlasovali, to vysvětlit neumí, nebo nechtějí, o jednom však v žádném případě nepochybují: radar je Dobro. Číst můžete zde, zde, zde a zde (a možná i leckde jinde), Nestěžujte si ale, že jsem vás nevaroval.
Z Evropy
Již avízovaná iniciativa starostů z Brd, kteří hodlají proti radaru vystoupit na půdě Evropského parlamentu, dostává jasnější kontury: „Až čtyři desítky brdských starostů, kteří jsou v únoru pozváni do Evropského parlamentu kvůli americkému radaru v Česku, tam kromě vysvětlování svého postoje také podají stížnost na českou vládu.“ Jak ovšem sami starostové připouštějí: „Případnou stížností proti české vládě toho EP mnoho nenadělá. Může sice morálně vyjádřit svoje stanovisko k radaru, ale nemůže ho nařizovat České republice.“ Navzdory tomu, že podle italského europoslance Chiesy „údajně velká část europoslanců je proti jeho umístění.“
Mezi kritiky protiraketové obrany z řad významných Evropanů se zařadil i bývalý německý kancléř Helmut Schmidt: „Pokud jde o prezidenta George Bushe juniora, jiný americký prezident by si tuhle strategickou extravaganci a provokaci Ruska pravděpodobně nikdy nevybral."
Obdobně se vyjádřil i bývalý německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher: „Tento raketový štít může vést k novému závodu ve zbrojení. Na jedné straně se takový raketový deštník dotýká strategické stability. A na straně druhé tu mají být rozmístěny také další rakety – Patriot, přijdou tam, do Polska, i další zbrojní materiály. Považuji to za velmi nebezpečný vývoj.“
Ze světa
Ruský premiér V. Putin v televizním rozhovoru s diváky (později označeném za zmanipulovaný co do autenticity dotazů) opět zopakoval, „že věří ve zlepšení vztahů s USA. (a) doufá, že administrativa nového amerického prezidenta Baracka Obamy ještě zváží, zda skutečně vybuduje protiraketovou základnu v ČR a v Polsku.“ Doslova uvedl: „Už jsme slyšeli, že rozmístění antiraket v Polsku a radaru v České republice musí být přehodnoceno.“
Spojené státy údajně úspěšně otestovaly protiraketový deštník. Ze zprávy není totiž zcela jasné, zda se ona „realistická simulace“ odehrála pouze na počítačích, či došlo skutečně k odpálení rakety a jejímu následnému zničení antiraketou. Bez zajímavosti však není následující poznámka: „Na systém, který má řadu kritiků i ve Spojených státech, vynaložil dosavadní prezident George Bush ročně zhruba 10 miliard dolarů.“ To je hodně peněz. Dost na to, aby jich zbyla spousta na úplatky a aby se pro pokračování tak lukrativního kontraktu vyplatilo zabíjet.
Objevilo se totiž podezření, se kterým přišel prof. I.C. Pogonowsky, že dvacet polských důstojníků, kteří zahynuli při letecké havárii letos 23. ledna, bylo zavražděno, protože se stavěli proti plánům na vybudování raketové základny v Polsku (jejich stroj se „zřítil necelých dvacet minut po mezipřistání na vojenské letišti Krzesiny u Poznaně, kde je nyní rozmístěna americká letecká základna“). Krátce poté, 1. února „polský ministr zahraničí Radek Sikorski (mimochodem člen American Enterprise Institute) najednou změnil názor a při své návštěvě Washingtonu se nátlaku Bílého domu plně podvolil.“
NATO obnoví jednání s Ruskem, zmrazené po srpnové válce v Gruzii, dokonce „šéfka americké diplomacie Condoleezza Riceová už v pondělí naznačila, že Spojené státy jsou pro oteplení vztahů s Moskvou.“ Není však jasné, zda bude předmětem jednání i radar v Česku a rakety v Polsku. Je však pravděpodobné, že Rusko tuto pro něj palčivou otázku opět otevře.
Co by měl Obama dělat s protiraketovou obranou? „Prezident Obama bude muset brzy přijmout mnohá těžká rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky (…) Jedním z těchto rozhodnutí bude dilema, zda pokračovat v krachujícím úsilí Bushovy administrativy umístit v roce 2011 v Polsku nevyzkoušené antirakety, které by měly čelit dosud neexistující hrozbě íránských raket dlouhého doletu. (…) Rozhodnutí o rozmístění strategických antiraket může být odloženo, dokud systém neprokáže svou účinnost během realistických testů a dokud nezíská plnou podporu amerických spojenců (…) [rozmístění raket a vybudování radaru] vážně zkomplikuje spolupráci s USA na nové smlouvě o omezení jaderných zbraní, zabezpečení jaderných materiálů a redukci íránského jaderného programu.“
Jako již po několikáté v poslední době (naposledy například v souvislosti s teroristickým útokem v indické Bombaji) se ukazuje, že mnohem větší nebezpečí než démonizovaný Írán představuje věrný americký spojenec Pákistán, který se v dohledné může stát zdrojem pro jaderný či biologický teroristický útok.
